Kdo byl tajemný Saint Germain? II.

Roku 1755 se Saint Germain vydal podruhé do Indie. O této cestě se vyjádřil stručně v tom smyslu, že do té doby měl při alchymistických pokusech jen slabou představu o tajemství, kterým se zaobíral a že všechny předcházející experimenty byly bezcenné.

Po návratu z Indie se rok 1758 na francouzském dvoře zapsal jako rok objevení elixíru života. Germain tady začal dvorním dámám prozrazovat cosi ze svého poznání a ty se okolo něj houfně točily a staly se jeho věrnými žákyněmi. Madam de Pompadour se dokonce stala Germainovou důvěrnou přítelkyní. Získal si natolik důvěru krále Ludvíka XV., že ho poslal na diplomatickou misi do Den Haagu, kde se hraběti údajně za velmi záhadných okolností podařilo domluvit neočekávaný mír mezi Pruskem a Rakouskem. Nikde se však dlouho nezdržel. Další rok byl už v Rusku. Podle záznamů se osobně zúčastnil svržení cara Petra III. (1762) a pomohl na trůn Kateřině Veliké.

Z tohoto období se zachoval list od Voltaira, který ho nazval "mužem, který zná vše". Odepsal mu na list plný tajemství s velkou vděčností, protože kromě jiného se od Germaina dozvěděl hodinu své smrti a zjistil, kolik času mu zde ještě zbývá. Vážil si rovněž prozrazené informace o tom, co se stane v polovině dvacátého století. Sliboval mu věrné přátelství během doby, které mu na Zemi zbývala. Děkoval mu také za jakési "mluvící obrázky" a vyzýval ho, aby ho ještě na jeho "mechanickém létajícím stroji" navštívil. V knihovně měst Troyes se nachází spis, který vlastnoručně napsal Saint Germain. Popisuje v něm věci, které by zaujaly nejednoho současného vědce. Voltaire zřejmě dobře věděl, o co jde, když ho k sobě volal. Protože ve spise Saint Germain psal: "…pohybovali jsme se takovou nesmírnou rychlostí, která v ničem nemá opodstatnění, jen sama v sobě.

V nepatrném zlomku okamžiku byly všechny úrovně pod námi, mimo náš dohled a Země se stala neurčitým rozmazaným obláčkem. Vznesli jsme se do nekonečných výšin a letěli jsme kosmem. Nebeská tělesa se mihly před mýma očima a světy mizely pode mnou…"

Saint Germain se vrátil do Paříže, kde pokračoval ve svých alchymistických experimentech. Od roku 1769 opět cestoval z místa na místo a jeho stopy končí na určitý čas v Německu. Zde začalo jeho hluboké přátelství s hrabětem Carlem von Hessen, svobodným zednářem a rosenkruciánem, který byl jeho žákem. Existují záznamy v místním kostele, že tam roku 1784 Saint Germain v péči dvou komorných zemřel a byl dokonce i pohřben. Ještě dnes si mohou návštěvníci zámku hessenského hraběte Louisenlund u Eckernfordu prohlédnout věž, kde oba prováděli společné alchymistické pokusy.

Mnohé výsledky svých pokusů poskytl Saint Germain Fridrichu Velkému, vždyť mohli postavit Prusko do čela průmyslové revoluce. Jenže starý panovník modernímu několikarozměrovému myšlení hraběte neporozuměl. Komu se to ale dařilo skvěle, byl Mesmer, považovaný za objevitele živočišného magnetismu. U samotného Germaina se učil porozumět síle podvědomí a časem se stali blízkými přáteli. Uči se u něho také tajemný Cagliostro. Dalšímu žákovi - svobodnému zednáři Franzi Gräffenovi zase jistou dobu vysvětloval, že musí opět odejít, protože potřebuje připravit dva vynálezy, které se mají objevit v Německu a budou se používat v dalším století. Hovořil prý o jakýchsi parnících a železnicích. A skutečně popsal lokomotivy a parní stroje v době, kdy se lidem o nich ještě nezdálo. Gräffenovi podle jeho slov prozradil i to, že kdo chce dospět ke skutečnému poznání, musí studovat pyramidy, jak to dělal Germain sám. Tvrdil, že koncem století se chtěl vytratit na delší dobu a opět odcestoval do Himalájí, kde si prý plánoval oddechnout. Na rozloučenou řekl, že za osmdesát let mu lidé opět pohlédnou do tváře…

Řeči o Germainově smrti se rychle rozplynuly, protože v roce 1785 ho viděli přednášet v Paříži na kongresu rosenkruciánů, kabalistů, iluminátorů a zástupců různých tajných řádů z celé Evropy, který církev označila za koncil svobodných zednářů. Roku 1788 varoval v Paříži krále s královnou před temnou budoucností, která je a monarchii čekala. Roku 1793 viděli Saint Germaina na popravě královny Marie Antoinetty a potkali ho také den po smrti vévody z Engheinu roku 1804; poznali ho na sezení ve Vídni, kde se uzavírala Vídeňská dohoda. Prý se zjevil mezi lidmi i v předvečer zavraždění vévody z Berri roku 1820.

V čtyřicátých letech devatenáctého století ho vídali v blízkosti dalšího přítele, anglického lorda Lyttona, kterému údajně Saint Germain pomohl k probuzení paranormálních schopností. Teozofka Annie Bessantová tvrdila, že ho potkala ještě roku 1896, a v tomto případě šlo zřejmě o poslední svědectví o existenci tohoto tajuplného člověka, pokud ho můžeme považovat za věrohodné.

Saint Germain byl podle různých dochovaných písemných svědectví nejen slavný alchymista, ale také hudební virtuóz, skladatel, literát, filozof a učitel. Učenci tajných nauk ho považují za velkého renovátora starých mystických spolků a tajných řádů, které se staly zárodkem osvícenství a připravily pokojný přechod do nové průmyslové epochy. Nikdy se však nikdo o jeho původě a ani o jeho skutečné smrti nic konkrétního nedozvěděl. Možná byl hrabě Saint Germain opravdu vyšší mocí pověřený usměrňovat události v Evropě předem určeným směrem. Hraběnka d'Adhémar do svých Pamětí na Marii Antoinettu zveřejnila slova, kterými se jí Saint Germain v předvečer revoluce snažil vysvětlit situaci, která vznikla a kterou už osobně nemohl ovlivnit: "…pokusil jsem se o vše, abych událostem dal jiný směr. Teď se však už nedá nic dělat. Ruce mám svázané silou, která je mocnější než já. Jsou doby, ve kterých bych se nikdy nevzdal, ale jsou taky takové, kdy ON nařídí ústup a porušit JEHO příkaz nelze. A takovýto moment nastal právě teď…"