ÓDIN - severský mág, bojovník a básník II.

Světový strom severské mytologie, jasan Yggdrasil - "strom míru", "překrásný a slavný" - je osou devíti světů. Na jeho vrcholu sedí moudrý orel, větve ohryzávají čtyři jeleni a koza Heidrun, zatímco kořeny drak Niddhog a propletenec hadů. Tři kořeny Yggdrasila se podle "Starší Eddy" rozprostírají do království mrtvých, k obrům a lidem. U kořenů se nachází také hlavní svatyně, kde bohové zasedají k soudu a taktéž studna moudrosti, kterou chrání moudrý obr Mimir: z tohoto pramenu ve stromu cirkuluje posvátný med, oživující celý svět. Podle poémy "Vědmina píseň" dal Ódin Mimirovi do zálohy své oko, aby se mohl napít ze studně a získat moudrost; ta samá poéma však naznačuje, že zdrojem moudrosti je sám Ódin: moudrost Mimira totiž pochází z pramene, kde se nachází Ódinovo oko.

Jiný příběh rozpráví o tom, jak Ódin svedl obryni Gunnlöd a ukradl jí med poezie - nápoj bohů, darující moudrost, ale i básnickou a věšteckou inspiraci. V této souvislosti nutno poznamenat, že schopnost skládat verše se v germánské společnosti hodnotila velmi vysoko a byla jednou z charakteristik skutečného bojovníka. Souvisela s vědomostmi posvátných příběhů, které ve středověku začínaly upadat do zapomenutí. Právě proto v 13. století islandský učenec Snorri Sturlusson napsal příručku básnického umění "Skaldskaparmal", kde vedle urážek umění starých skaldů (básníků) uvedl několik mýtických příběhů, vysvětlujících básnické metafory. Etymologie jména "Ódin" poukazuje právě na poetický aspekt boha: staroislandské odr totiž znamenalo básnickou inspiraci. Avšak toto slovo mělo také jiný význam, a to trans nebo exatický stav.

Med v germánské symbolice znamenal také rituální opojení, které se rovnalo posvátné extázi. Bojovník s nápojem je velmi častým motivem germánských mýtů a ikonografie. Tento obraz má několik významových rovin: je spojený s poznáním, extází, se smrtí a podsvětím, ale i s ženskými postavami. Náhrobní stély zobrazují bojovníky, kterým podávají roh s nápojem valkýry. Tyto žárlivé božské ochránkyně hrdinů měly také temnější stránku: to ony volily bojovníky, kteří měli padnout v boji. V ságách jedovatý nápoj v rukách ženy často znamenal nejen tajemné poznání, ale i smrt hrdiny; v severské poezii se můžeme setkat nejen s krásnými valkýrami - milenkami a manželkami hrdinů, ale i s pochmurným obrazem těchto dívek, splétajících příšerné tkanivo z vnitřností padlých bojovníků a zpívajících přitom strašnou píseň smrti.

Spojení nápoje, smrti a extáze nacházíme ve slavném příběhu o Ódinově získání jeho pověstné moudrosti, který M. Eliade nazývá "nejvyšším mystériem germánské teologie". Podle "Starší Eddy" se Ódin obětuje "sobě samému" a devět dní visí na stromě Yggdrasil, proklátý vlastním oštěpem. Po tomto činu se napije posvátného medu z rukou svého dědečka, obra Beltorna a dostává od něho magické runy - zdroj moudrosti. Právě tato Ódinova oběť, znamenající smrt a znovuzrození v novém stavu moudrosti, se často nazývá šamanskou iniciací a přirovnává se k symbolické cestě šamana po světovém stromě.

V severských poémách a ikonografii se smrt a extáze vyjadřují kromě jiného symbolem spoutávání a vysvobozování z pout: tělo člověka je spoutané, dokud jeho duše putuje a poznává "co je nového ve všech světech". Ódin, který se někdy zobrazoval spoutaný hady podsvětí, má sám moc nejen spoutávat (svým jediným magickým oken herfjoturr, doslova "pouto vojska"), ale i vysvobozovat z řetězů a okovů. Toto vysvobození kromě poznávání mělo také jiný význam - bojové šílenství, zuřivost, která byla pro Ódina charakteristická. Samotné jméno stromu, na kterém Ódin visel spoutaný během své iniciace - Yggdrasil, v překladu znamená "kůň Ygga", přičemž Ygg (Zuřivý) je jedním z mnohých Ódinových jmen. Zuřivost Ódina a jeho vybraných bojovníků se projevovala jako stav, ve kterém se člověk stává podobným divoké šelmě. Tato zuřivost se chápala také doslova jako proměna na zvíře: podle "Ságy o Ynglingách" mohl například Ódin ležet v kataleptickém stavu a současně se potuloval venku ve zvířecí podobě. Ta samá sága hovoří o Ódinových bojovnících, kteří bojovali bez brnění a byli zuřiví jako psi a vlci. Nazývali se berserkové ("zahalení v medvědí kůži") nebo ulfhednar ("ve vlčí kůži"). Záchvat zuřivosti, verserks-gangr, měnil lidi v šelmy, ale na druhé straně znamenal stav podobný opojení a extázi.

Vědomosti, moudrost a kouzla byly v germánském vnímání světa privilegii vybraných bojovníků, kteří patřili Ódinovi a podobně jako on prošli iniciacemi boje a extáze, blízké smrti. Představa Ódinovy družiny však souvisela s celkovým obrazem kosmu, kterého neoddělitelnou součástí byla pro Germány válka.