Vyšší duchovní rozum vládne rozumu nižšímu, smyslovému a smyslnému, reflektuje nad vlastní činností lidskou, potírá zbabělost a rezignaci - probouzí a dává sebedůvěru, sebevědomí, samostatnost; probouzí duševní síly, nepodceňuje se; dává vytrvalost, trpělivost, houževnatost, boří chvilkové nálady, dává odvahu, sílu vůle, zmužilost, hrdinství, rozhodnost, statečnost. Chci! Mohu! Kupředu! PŘES VŠECHNY PREKÁŽKY K CÍLI SVÉHO ŽIVOTNÍHO ÚSPĚCHU! Je to hnací síla duchovního rázu, vycházející ze stalého pohybu, dynamiky duše, která budí velký zájem a lásku k životu.
Dnešní uspěchané, nervózní lidstvo si vůbec neuvědomuje vyšší vrstvu rozumu duchovního, jasného postřehu a intuice bdělé kontroly počínaní rozumu nižšího. Dnes takřka všichni vnímají jen tento nižší rozum, který vychází jen ze smyslnosti a jejich zážitků, že smyslu a jejich požitků, vjemů, dojmů a představ. Je to rozum, vyplývající z konkrétních věcí, více živočišný, takže dostaví-li se životní neúspěch nebo porucha duševní, nikdy člověku nepostačí. Je třeba rozumu vyššího, duchovního, aby se uměl vypořádat, vyrovnat a vyřídit sám že sebou, který vyjadřuje jasně to, co je a co má být vykonáno. Je to vedoucí vyšší rozumový činitel, který používá poznání, co vykonat, co odstranit, jde ke skutečnosti a vede k činu. Tento vyšší rozum získáváme vzděláním se a uvědoměním si této duchové vrstvy v člověku.
Abychom docílili sociálně lepších životních podmínek, musíme bezpodmínečně vzdělávati svého ducha: pak docházíme světla vyššího rozumu a jeho síly pro praktickou činnost a tim pak životních úspěchů. TI, CO SE NEVZDĚLÁVAJÍ, ÚSPĚCHU NEDOSAHUJÍ, ALE ČASTO PROPADAJÍ ZÁVISTI A NEVIDÍ, ŽE JSOU VŠÍM VINNI SAMI, NEBOŤ NEPROBUDILI V SOBĚ ONU HNACÍ SÍLU PRO ČINNOST.
Člověku se musí dostat vyšší duševní schopnosti a vlastnosti inteligence a vůle, již může určit sám sebe. Výsledek v úspěchu se dostavuje jenom tam, kde si člověk uvědomuje vyšší stránku ducha a v něm se v rozumu a vůli stále cvičí.
Necvičí-li se důsledně a trvale v rozumu a vůli, neuvědomuje-li si síly ducha, k čemu je schopen a k čemu má možnost, dostavuje se nestálost, nedůslednost, nespolehlivost, náladovost, rozladěnost, vrtkavost, závist a podobně.
Duševní nedostatky můžeme očekávati u všech těch, kteří nerozvinuli své osobní schopnosti; kteří podléhají tělesné životnosti a růžné citovosti vůle, u nichž duševní princip vzdělání nachází se na vedlejší kolejí.
V duši nového člověka rozhoduje vzdělaný rozum a zocelená vůle jej vede! Každý má možnost si vypěstovati síly ducha v rozumu a vůli, tim dojde k bdělosti ducha a schopnosti reflexe nad sebou samým a nad svou činností. Získává si tak vědomí síly a duchové hodnoty osobnosti pro cílevědomou, samostatnou, svébytnou činnost v rozhodování.
Cvičným osvojováním si nejlepších zásad se člověk důstojně obohacuje, teoreticky zušlechťuje a tak dostává nový ráz, neboť síla vyššího ducha přerůstá smyslový život, aby vytvářela ideální lidskost, směřující ke kultuře a disciplíně, a zdravé zachytila celou životní skutečnost, onu všeobsáhlou základnu etické stránky života.
|
Není to naopak ?
