Byla objevena mutace jednoho genu na osmém chromozomu, která když se zdědí po obou rodičích, nemůže vytvářet jednu důležitou bílkovinu. Potom se rychle hromadí poškozené DNA v buňkách těla těchto lidí, proto stárnou mnohem rychleji.Postupné hromadění poškozené DNA je překážkou k životu. I u zdravých lidí dochází k poškozování DNA na několika tisících místech denně. Jenže zdravý organismus umí poškozená místa opravovat. Protože však organismus neumí opravovat všechna poškozená místa, úhynem buněk dochází k jejich úbytku a tím ke zhoršení funkcí takto postižených orgánů -stárnutí. U dlouhověkých lidí se zjistilo, že je minimální množství poškozených buněk. Předpokládá se, že příčinou je vysoká účinnost enzymu, který brání poškození buněk.Gen, který jej kóduje leží na 23 chromozomu.Tento enzym se někdy nazývá ochranou jednotkou DNA.
Jeho úkolem je odstraňovat z peroxidu nebezpečné elektrony. Účinnost enzymu je u různých lidí jiná, u dlouhověkých vysoká. Podle mé teorie se dá zničená buňka nahradit, když k tomu má organismus všechny potřebné látky a energie. U dlouhověkých lidí k tomu organismus má podmínky, u ostatních je nutné tyto podmínky organismu podle mé teorie připravit např. níže popsanými postupy, na které jsem postupně přicházel. Náš organismus produkuje nové buňky prostřednictvím buněčného dělení.
Když se nevytváří nové buňky, tělo stárne.Další problém je v dělení buněk.Ke stáru se zastavuje proces dělení buněk. Vědci v San Franciscu zjistili, že každá buňka má omezený počet dělení, že existuje vzájemný vztah mezi počtem dělení buněk a průměrnou délkou života určitých živočišných druhů. Např. u myší se buňky dělí jen 15-20x, u člověka se lidské embryonální buňky mohou dělit 50-70x. U jednoho druhu želv, který se dožívá až 170ti let se buňky dělí až 125x. Z toho je patrné, že máme určité rozpětí, které můžeme ovlivnit, dále si myslím, že alternativními způsoby můžeme ovlivnit časový úsek mezi dělením buněk- prodloužit životnost jednotlivých buněk. Vědcům v Texasu se podařilo v laboratorních podmínkách několikanásobně prodloužit život buněk genovou manipulací. Bylo k tomu použito enzymu, který v lidském organismu již existuje, ale není aktivní.
Tím docílili toho, že buňky se dokáží dělit vícekrát, než je obvyklé.
Když dojde ke snížení počtu buněk např. v srdci, tím dojde ke snížení proudu krve do organismu, což způsobí stárnutí celého organismu. Na tomto příkladě je vidět, jak vše souvisí se vším, což podporuje mojí teorii, že není užitečné se zabývat jedním konkrétním zdravotním problémem, ale organismem jako celkem.
Už dokonce existuje věda o stárnutí. Podle jednoho pramene dosahuje zdraví vrcholu v jedenácti letech. To je podle mé teorie i hranice, od které je vhodné doplňovat vitaminy a minerály (až na výjimky, kdy je to vhodné dříve). Vědci zabývající se touto problematikou hledají klíč k dlouhověkosti u dlouhověkých lidí. Většina vědců se zabývá jejich způsobem života, stravováním, životním stylem. Tudy ale podle mne cesta nevede, i když sledování stylu života dlouhověkých je užitečné z jiného důvodu. Jsem přesvědčen, že stylem života, správnou životosprávou atd., si prodloužíme život za obvyklých podmínek jen o několik let, ale když udržíme organismus "odblokovaný", tak o třeba i 50 let. Životní styl, strava, atd., má významný vliv u odblokovaného organismu a je to jedním ze způsobů, jak se udržet odblokován.
V roce 1900 byl průměrný věk ve vyspělých zemích byl 46 let. Nyní je to 80 let. Statistiky o dlouhověkých ale užitečné jsou v tom, že se vypozoroval určitý styl a způsob života, který může život prodloužit, byly vypozorovány určité znaky opakující se o dlouhověkých. Např. dlouhověcí lidé neumírají na rakovinu. Dlouhověké ženy měly děti v pozdějším věku, což je příznak pomalého stárnutí. Někteří vědci zkoumají život želv, některé druhy se dožívají vyššího věku než lidé. U želv se zjistilo, že nemají příznaky stáří a kladou vajíčka i ve vysokém věku, není omezen reprodukční systém. Jsem přesvědčen, že i zvířata podléhají stresu, což má stejný efekt jako u lidí- stresem zablokovaný organismus přestává být obranyschopný a dochází k nepozornosti- tím jsou lépe uloveni, př. nemocím a předčasné smrti. Jeden vědec učinil pokus s vačicemi, které se v obvyklých podmínkách dožívají cca tří let.
Když vačice přemístil na ostrov, kde nebyli přirození nepřátelé vačic a v pro vačice bezpečném prostředí se dožívali o 50% vyššího věku. To opět potvrdilo mojí teorii o neblahém důsledku stresu - viz "zablokování organismu". Někteří vědci zkouší omezovat počet kalorii ve stravě určitých živočichů, čímž se jim podařilo prodloužit těmto živočichům život. Jeden vědec sám zkouší mít v denní stravě jen 1700 kalorií (což je o 30% méně, než je běžné u mužů jeho věku a výšky). Tvrdí, že sám ve svých 74 letech, kdy tuto dietu drží již 8 let, si prodlouží věk o 20 let. Myslím, že tato cesta je vhodná jen pro cca 50% lidí.U sledovaných opic s touto dietou se zjistilo, že mají nižší obsah tuku, při stejném množství svalové hmoty, dále se zjistila menší hladina cukru v krvi. Cukrovka (glukóza se považuje za zdroj energie, je to palivo pro lidský motor) o třetinu zrychluje proces stárnutí.Tím dokázal, že glukóza je užitečná ale působí i dvousečně(nízká hodnota glukózy je předpokladem na lepší ochranu organismu před rakovinou).
Dále se pokusy s dietou u opic zjistilo, že mají lepší ochranu před cukrovkou. Ví se, že cukrovka urychluje proces stárnutí. Vědec z jednoho dokumentu tvrdí, že glukóza škodí při reakci s proteiny, které jsou naše molekulární stavební kameny.
K podobnému zjištění v jiné oblasti došel vědec pokusem u much. Zjistil, že když nemohou létat, mají menší spotřebu kyslíku, což jim prodloužilo život 2x až 3x. Tím dokazuje, že velká spotřeba kyslíku (který se podílí na výrobě tělesné energie) zkracuje život (protože při jeho spotřebě se uvolňují radikály, které nás postupně zabíjí). Vědec vstříkl muškám gen navíc, pro obranu před volnými radikály kyslíku, čímž jim prodloužil o 30% život.
|
