Jak je psáno v Písmu, jsme děti Boha. Nemůže nám proto dávat úplnou Pravdu, proto se náboženství od sebe tak liší. Každá učí určitou lidskou skupinu základním skutečnostem. Zejména to, že život člověka má význam v božím Díle a že existuje něco vyššího než jsme my k čemuž máme směřovat. Lidem se tato myšlenka většinou nelíbí. Rádi si myslí, že vědí, jak je stvořen svět, v kterém si mohou dělat co chtějí, pokud jim v tom náhoda nezabrání. O duchovní vývoj nemají příliš zájem.
Myšlenka, že křesťanství, buddhismus ani ostatní proudy nejsou definitivní učení, je až příliš radikální. Museli bychom nejprve pochopit dlouhou a složitou cestu člověka k Tomu, co označujeme jako Bůh. Již Budha však řekl. že nesdělil vše, protože by to k osvobození nevedlo a jen by to jeho žáky zatížilo. Kristus často opakoval, že jeho následovníci jsou božími dětmi. "Ještě mnoho mám mluviti vám, ale nemůžete to nyní snésti. Když však přijde onen Duch Pravdy, naučí vás všeliké Pravdě." (Jan 16.12). Apoštol Pavel k tomu dodal, že může lidem dávat jen tekutou stravu, protože tuhou by nestrávili.
Život sám je výchovou. V tomto procesu dobré i zlé, hrůzné i harmonické, pravdivé i nepravdivé, reálné i nereálné dílčím způsobem přispívá k učení. I různá bizardní učení i zastrašující věštby či proroctví vyvolávají myšlenkové děje, jež mají svoji realitu a mohou vést k rozvinutí vnímání či změně některých zvyků a názorů. Hlubším rozborem náboženství i duchovních a filozofických systémů zjistíme, že slouží jen k dočasnému a dílčímu ovlivnění. Všechny používají zaslíbení a naději, aby přitáhly pozornost lidí a určitým způsobem na ně zapůsobily. Budha i Kristus však říkali lidem jen to, co mohli pochopit a co by přijali. Budha využil touhu mnichů po spáse a odchodu z koloběhu zrozování i ze světa forem do prázdnoty nirvány již v tomto životě. Je to v podstatě nereálné, ale bylo možné na tom postavit učení, které posunulo duchovnost lidí dopředu. Mystika není romantický názor o rozplynutí se v Bohu, ale postupné rozšíření vědomí do vyšších částí osobnosti. Rozplynutí individuality není na místě, pokud nebyl naplněn účel individuality stvoření. Kristus zase využil představu židů že jsou vyvoleni Bohem a jejich touhu po návratu do ráje a zbavení se hříchů slibem odpuštění.
Jsme děti ve škole vesmíru a nemůže se nám tedy dávat nic jiného než symboly duchovnosti. Vždyť i pohádky mají velký význam ve svých archetypálních významech. Ukáží nám cíl, i když velmi nepřesně a první krůčky k němu (ahinsa, desatero) a naznačí několik dalších (co je ego, základy modlitby a meditace). Vysvětlit další kroky a popsat Záměr i strukturu Stvoření by bylo nad schopnosti věřících a odrazovalo by je to. Proto se použijí jen jednoduché symboly vzniku vesmíru za sedm dní, prvotního hříchu, věčného zavržení a následků touhy. Nic není bezcenné.
Rigidní přístup a setrvávání na přežilých dogmatech učení zpomaluje. Lidé postupují během řady životů od jednoho učení ke druhému, jež je určitým způsobem ovlivní. Každé další je o stupínek výš, aby lidé věděli za čím jít. Samo sebe označuje za nejlepší, protože je nejlepší v danou chvíli. Právě tak je to v každé škole, vše se znovu a znovu opakuje a zdokonaluje.
To platí i pro channeling, který nepotřebuje svatá písma, protože má přímé vedení božskými silami. Má jistotu, že jde správně. Může sice udělat chybu, ale hned se o ní od Nich dozví a nemůže zabloudit I v něm je výchova na prvním místě a žádná metoda, informace a duchovní poznání není konečné. Je důležité jen jedno - úplnost, kvalita a rychlost výchovy. Dokonce i modlitby a přání se plní nikoliv doslovně, ale s přihlédnutím k účelu výchovy. Zcela správné informace pro budoucnost má zasvěcenec pouze pro první krok, který má před sebou. Jedinou jistotou channelingu je pochopená lekce. Vše poznáme na konci Cesty, ale tam dojdeme, až když budeme umět žít na Cestě.
|
Ano, channeling je ...
