Připoutanost - zdroj našeho utrpení I.

Utrpení má mnoho podob. Naše připoutanost k vnějším věcem je neomezená. Uvádím tu sedm nejobvyklejších druhů připoutanosti a důvodů, proč můžete jít cestou utrpení.

1. Připoutanost k věcem.
Většina z nás v západním světě ztotožňuje svůj úspěch s kvalitou a množstvím věcí, které vlastníme. Děláme-li to, odvozujeme svou lidskou hodnotu z vlastnění věcí. V důsledku toho trpíme, nemáme-li dostatečné množství věcí. Stáváme se svými věcmi.

Názor, že "bez majetku nemám žádnou hodnotu", vede k neustálé honbě za dalším majetkem. Snaha vlastnit stále víc věcí, vede k poznání, že svůj život nemůžete naplnit zvnějšku. Tento názor vám brání uvědomit si, že jste celými lidmi, že už nic nepotřebujete. Vede vás k tomu, abyste neustále hromadili nové věci a srovnávali to s tím, co mají druzí. Brání vám to v tom, abyste se dívali do očí a srdcí druhých, protože se musíte zabývat jejich peněženkami a majetkem. Čím více připisujete svou hodnotu a lidství vnějším věcem, tím více se jimi necháte ovládat. A stanete-li se otroky těchto vnějších věcí, pak musíte trpět.

2. Připoutanost k druhým lidem.
Tohle je jedna z nejsvízelnějších připoutaností, která vám přinese nejvíce utrpení, pokud ji nepřekonáte. Neříkám, že není dobré někoho milovat. Není však dobré se k někomu poutat natolik, aby vás jeho nepřítomnost ve vašem životě ochromovala. V takových vztazích dáváte moc nad sebou druhému a to vede vždycky k utrpení.

Všechny lidské vztahy mohou být šťastnější z pozice indiferentnosti. To znamená milovat druhé a dovolovat jim, aby se sami rozhodovali, i když se vám jejich rozhodnutí nemusí líbit. Znamená to mít dostatek sebedůvěry, abyste se necítili ohroženi, když chování druhých neodpovídá vašemu očekávání. V milostných vztazích to znamená, že druhého milujete tak, že zapomenete na své vlastní potřeby, a milujete ho takového, jaký je. V rodinných vztazích to znamená, že dovolíte svým příbuzným být tím, čím chtějí, aniž ztratíte sebedůvěru a začnete se kritizovat na základě toho, co druzí chtějí dělat ve svém životě. Znamená to bezpodmínečně je milovat. Ve vztazích k vašim dětem to znamená, že si neustále uvědomujete, že vaše děti jdou svou vlastní cestou a že nebudou žít svůj život tak, jak byste si přáli vy. Znamená to, že jim budete radit, učit je být soběstačnými a neustále jim dávat najevo, že je milujete, i když se nechovají tak, jak byste si přáli.

Indiferentnost v lidských vztazích není nedostatek zájmu. Znamená to, že vám jejich prospěch leží na srdci do takové míry, že je nekritizujete a chováte se k nim s láskou, místo abyste se snažili je ovládat. Člověk, který se chová tímto způsobem, se vyhne všemu zbytečnému utrpení, jež většina lidí prožívá ve svých vztazích k druhým.

Jsem-li k někomu připoutaný, znamená to do jisté míry, že se musí chovat tak, jak si přeji, abych ho mohl milovat. Necháte-li své milované prostě žít a milujete-li je takové, jací jsou, pak nejste připoutaní. Až dosáhnete tohoto stavu indiferentnosti, nebudete chtít nikoho vlastnit ani ovládat. Je paradoxní, že čím méně se snažíte někoho vlastnit nebo ovládat, tím bližší si navzájem budete.

Budete-li se snažit být méně připoutaní, naučíte se základní pravdu o milostných vztazích. Lásku si nebereme, lásku dáváme. Tohle je skutečná podstata indiferentnosti ve všech lidských vztazích.