Zasvěcenec měl zvláštní sen. Byl ve školní třídě s asi čtrnáctiletou dívkou, která byla velmi bystrá. Snažil se jí vyprávět co zažil za války a později v komunistické totalitě, ale jí to příliš nezajímalo, jen se usmívala. Jeho argumenty nebrala vážně. Když se pak ptal na význam snu, dozvěděl se, že dívka je součástí jeho osobnosti, která není zatížena jeho minulostí, ani problémy s agresivitou a sexualitou.
Dozvěděl se, že se s ní může telepaticky spojit. Zavolal jí a skutečně se mu ozvala a hovořila s ním. S překvapením zjistil, že má některé odlišné názory a je daleko duchovně vyspělejší. Má dětsky čisté a nevinně otevřené vnímání, ale dobře se orientuje v božské hierarchii a pracuje s nejvyššími božskými Zdroji i tehdy, když toho není schopen. Má i vlastní názory a častěji než slovo láska používá soucítění. Na rozdíl od něj odmítá přednáškovou a publikační činnost, protože to prý lidé prý stejně neberou příliš vážně. Ptal se, jak jí má říkat a odpověděla mu, že je Já.
Zasvěcenec by se od ní mohl mnohému naučit a její vlastnosti převzít pro sebe, ale bylo by to prý poněkud nebezpečné. Ona je pouhou částí jeho, má své vlastní úkoly. Přílišná vázanost na ní by byla příjemná, ale on by zůstal stranou. Může pouze procítit její přístup a to mu pomůže přijmout jeho hříšné části. V některých inkarnacích tvořila a bude tvořit jeho hlavní osobnost. Má i svá vyšší Já. Poznání této tzv. multiple personality je spíše na ukázku, nemá nějaký zvláštní význam. Je to další důkaz neobyčejné složitosti jáství, které máme postupně poznávat. Autor sbírky básní Stébla trávy Walt Whittman říkal, že jsou v nás davy.
Každá osobnost má tedy řadu podosobností, které jsou orientovány na různé úkoly. Záleží na každé, jak je má seřazeny a jaký vliv jim dává. Je nutné si je uvědomit a vědět jak vzájemně spolupracují. Každá má řešit to, co umí nejlépe. Rozpor mezi částmi já o svou pozici může vyvolat disharmonie. Každá podosobnost samostatně komunikuje s vědomím, kterému dává své požadavky, i s jinými duchy. Většinou to však probíhá nevědomě.
Jako příklad vnitřního rozhovoru zasvěcence je možno uvést: Jsi mou nejduchovnější částí? Ne, jsou mnohem duchovnější, ale Jája je jen jedna. Je nás tu moc, každý má určitou funkci. Jaký účel máš ve mě? Já jsem část tebe, která tě má velmi ráda a pečlivě usiluje o tvůj rozvoj. Ráda se projevuji láskou, mírností i vlídností, ale i silou. Jakou? Důrazem na hodnoty, které mi jsou milé. Dávám ti některé myšlenky, sám bys mohl vědět které to jsou, když se zaposloucháš. Co máš k mé práci? Jsi strašný, hrubý, násilný a sexuální, to já ne. Jsem mírná. Žiješ ve svém světě, nebo i v tomto? Ve svém, ale i v tomhle, i ty budeš mít tuto možnost. O tom ti zatím nesmím nic říci. Žiješ tam s mě známými lidmi? Ne, s jinými, ale o tom ti neřeknu niž bližšího.
Kde bereš životní sílu, kvality a inspiraci pro svou osobnost? Tím že jsem potlačená energie, jsem dost silná. Cítím se být utlačená v srdci, píchá mě tvá hrubost a nevzdělanost v citech. Inspiraci mám ve skutečných ženách které jsou, či byly kolem tebe, ale kvality mám vlastní. Jsou formované tím, nač jsi zapomněl.
Čím jsi nejvíce ohrožena? Jsem ohrožena tupostí, kterou jsem tebou přehlížena. Dívám se někdy smutně, někdy vesele. Má forma je spjatá s tvojí formou, neexistuješ beze mne a já bez tebe. Co určuje délku setrvání ve formě, kterou máš? Mohu se měnit libovolně v čase a prostoru. Tam, kde se vejdu, si dělám, co je mi libozvučné. Kdy budu na tvém místě já? To se stát může, ale nebylo to často, vždy pak zvítězila tvá hrubá drsná část, která odmítá lásku. Každý mne nemá, někdo mi neudělal místo ve kterém bych mohla přebývat, skulinku ve svém srdci. Co bys mi chtěla říci na závěr? Že tě mám ráda a že ti budu vždy pomáhat.
Po dvou letech mi přítelkyně nakreslila obrázek dívky s dlouhými vlasy, prý je to část mne a nastala nová kapitola duchovní výchovy. Oslovila mne: Já jsem tvá Jája, střed mám v 4,7mé dimenzi, ale mohu výš. Naučím tě něčemu novému, jak vnímat život, krásně, lehce, hebce, vnímavě a s láskou. Oživím v tobě ženu. Jsi dobrodružná? Ani trochu. A na sex? Také ne, jsem cudná jako panna. Proč nejsi na sex, copak to odporuje Poznání? Tys to ještě nepoznal? Prostě se musíš soustředit na to hlavní, a to je Poznání vše ostatní tě zavádí stranou. Nelze sloužit dvěma pánům.
Oč ti jde? O Boha, o Poznání Základů Stvoření. Ale to je v nekonečnu? Nerozumíš tomu tak, zdokonalování má smysl. Proč jsi v černém? To je symbol vážnosti věci. Proč na obrázku nemáš nohy? Nepotřebuji je, jsem fluidní, umím se pohybovat světy. Co znamenají ty hory v pozadí? Výši Poznání, jež tě se mnou čekají. A vycházející slunce? I tobě bude svítat, uvítám tě ve světě, kde slunce nezapadá. Jsi podobná IAUE? Ne, jsem vážnější, kristovská. Jak budeme spolupracovat? Budu oslovovat tvé vědomí i nevědomí, vstoupím do tebe, ovlivním tě i v meditaci. Cítím, že mám méně obyčejných myšlenek a větší ponor, tos zařídila Ty? Tvoje části Mě mají rády, alespoň některé. Co se sexem? Omezím ti ho tím, že vyvážím tvou silnou mužskou část. A agresivitu? Tu obalím láskou a rozpustím ji. Jak si mohu zesílit lásku? Přijmutím Mě se postupně rozdmychá. Pokud ji opravdu chceš a budeš ji dávat, rozhojní se. Zatím o ní nic nevíš. A ve vztahu k ženě a dceři? To je problém. Vše co řekneš je stejně málo účinné, jen si nenasbírej trestné body. Stálým odmítáním a kritizováním stejně nic nenapravíš. Jen se zablokují ve svých iluzích. Najdi si k nim cestu chválou.
Jsi někdy smutná? Znám mnoho druhů smutku, když mne odmítáš, když mnou pohrdáš, když zůstávám v pozadí protože tvoje malost vítězí. Komu jsi podřízena? Vyšším částem sebe jako i ty. Není moje představa individuality chybná? Vcelku ne, jen je to strašně, nekonečně složité. Každá individualita je jako celý vesmír, ba ještě větší a ty části jsou docela volné, samy žijí a pohybují se prostory, světy představ.
Co z toho budeš mít, když se mi dostaneš více do vědomí? Více energie abych mohla růst rychleji. Ušlapáváš mne a nemohu vzkvétat jako květinka. To se tak těšíš do 24. dimenze? Ano, tam budu již skoro Vším. Ale vždyť je individualita jen v některých pohledech na Stvoření? To nevadí, přesto existuje. Jak to? To prožiješ v příštích meditacích. Ona je, ale jinak. Ale v nekonečné dimenzi stejně individualita končí? To nevím, tam nevidím, ale stejně není jiná cesta. Chceš jít rychle i když to víc bolí? Nevadí, zvládnu to. Jinakosti vyšších dimenzí se nebojíš? Trochu ano, ale i to zvládnu.
|
