Pomocné prostředky hypnózy
Některé látky působí jako stimulanty čili katalyzátory změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na konkrétním druhu. Podobné účinky má i hyperventilace dokonce i placebo. Hlasitá hudba holotropního dýchání působí jako sugesce. I zde je důležité zaměření hypnózy (setting). Zastánci této techniky ho však často odmítají, což je nepochopení principu vesmíru, neboť každé úsilí má mít svůj směr. Naštěstí dobrý výběr hudby dokáže setting nahradit.
Výhodou je možnost sledovat účinky autosugesce pomocí zpětné vazby. Biofeedback umožňuje sledovat hloubku změněného stavu vědomí pomocí měření změny odporu kůže. Takto je možné s autosugescemi experimentovat a dál je zdokonalovat. Psychowalkman je kombinací optické a zvukové stimulace, která navozuje různé zaměření změněného stavu vědomí. Je dobré se vyhnout programům, které silně ovlivňují vědomí ne příliš duchovním směrem. Důležitý je i výběr vhodného prostředí pro hypnózu, nejlépe působí chrámy či uzavřené prostory s magickým působením, nejvíce vnitřek pyramidy. Škodlivé vyzařování některých míst hypnózu znemožňuje nebo negativně ovlivňuje.
Hypnóza, duchovnost a umění
Více než znalosti z náboženských knih je pro opravdový duchovní život nutné prožívat postupné poznávání našeho nitra. Jednou z možností je hypnóza. Jde o zvláštní druh ovlivňování, schopné změnit rigidní program vědomí. Zkoumáním hloubek duše ve změněném stavu vědomí odhalíme obrovskou katedrálu naší osobnosti, můžeme navštívit její neznámé a utajované prostory. Prožitek rozšířeného vědomí v transu je tak silný, že přivádí poznání, že existují i daleko vyšší kvality vědomí než znal či si dovedl představit.
Náboženství dodnes hypnózu zcela nepochopilo a nepřijalo, ačkoliv ji vždy používalo, i když ji nazývalo jinak. Mše svatá má všechny prvky hypnózy. Verbální sugesce kněze - hypnotizéra s božským pověřením, symboly náboženských předmětů i chrámu, vkládání rukou, očekávání určitého děje, zvuk varhan a zvonů, zpěv, vůně kadidla i dlouhodobé působení sboru věřících atd je ideální kombinace. Správně provedená modlitba k bohu je také účinná hypnotická autosugesce. V meditaci jde také o změněný stav vědomí, zaměření pozornosti k božskému, při němž dochází od sebeovlivnění až k prožívání mystických stavů.
Při umělecké tvorbě se autor napojuje na vyšší dimenze, i to je forma autohypnózy. Podobně i posluchač s dokonalým vnímáním může na koncertu nebo při tanci mít božský zážitek. I hudebník a zpěvák je tedy hypnotizér a kulturní událost má být bohoslužbou. Nejlépe je odložit všechny všeobecně přijímané názory a knihy, protože znesnadňují pochopení umění i duchovnosti, ale je nutné ji vyzkoušet a prožít.
Nové pojetí hypnózy
Přestože knih o hypnóze je mnoho, běžné vědomosti o ní jsou plné předsudků. Zjednodušené i zcela chybné představy jsou bohužel velmi časté. Podobně je tomu však i u magie a duchovnosti. O hypnóze se začalo vážněji hovořit teprve před 200 lety i když je stará jako lidstvo samo. Nejprve byla odmítána jako podvod a šarlatánství. Její průkopníci Mesmer a Charcot byli dobří hypnotizéři, ale velmi se mýlili ve vysvětlení její podstaty. Jejich následovníci vytvořili množství teorii, které také popisují jen část její skutečnosti. Smutným dokladem malé vyspělosti je skutečnost, že ani po dvou stech letech vědeckého výzkumu má většina laiků i lékařů o ní jen velmi nedokonalé představy. Odborníci vědí, že nejsou schopni podat úplnou teorii hypnózy, dokonce ani nevyužívají všechny její možnosti. Nadále odmítají její magické a mystické působení, ale výsledky svědčí pro jejich omyl. Skutečně neznáme sami sebe.
Činnost v mozku můžeme sledovat pomocí EEG. Rozlišujeme sice několik frekvencí vln, z kterých však není možné přesně zjistit, co všechno se v člověku děje. Hloubku hypnózy je možné zjistit i měřením odporu kůže, ale ani to nám neříká nic bližšího.
Běžné teorie nejsou schopny rozlišit, která část nevědomí (vlastního či kolektivního) se objeví ve vědomí a co udělá. Může to být dobrá, božská, ale i zlá, démonická nebo přírodní či zvířecí. Transpersonální podstatu je možné prokázat na příkladě telepatického napojení na jiné lidi i entity, jako jsou agregory, duchové, bohové, božstva i Bůh.
K pochopení hypnózy, bychom museli poznat hierarchickou strukturu psychiky člověka, jak vědomou tak nevědomou část a jejich vazby k vnějšku. Každá osobnost je totiž mikrokosmem, obsahuje obrovské množství částí, většinou zcela odlišných od běžného, nám známého vědomí.
Nabízí se možnost vytvořit unitární teorii, kdy přestaneme odlišovat mezi hypnózou a "běžnými" bdělými stavy. Nejjednodušší definicí hypnózy je změněný stav vědomí. Kde je ovšem hraniční čára? Jak změněný a jakým směrem? Proto je lépe hovořit o nekonečně složitých procesech psychiky. Rozlišovat pouze různé procesy, stavy i programy částí osobnosti, které jsou sugescemi aktivovány a vnímány vědomím a vzájemně se ovlivňují. Stane se to, co chceme i s následky a ovlivní nás to, na co upřeme pozornost. Výsledkem je nekonečná možnost stavů i prožívání. Psychické procesy mají vazbu i na fyzický svět, odtud různé spiritistické a magické efekty i "zázračná" uzdravení.
Toto vysvětlení hypnózy je velmi volné. Znemožňuje ale škodlivé omezení zorného pohledu. Odhaluje nekonečnou složitost lidské psychiky a umožňuje využít její obrovský potenciál tvorby. Vše záleží na tom, co chceme vnímat a prožít. Zaměřením vědomí na vyšší část psychiky člověk po čase přejde i do vyššího "vnějšího" světa, protože vnějšek je odraz vnitřku.
|
