Moderní medicína učí, že základem imunitního systému člověka je střevo. Jeho funkce vstřebávací a vypuzovací. Jeho symbiotická spolupráce všech osídlenců a nás samých. A když součinnost zklame a střevo se rozestůně, stůně tím velký kus člověka.
Jak si pomoci? Fyzicky určitě tak, že dbáme o správnou životosprávu: respektování biologických hodin (viz."Fit pro život" autorů Diamondových), pitného režimu, nepřekombinování jídel na jednom talíři, akceptování acidobazické rovnováhy jídelníčku a hygienických zásad obecně.
A energeticky? Myšlenka, ta patří do oblasti energie. Je rozdíl, jestli jíme s chutí a dobře naladěni, nebo jsme do jídla nuceni či "otravováni" negativními informacemi. Ale i mimo dobu jídla záleží na stavu našeho myšlení. Tak se na to chvilku podívejme.
Imunita je odolnost vůči nemocem, obrana celistvého organismu proti agresorovi. Spočívá v účinném vyhledávání útočníka a jeho likvidaci. Tělo má tuto filozofii. Kdy je porušena? Jak jsme si to zavinili? (To nám nikdo jiný zvenčí nezavinil…) Proč někdo trpí autoimunitním poškozením?
Člověk je samostatně myslící a cítící duchovní, duševní, energetická a fyzická bytost. Tyto jmenované složky se musí nalézat v harmonické spolupráci, nikoliv v konfliktu. Neboť nemoc je stav konfliktu mezi nimi.
Jak si to způsobujeme? Přejeme si např. být zdraví a duševně schopní, ale navenek- před lidmi a sebou "moderně" prohlašujeme, že jsme blbci, tedy duševně neschopní jedinci. A děláme to při malicherných nezdarech dvacetkrát denně. No řekněte sami, jestli si nenadáváte za každé rozlité kafe, za každý pozdní příchod, chybičku v účtech, a to sobě i druhým lidem? Stokrát nic umořilo osla, jak říká lidové úsloví. A Váš imunitní systém si postupně navyká na nový program, jestliže tvrdíme soustavně něco o neschopnosti. Jak se potom můžeme divit, že sami v sobě nerozpoznáme ani to, kdo je útočník a kdo patří mezi domácí? Proč naše tělo říkalo tisíce let viru HIV "Stop, ty do mě nepatříš"? A proč ho nyní nerozpoznává? Vždyť se s ním setkávalo i v minulosti….
Jak tedy čistit svůj myšlenkový proud? Třeba následovně. "To jsem ale trouba. Ne, zpět. Odpouštím si to. Hned to půjdu utřít (opravit,..)" Také pochvaly pomohou. Vnitřně chválit můžeme činnost svoji i svých bližních. I orgány nebo jejich soubory - ve snaze je podpořit. Kalendář Krásná paní zpracovaný zřejmě podle knihy Neznámá noc Luny (Paunggerová- Poppe) nám v tom poradí.
Mnoho zdaru přeje PhDr. Pavla Šáchová
Uvedeno ve spolupráci se serverem
www.celostnimedicina.cz
|
