I vyšel lid Izraelský ze země Egyptské. Následovali Mojžíše s nadějí v srdci, že jejich touha po svobodě a vlastním rozhodnutím bude od toho dne záviset jen na nich. Bůh seslal poutníkům Manu, aby na cestě k novému životu nezemřeli hlady. Zpočátku byli spokojeni, ale po čase se jim začala Mana přejídat. I šli za Mojžíšem a stěžovali si.
"Nechceme už Manu, radši bychom pořádný kus masa, udělej něco!"
Napoprvé je odbyl, ale když přišli podruhé, potřetí a počtvrté, zašel Mojžíš za Bohem.
"Můj Pane, pomoz, můj lid reptá. Mana se jim přejedla, touží po kusu masa. Co jim mám říct?"
I rozhněval se Bůh a pravil:
"I toto bude zkouška má. Tímto stanovím: ten, kdo poruší můj zákaz, nespatří Zemi zaslíbenou. Tak pravím!"
Vrátil se Mojžíš ke svému lidu a opakoval, co mu Bůh pravil.
I přestal lid na několik dní reptat ze strachu před Svým Bohem.
Několik dní nato se Mojžíš modlil a prosil Boha o znamení, zda-li je jeho počínání správné a nemohl nalézt klid, vstal tedy z lože a šel se projít do okolí tábořiště. Došel až ke břehu jezera, když ucítil vůni, o které už skoro zapomněl co znamená. Nedůvěřivě znovu nasál vzduch a pomalu vykročil za tou omamnou vůní. O několik kroků dál spatřil misku a na ní ležel upečený, voňavý kus masa. Zvolna přistoupil až těsně k němu. Nezmizel, jak se domníval, klidně tam ležel dál a tak vyzývavě voněl. A zůstal tam i když natáhl ruku a dotkl se ho. Věděl, že by měl hned odejít a nechat maso masem, ale ta vůně mu začínala zastírat smysly a vypudila mu z hlavy všechny ostatní myšlenky, až na tu, jaké by to bylo zakousnout se do něj. Naposledy se ustrašeně rozhlédl a potom takřka bez vlastní vůle donesl maso k ústům. Když o tom později uvažoval, ani nebyl schopen vybavit si jeho chuť, jen si pamatoval jak mu šťáva stékala po bradě a jak si potom umyl ruce a tvář v potoce. Jako ve snách došel na místo svého odpočinku a upadl na lože.
Následující den probudil Mojžíše křik, chtěl se jít podívat co se to děje, ale svaly ho odmítly poslouchat a on znovu upadl do mátožného spánku. Když se probudil bylo už šero. Chvíli se pokoušel vzpomenout si, co ho to vlastně poprvé probudilo. Potom pomalu vstal, jen co udělal pár kroků potkal Jakuba, zastavil jej a zeptal se:
"Co to tu bylo ráno za křik?"
"Je divné že to nevíš, už od rána tu pobíhá Sára, že se jí ztratil její syn. Napřed se ho pokoušela všude najít. Potom nutila všechny ostatní, aby jí pomohli, nejhorší to bylo když potom našla jeho košili pohozenou u potoka. Teď jen sedí a modlí se, říká že Bůh jí vzal syna protože proti němu smýšlela. Je u ní asi deset žen a snaží se jí uklidnit, prý už je to lepší a………"
Mojžíš ho přestal poslouchat. Vzpomněl si na tu podivnou chuť masa a teď když o tom uvažoval zdálo se mu, že opodál vyděl povalovat se něco, co se při troše fantazie dalo nazvat košilí. Pocítil jak se mu zvedá žaludek, mávnutím ruky se omluvil a rychle odešel.
A stalo se jak Bůh pravil, ti kdo porušili jeho přikázání nikdy nespatřili Zemi Zaslíbenou.
|
