Člověk se odcizil sám sobě, odcizil se i jiným lidem. Osobnost a
hloubka mizí.
Moderní doba trpí rozpadem a rozkladem hodnot. Moderní člověk
propadá stále více lhostejnosti, nemá dostatek kritického ducha. Moderní
člověk zbudoval si špatnou ideologii. Chce jen chléb a hry jako za
stara. Je to nová, šedá, nízká robota lidí nesvobodných-jsou oklamáni
životem.Veškeré úsilí moderního člověka je obráceno k ovládnutí vnější
přírody, místo k ovládnutí a poznání sebe-zde je kořen lidského
nedorozumění-zla.
Vědy technické odvádějí člověka od člověka. Utvrzují ho v
představě, že pokrok je v tom, oč dokonalejší máme stroje a ne v tom,
jsme-li dnes lepší, než jsme byli včera. Rozvojem věd technických
nedovede si člověk pomoci. Moderní doba vítězné techniky selhala na poli
mravním, poněvadž techničtí lidé ztratili smysl pro mravní a právní
základy života. Moderní člověk nemůže své hodnoty ducha uskutečniti
dokonale. Není-li duševní jednoty, není duch bystrý a intelekt i
charakter silný. Objevují se síly egoismu, hrabivosti, nesnášenlivosti,
je to zlo.
Lidstvo nespasí přehodnocování chleba, velební hmoty, jako
největšich úspěchů.
Moderní člověk stratil životní absolutno a tím se dostal do nížiny,
kde jde jen o biologické udržení života ze dne na den.
Člověk není pouhý nadživočich, ale je intelekt - rozum a vůle, proto
musí opustiti svůj hrubý stav - vyrvat zlo ze sebe!
Ideologické normy působí zmatek, proráží nespokojenost, bojuje se s
protichůdnou ideologií. Jen logika a skutečnost zdokonalují člověka a
dávají jádro života.
Moderní člověk ztrácí vědomí svého života, je postižen duševní tmou
a nevědomostí. Celý svět je otevřen pro člověka. Putování je život
člověka na zemi. Není dobře poutníku, je-li jeho cesta zahalena tmou.
Pro bezpečnou cestu potřebuje světlo, aby šel přímo k cíli a nezbloudil.
Pravda a věda stojí v čele lidstva. Věda objevuje a zjišťuje
pravdu. Hledání pravdy je úkon mravní. Mravné je to, co prospívá
jednotlivci i celé společnosti.
Musíme se moudrostí dáti podmanit, aby osvětlovala naše kroky a
udávala životní směry. Moudrost osvětluje vůli, aby objevů vědeckých
nebylo zneužito v neprospěch lidstva, k jeho zničení.
Pro tento pravý, skutečný život musíme sebe přetvořiti, musíme
provést reformu. Přetvořeni sebe jest bolest, jest práce jest přemáhání
sebe, jest operace provedená na vlastním těle a duchu, která zasahuje do
hloubky. Jest bořením toho pochybného, s čím jsme chybně srostli.
Za cenu vyššího odstraňovati vše nižší, aby tělo a duše v pravdách
sílila. Z rozkazů tvrdých, sobě daných plyne mír, štěstí a požehnání
nového života. Snažme se žíti život, který něco platí. Opusťme svoji
vyšlapanou cestu a rozhlédněme se po novém světle.
Mezi pesimizmem a životem jest velká propast. Pesimista se
nerozvinuje, ale bourá to, co ještě zůstalo. Duch sebeobnovy jest duch
nového života, jehož heslem jest: Stále výše! Jest duch pohotovosti!
Pesimismus zná jen stíny života. Jeho oko jest upřeno do temnot a nocí,
není v něm radosti ze života. Zapřel život a život zapřel jej. Je to
dobrovolná otrava sama sebe pesimismem, je to zločin, sebevražda.
Pesimista ztrácí sama sebe. Trpí moderní krizí života. Nehledá
vyjasnění, není schopen zkoumati život a sama sebe. Není schopen
seznámiti se s novými pravdami, nemůže nalézti sebe, zůstává v duševní
nevyspělosti.
Všichni běžíme závod o život, všichni klopýtáme a dostáváme životní
rány. Je to již v slabosti lidské a nevyhneme se tomu. Je třeba poznati
cestu zkušenosti, je třeba burcovati sebe a připravovati obrat k lepšímu
životu. Nejlepším darem jest včasné poznání sebe a náprava života.
|
Souhlasím
