|
| |
FILOZOFIE / Monology |
Monology - Dvanácté zrcadlení |
| Jaromír Nemastil |
| zobrazení: 2491 | známka: 1 | komentářů: 2 | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Vnímej celý svět kolem
i sama sebe
jako nekonečnou a nedělitelnou Jednotu,
ve které nic nemůže existovat samo o sobě.
Třeba si to vsugeruj.
Jednou se sama přesvědčíš,
že to byla a je hluboká pravda.
Pozoruj své myšlenky a emoce
jako racky v letu nad Karlovým mostem.
Dívej se, ale nereaguj na ně.
Nevytvářej si k nim žádný vztah.
Nekrm je, nelákej je k sobě
ani je neodháněj.
Nechej je prostě letět a všímej si,
jak letí k Tobě,
někdy nad Tebou zakrouží
a pak odletí nezanechávajíce po sobě
na nebi žádné stopy.
Karmické síly, které ovlivňují Tvoje jednání,
nezvládneš tím,
že před životní situací utečeš
nebo ji budeš prostě do nekonečna ignorovat.
Jednou dvakrát utečeš,
ale ony se k Tobě vždy spolehlivě vrátí.
Věř mi.
Že se karmické vazby k určité osobě uzavřely jako kruhy
poznáš tehdy,
pokud v její blízkosti již nebudeš cítit
žádnou nenávist,
žádnou křivdu,
žádnou přitažlivost
ani touhu.
Zemře-li někdo z Tvých blízkých,
pokus se překročit nezúčastněným pozorováním
svoje emoce
a vstup do svého vnitřního Ticha.
Zahrň ho svou láskou,
jak nejlépe to umíš.
Pak ho pozvi ho do věčného a živého Ticha,
které právě hluboce zažíváš.
Toto pozvání je však pouze lék na jeho nevědomost,
protože on v tichu spočíval,
spočívá
a navždy spočívat bude.
Ani nebe a země,
ani slzy a smích,
ani láska a nenávist,
nemohou porušit
Tvoje vnitřní Ticho,
když spočíváš v Jednotě.
Existuje
Tvoje chůze, zpěv, tanec a milování,
bez toho,
že by tu muselo existovat nějaké Tvoje já.
Ticho sama nevytvoříš,
Ticho musí vzniknout.
Ještě lépe - musíš ho nechat se projevit.
Nesmí tu však být konající.
Nesmí tu existovat žádné myšlení.
Ticho se otevírá tomu,
kdo je zakotven v Přítomnosti
bdělou a pasivní pozorností.
Stejnou krásu,
kterou teď vnímám ve Tvých hnědých očích,
ve vůni Tvých vlasů,
nacházím ve zbloudilé sněhové vločce,
v prvních sněženkách a petrklíčích
i v loňském kamenu z horského potoka,
který pečlivě opatruji.
Stejnou krásu teď lásko
nacházím všude.
Sněženky samy rozkvétají v trávě pod mými okny,
Slunce svítí na modré obloze
a ptáci zpívají jaru
bez toho,
že by existovala nějaká přání.
Ptáš se kam zmizí energie Tvých přání,
když je jednou všechna odložíš?
Neztratí se,
ale přemění se na energii
prožívání Přítomného okamžiku.
O to více budeš vnímat hebkost trávy na louce,
až na ni budeš se svým milým usedat.
O to více budeš vnímat jeho polibek
a o to hlubší bude Tvůj zážitek z vašich objetí.
O to více budeš vnímat krásu růží na Tvém stole,
a chuť hroznového vína z vaší zahrady
bude přímo závratná.
O to více bude krásnější západ slunce,
až se budeš se svým milým toulat na kraji lesa
za Vaším domem
a o to krásnější budou pádící koně,
které budete pozorovat.
O to více budeš milovat lidi, zvířata a přírodu vůbec
a o to více budeš mít s nimi soucitu.
O to více se budeš radovat z maličkostí,
které Tě potkají
a především,
které potkají druhé lidi.
Ptáš se kam zmizí energie Tvých přání,
když je jednou všechna odložíš?
Neboj se, neztratí se,
ale ztratíš se Ty.
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (2) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 20.6.2002 08:34 |
Roman |
Pěkné, ale |
odpovědět |
| 20.6.2002 10:02 |
Iveta |
Poděkování |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
