Dostáváme se dnes v našich kapitolách z praktické esoteriky už k 6. čakře. Tato čakra bývá příznačně přezdívána a znázorňována jako "třetí oko" zhruba v prostředku čela, nad kořenem nosu mezi oběma očima. Má na starosti především náš fyzický i vnitřní zrak (tedy vidění toho, co "normálně" vidět není), jejím hlavním tématem je naše vnitřní zření, představivost, fantazie, snění (ve spánku i v bdělém stavu) a vizualizace. Úzce souvisí s činností 2. čakry, hlavně s jejím aspektem tvořivosti.
Zabývali jsme se postupně škodlivými jevy a energetickými vazbami na jednotlivých čakrách, nyní se tedy z tohoto pohledu zaměříme na 6.čakru. Možná se Vám to bude zdát až k nevíře, ale
nejčastějším škodlivým jevem v této oblasti jsou některé představy.
Představa je jako fotografie vyvolaná naším vnitřním zrakem a sama o sobě není ani prospěšná, ani škodlivá. Jakmile však začneme tuto představu používat jako návod či plánek pro naše jednání a podle této naší představy učiníme jakékoliv praktické kroky, stává se naše představa nebo vize (tedy souhrn představ) důležitým aktérem našeho života. Pozitivně v našem životě působí takové představy, které nás jako motor pohánějí vpřed, negativně až zhoubně však působí představy, které nejsou v souladu s naším nitrem, s vesmírným řádem a naším životním úkolem či posláním. Ještě zhoubněji v našem vývoji působí ulpívání na představách, protože to zužuje náš rozhled, a zároveň tak nezbývá prostor pro působení vesmíru v náš prospěch.
Jakmile se dokážeme od ulpěných představ oprostit, s překvapením vidíme, jak se naše záležitosti jakoby zázrakem urovnají samy.
Někdy si ani neuvědomujeme nebo nevíme, odkud naše představy pramení: přitom může jít o představy o nás samotných, o druhých lidech, o věcech či událostech okolo nás. Naše představy pak působí jako účinný program, jímž se řídí náš každodenní život.
A právě v tomto momentě vstupujeme na tenký led: často naše představy o tom, že něco (nebo někdo - včetně nás samotných) má být nějak a ne jinak, vůbec nejsou "z nás"! Pokuď si dopřejeme okamžik zastavení v našem každodenním shonu a zahloubáme nad tím, kde se naše konkrétní představa o tom či onom vlastně vzala, často zjišťujeme, že jde o otisk jiného člověka v naší mysli. (Asi nejvíc otisků máme od našich rodičů či vychovatelů, kteří měli možnost na nás působit od útlého dětství, nebo od životních partnerů, s nimiž jsme po dlouhá léta propojeni.) Může se tak lehko stát, že bezděky naplňujeme představu či program jiného člověka, než jsme my sami.
Taková představa se může diametrálně lišit od toho, co my sami vnitřně cítíme. Jednáme-li v rozporu s naším cítěním a "tahem naší duše", projeví se to vždy disharmonií, ať již v psychice nebo na úrovni fyzického těla. Zjednodušeně řečeno: jednáme-li dlouhodobě v rozporu se sebou samým, dříve nebo později onemocníme nebo se dostaneme do vážné životní krize. Z toho, co bylo výše řečeno, vyplývá užitečnost posoudit občas naše představy, do jaké míry jsou v souladu s naším cítěním, s naší duší a s naším posláním v životě.
Toto se nám nejlépe vyjeví v meditaci, která je na představy zaměřená. Poté, co sestoupíme do snížených mozkových hladin, se soustředíme na svoji 6. čakru a necháme si přijít představy, které o sobě máme. Dále zkoumáme, kde se tyto představy vzaly (může nám pomoci pohled na "časovou osu" našeho života) a které z nich jsou pro nás prospěšné a které škodlivé. Představy, které nám ubližují, jsou dobře rozeznatelné od těch, které jsou nám ku prospěchu. Stejným způsobem se můžeme podívat také na naše představy o druhých lidech a o čemkoliv v našem životě. Představy, které jsou pro nás neužitečné nebo překonané (tj. dříve mohly být prospěšné, ale pro náš další vývoj jsou již zátěží), můžeme pomyslně "hodit do koše" nebo odevzdat našemu "vyššímu vedení" a vysokým duchovním bytostem jakožto likvidační komisi ku zničení. Nezapomeňme, že na závěr každého takového aktu patří pokorné poděkování.
Budeme sami překvapeni, kolik představ je doslova "narváno" v naší mysli - a kolik z nich je pro nás škodlivých. Zbavíme-li se takové zbytečné zátěže, kterou s sebou vláčíme jako koule na noze, pocítíme nezvyklou úlevu.
Zde se dostáváme k ožehavému místu tohoto tématu, a to k tomu, do jaké míry se necháváme ovlivňovat představami druhých, jak moc na sebe často nahlížíme "očima druhých", aniž bychom se viděli svým vlastním vnitřním zřením. Nahlížel-li na nás někdo v našem okolí "černými brýlemi", mohl v nás úspěšně zakořenit např. zkreslený pohled na sebe sama, jako je třeba komplex méněcennosti. Je-li základem špatného docenění sebe sama představa někoho jiného o nás, je třeba se nejprve zbavit takových patologických představ.
|
