|
Budeme li mluvit o své minulosti, myslím o minulosti jedince, budeme mít na mysli náš vývoj od narození do současnosti. To, že k této naší minulosti patří i prenatální období, již však neakceptuje každý. Přesto je prokázané, že plod v matčině těle vnímá podněty jak od matky, tak zvenčí a tyto podněty se ukládají v paměti a jsou v průběhu života vybavitelné. Otázkou zůstává, kde je tedy hranice vzniku individuality. Je to okamžik početí ? Moje zkušenosti ukazují, že jedinec, individuum se někdy uvědomuje již v okamžiku početí, jindy v pozdějším období prenatálního období.
Zde bychom tedy mohli hledat první stopy "duše". Známí psychoanalytici Freud i Jung se za tuto časovou hranici ve svých analýzách nepouštěli, i když samozřejmě na ní narazili i za ní nahlédli. S regresí, tedy návraty do minulosti, běžně pracovali. Označujeme li tedy něco za minulý život, musíme jít před početí. Vracíme se v čase, proti proudu. To, že naše paměť někdy uchovává informace, o kterých nevíme, kde jsme k nim přišli, zjistil určitě každý. Opět je zde mnoho teorií vědeckých i "nevědeckých", ale jsou to pořád jenom teorie. Pokud chceme akceptovat existenci duše, její cestu z života do života, nalezneme v dnešní době informačního boomu tolik teorií, že je z čeho vybírat. Pak už jen stačí, uvědomit si sám sebe jako duchovní bytost a ke svému poznání přikládat nové a nové střípky mozaiky života. Několik způsobů, které mohou rozhrnout oponu tajemství uvádím dále:
- "živé sny", tzn. takové sny, o kterých lze s určitostí říci, že nás velmi oslovily svojí uceleností, vývojem nebo popisností. Po takto prožitém snu člověk sedí na posteli a je udiven. "Poselství" takového snu je v nás hluboce vryto. Zkuste si takový sen zapsat a stále se k němu vracet. Své zápisky rozšiřujte a možná budete překvapeni, jaký děj se před vámi otevře. Toto může být "vzpomínka na minulý život"
- "setkání", kdy člověk, kterého potkáte, je vám velmi známý. Záměrně neuvádím velmi blízký, protože i opačná poloha je možná. Zkuste zjistit, co vás s tímto člověkem ve vašem životě spojuje, co vás svedlo dohromady. Dá se v tom vypozorovat nějaká dávná "spřízněnost duší"? Zamyšlení nebo meditace na toto téma může náhle vyplavit "vzpomínku na minulý život"
- "místo nebo událost" ve vás náhle vyvolá hnutí mysli. Může být pravdou, že se jedná o deja vu, ale pokud ne, události pokračují. Vy máte opět jedinečnou možnost tyto okamžiky zachytit a ve své mysli s nimi pracovat. Objevujte souvislosti, pozorujte svoje reakce. Buďte zcela svobodní ve své představivosti. "Vzpomínku na minulý život" si náhle uvědomíte
- "dotazník", to je vlastně forma sebeprůzkumu. Nadepište si odstavce např.: "Země, město, oděv, jídlo, pití, koníčky a záliby, práce, zvyky atd.". Poté přemítejte u jednotlivého tématu, co z něho nejvíc ovlivňuje váš život, co je vám nejbližší a nejsympatičtější nebo k čemu máte odpor. Pokud budete pracovat soustředěně, sestavíte si profil, ze kterého může být na první pohled zřejmé, jaká byla vaše minulost. I tak si můžete "vzpomenout na minulý život"
Jiné způsoby vycházející z duchovních nauk, mystiky, šamanismu ad. neuvádím záměrně, protože by to vyžadovalo hodně prostoru a tato literatura je běžně dostupná. Jak je vidět, možností je tedy vícero. K žádnému sebezkoumání nepatří "drogy", ne proto, že se to nemá, ale proto, že skutečně negativně ovlivňují psychiku a poškozují zdraví. O některých metodách s asistencí zase příště.
|
