Pro mnoho kmenů prérijních Indiánů byl Tanec slunce hlavním společným náboženským obřadem a prováděly ho prakticky všechny národy severních plání. Ačkoli podrobnosti této události se v různých skupinách lišily, určité základy byly společné většině kmenových tradic. Obvykle se obřad se konal na jaře nebo v létě a hlavní roli v něm symbolicky zaujímali bizon a orel. Celkový význam Tance slunce je obnova duchovní obnova účastníků a jejich příbuzných právě tak, jako obnova země a všech jejích součástí. Důvody pro účast na obřadu se různí podle jednotlivců a kmenů. Motivací je zpravidla zproštění viny vyplývající ze zabíjení a pojídání cítících stvoření a přijmutí sounáležitosti s celým světem. Základním obětním darem je nabídka vlastního těla. Mučení tanečníků, které je na Tanci slunce přítomno, je působeno za účelem duchovní proměny oběti. Smrt, reprezentovaná mučením, vyjadřuje, že světský člověk byl zabit a účastník, ale i celý kmen, obživne s regenerovaným tělem i duší.
Tanečníci jsou muži, vždy ti nejlepší z kmene. Musí splňovat čtyři základní indiánské ctnosti – moudrost, odvahu, čestnost a štědrost. Událost začíná soukromou přípravou tanečníků, pak následuje veřejná taneční část. Stavba samotná je provázena množstvím rituálů: stavba týpí pro tanečníky, zvláštní strom sloužící jako středový kůl i kolem něj taneční aréna. Vchod je vždy směrován na východ a uvnitř je oltář s bizoní lebkou. Tanečníci se během tří nebo čtyř tanečních dnů postí, zdržují se pití a za zpěvu bubeníků se účastníci rytmicky pohybují. Pískají na píšťalky z orlí kosti a upírají svůj zrak na rozsochu středového kůlu, známou jako hnízdo hromového ptáka nebo orlí hnízdo a očekávají vizi. Na konci tance se konají očistné obřady.
Tanec slunce je prastarý obřad, opředený mnoha fascinujícími příběhy. Obřad s tradicí a velmi složitými, pro nás často nepochopitelnými, rituály. Když nás jeden dobrý kamarád Robas požádal o šamanské vedení při tomto obřadu, byli jsme zaskočeni. Jsme sice šamani, ale máme vůbec právo vstoupit na toto posvátné území? Přítelovu prosbu nešlo nepřijmout. Ale přesto jsme tuto výzvu vnímali jako něco, čemu tak docela nerozumíme. Nerozumět se však nakonec ukázalo být naší velikou výhodou J Právě protože jsme nerozuměli, vstoupili jsme na pole zasvěcené přesným pravidlům, jako svobodné bytosti se zvědavostí dítěte. A Tanec slunce nám odpověděl na naše otázky. Tento mocný obřad v sobě opravdu ukrývá tajemství. A tak následovat výzvu znamenalo, podívat se tomuto tajemství přímo do tváře. To, co jsme uviděli, nás dočista ohromilo!
Robas tančil a my bubeníci jsme se střídali po dvou hodinách. Jak čas ubíhal, vše se postupně měnilo. Den přešel v noc a noc zase v den. I prvotní odhodlání obou stran se začalo proměňovat. Postupně přešlo z nadšení do únavy, zloby, lítosti, zoufalství a znovu do odhodlání, důvěry, radosti… V Tanci slunce se jako vlny střídaly snad všechny lidské emoce, které si umíte představit. Ty dobré, obdivuhodné, ale i ty směšné a docela trapné. Všechny však přítomné, ryzí, bez masek i s nimi. Díky tomu mezi všemi účastníky vznikl postupně velmi intimní, důvěrný kontakt. Naše srdce se postupně začaly otvírat. Díky odvaze, utrpení a nasazení tanečníka i skvělé šamanské práci všech bubeníků jsme všichni postupně vnímali, že za formou, kterou v sobě nese každý z nás, je ukryto něco mnohem hlubšího a uvědomili jsme si naši vzájemnou neuvěřitelnou propojenost. Pokud tanečník umdléval i my jsme upadali do smutku, ale jakmile kdokoliv ze zúčastněných nabral sílu, ze svého srdce, z měsíce, slunce, z milých vzpomínek, vše se ve vteřině proměnilo. Bylo velmi zvláštní na vlastní kůži zažít hněv, který vyústil v průtrž mračen i radost, nad kterou se rozestupují mraky a vychází slunce. Člověk se zkrátka nemohl ubránit pocitu, že všichni jsme, ať už to víme nebo ne, na stejné lodi. A že každý z nás bezezbytku ovlivňuje svoje okolí a naopak. Dostavil se zvláštní pocit, chcete-li vize, posvátné zodpovědnosti, úcta a bezmezná důvěra k dokonalému světu, který spoluvytváří každý z nás.
Za to všem, kteří se obřadu zúčastnili, z celého srdce děkuji: Pavlovi, Robasovi, všem bubeníkům z mého kmene, té, která je Vítr, Perníčkovi, Orlovi z koruny posvátného stromu, Vlčici, indiánům z kmene Siuxů, Slunci, Měsíci, noční tmě, Potoku i tomu Stromu, co stál na okraji mýtiny a vyprávěl mi příběhy o bizonech. Těm a mnoha dalším patří můj dík. A tak se mohu, protože vím, s důvěrou připojit k indiánské závěrečné ceremonii z Tance slunce, k děkovné řeči Wakan-Tankovi: „Ty jsi nás poučil o vztazích se všemi bytostmi, a proto ti vzdáváme díky... budeme si ustavičně připomínat tento vztah, který existuje mezi čtyřnohými, dvounohými a okřídlenci. Nechť se všichni radují se a žijí v míru!“
Vaše šamanka Markéta Švarcová, www.pristav69.cz
|
