O tom, že jsou ženy silné pohlaví dnes už skoro nikdo nepochybuje. Slabá žena je mýtus, který se hodí tak leda do literatury předminulého století. Ženy odnepaměti řídí společnost, jsou těmi, kdo citlivě a nenápadně anebo naopak zřejmě a jistě vedou společenství a svým ženským šestým smyslem ovládají mužskou mysl a činy. Dnes ženy řídí firmy, vyhrávají olympiády, vynalézají, podílí se na vládě, mnohdy řídí celé státy. Ženy jsou cílevědomé, zajišťují existenci rodiny, jsou katalyzátorem, který dokáže citlivě vést a urovnávat spory, tak časté mezi muži ve společenství. V době naštěstí už dávno minulé byly zatlačeny do nedobrovolné role pečovatelek a matek, prakticky bez jakékoli možnosti sebeprosazení. Je tomu tak bohužel dodnes v některých kulturách. Ženy, které se odlišovaly z této všeobecně prosazované a udržované role, byly stíhány společenským nepochopením a neuznáním. Přesto, že jsou ženy mnohem silnější, než se všeobecně soudí, nemají na rozdíl od mužů potřebu vystavovat svou sílu na odiv. V dějinách najdeme mnoho mužů dobyvatelů, kteří si podmaňovali okolní kmeny a státy, jejich příslušníky odvlekli jako otroky, silné muže vybíjeli, aby neohrozili jejich právě nabyté panství. Ženy nejsou ničitelkami, nezabíjejí, nepálí a nedrancují. Nejsou předurčeny k boji, jejich síla je v něčem jiném. Z čeho se vzala? Je to schopnost dávat nový život, schopnost ve jménu života měnit svět k lepšímu. To neznamená, že nejsou bojovnice. Za své děti a rodinu se budou rvát do konce svého života, nikomu nedovolí, aby to, co vybudovaly, zničil.
Běda tomu, kdo by chtěl spoutat ženu. Žena je vlčice, která zůstává tam, kde je jí dobře. Nikdy nezůstává v prostředí, které jí škodí, protože by neměla sílu odejít. Jenom žena dokáže začínat zase znovu, pokud je zdravá, vstane vždy znovu po každé ráně osudu a znovu si vystaví svůj svět. Žena je fénix. Vždy znovu dokáže povstat ze svého vlastního popela, roztáhnout křídla a letět….
|
