Simona (35 let), syn Matěj (1 a 3/4 roku), nyní podruhé těhotná. Diagnóza: nedostatek hormonů
Otěhotnět se Simona rozhodla asi rok po svatbě krátce po třicátých narozeninách. "Měla jsem nepravidelnou menstruaci, a když jsme začali uvažovat o dítěti, zašla jsem ke gynekoložce", vzpomíná. Lékařka jí naordinovala hormony. Po hormonálních lécích bylo Simoně hodně špatně, přesto je poctivě užívala asi tři měsíce. Menstruace se však neupravila. Gynekoložka ji tedy poslala na další vyšetření. "Tam zjistili, že nemůžu otěhotnět, protože mi vajíčko dozrává déle, než má", říká Simona, které lékaři doporučili docházet každý den na hormonální injekce. Pak následoval ultrazvuk, kde zjišťovali, jak na tom vajíčko je. "Bohužel, pořád mi dozrávalo později. Byl to takový závod s časem, který nám také úplně převrátil sexuální život. Ten byl tak nějak na povel lékaře, který řekl, tak teď na to skočte, vypadá to, že je vajíčko zralé." Přes to všechno se Simoně otěhotnět nedařilo, a tak následovala nepříjemná vyšetření. "Byla jsem na laparoskopii, kde zjistili, že je všechno v pořádku, manžel na spermiogramu tam to bylo taky všechno v pohodě, a tak nám lékaři navrhli zkusit nejprve inseminaci a pak umělé oplodnění," říká. Inseminace úspěšná nebyla, o umělém oplodnění Simona nechtěla zatím ani slyšet. "Byla jsem prostě nějak přesvědčená, že jednou budu mít dítě normálně, a dala jem si hranici 35 let," říká. I když se snažila být optimistická, bylo to pro ni docela těžké. "Tři roky po doktorech, to byla síla. Kamarádky, které se o dítě začaly pokoušet třeba mnohem později, už byly dávno těhotné, a já pořád nic." Po neúspěšné inseminaci a problémech s hormony Simona vyměnila lékařku. "Nová gynekoložka mi předepsala jiný hormonální lék, ten jsem brala tři měsíce a otěhotněla jsem," vzpomíná. Ve druhém měsíci těhotenství však potratila. A to bylo příslovečnou poslední kapkou. "Napadlo mě, jestli můj problém lékaři neberou za špatný konec. Měla jsem hodně těžké dětství, problematický vztah k matce atd., to ve mně zanechalo hluboké rány, a já si říkala, že by to mohlo souviset," vzpomíná. V té době Simona našla na internetu stránky klasické homeopatie. "Zaujalo mě, že tahle forma léčby pracuje také právě s psychickými bloky, a tak jsem tam krátce po potratu zašla." Homeopatka ji vyslechla a dala jí homeopatické léky. Tři měsíce nato Simona otěhotněla. "Přišla jsem do jiného stavu vlastně hned při prvním pokusu. Po potratu jsme si totiž museli dát minimálně tři měsíce přestávku.," Dítě bez problémů donosila a narodil se jí zdravý syn Matěj. "Skoro čtyři roky do mě cpali hormony a nepomohlo to. Myslím, že jsem zkrátka měla nějaký psychický problém, a s tím lékaři bohužel vůbec nepracovali", komentuje Simona. "Hned po první dávce homeopatik jsem se začala cítit hodně dobře. Stala jsem se otevřenější a veselejší", říká. Když se Simona rozhodla pro druhé dítě, zase vyhledala pomoc homeopatky, a několik měsíců nato, opět bez problémů, otěhotněla.
"Léčba pomocí klasické homeopatie probíhá vždy individuálně, je jak se říká, šitá na míru konkrétní mamince a jejím problémům", popisuje homeopatka Barbora Mašková. Klasická homeopatie prý neléčí pouze neplodnost, tj.nepodávají se pouze homeopatické léky na neplodnost, ale pracuje se s celkovým zdravotním - fyzickým i psychickým - stavem ženy. "Při této léčbě dochází k celkovému posílení organismu, včetně psychiky, pracujeme s odstraňováním starých emočních a mentálních bloků, které mohou způsobovat právě neplodnost," dodává.
Článek, publikovaný v časopisu Yellow v srpnu 2006, o léčbě neplodnosti klasickou homeopatií.
(Ve spolupráci s www.symbinatur.com)
|
