Máte rádi pohádky? Vzpomínáte na chvíle, kdy jste zachumláni pod peřinou trnuli hrůzou, jak ten kouzelný příběh dopadne? A spolu s okouzlujícím hrdinou létali na létajícím koberci, hledali prsten na mořském dně, bojovali s draky nebo milovali odvážné prince? Pohádky to jsou skutečné živé příběhy, které k nám doputovaly z dávných dob lidské historie.
Pohádky jsou různé. Některé nám vypráví naučné příběhy o tom, že se nemáme bavit o babičce s cizími vlky nebo otvírat dveře jeskyňkám, liškám, ani pokud jsme kůzlátka, vlkovi s upilovaným jazykem. Také nás učí spolupracovat s dědečkem na dobývání řepy nebo to, že máme být odvážní jako Jeníček a Mařenka, a že dům z cihel před vlkem odolá. Ale to nejsou pohádky, které jitří dětskou fantazii. Mnohem zajímavější jsou ty, kde se objevují zázraky a kouzla. Pohádky jako Zlatovláska, Bajaja, Dlouhý široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Popelka, Sněhurka a mnoho, mnoho dalších. Vzpomínáte? Máte své oblíbené? Jistě, kdo by neměl.
Je zajímavé, že pohádky patří dětem. Když jsme byli ještě dětmi, doufali jsme, že něco podobného se může stát i nám, tři oříšky v šuplíku. Jak krásné! Jakmile jsme však trochu povyrostli, nastal čas ztratit iluze a konečně pochopit, že babičku s hrnečkem vař už asi v lese nepotkáme. A tak šup, drž se rozumu, pracuj, nakupuj a uvař si sám. Ale je moc smutné žít ve světě, který nepotřebuje draky ani Aladinovu kouzelnou lampu.
A je to opravdu tak? A co když se dospělí mýlí…
Pohádky by se nikdy neuchovaly, pokud by v nich nebylo alespoň zrnko pravdy. Užitečné a použitelné pravdy. Proč po generace předávat příběhy, které nejsou našim dětem k užitku? Kdepak. Staří byli moudří a dobře věděli, co dělají. Pohádky jsou živé příběhy a my si můžeme vybrat, zda jim naslouchat nebo je, pokud přijde čas, odložit jako nepoužitelné haraburdí. Je možné si svět, o kterém vypráví pohádky, vybrat. Nevěříte? Myslíte si, ta šamanka Markéta se už docela pomátla? Tak to zkuste a ke svému překvapení zjistíte, to co já…
Podívejme se na pohádky zblízka. Mají tři části - úvod, střed a závěr. První část nás vždy seznamuje s okolnostmi, hlavními aktéry a uvádí nás do příběhu. Druhá, v té se stane zázrak nebo se objeví cosi čarovného, co nesmírně rozšíří možnosti hrdiny a pak třetí. Tehdy hrdina s novými možnostmi vykoná určité činy. A pak konec … Ale jaký konec!? Žili šťastně, a pokud nezemřeli, žijí ještě dnes. Tak to si nechám líbit! Podstatná je ta část, která předchází zázraku. Je to určitý specifický souběh událostí, které jsou zcela reálné a z tohoto světa. Nechám to na vašem osobním průzkumu. Ale pro inspiraci vám povím, co jsem zjistila já. Hrdina se z určitých důvodů stává vyděděncem; většinou ztrácí svou rodinu nebo alespoň matku; neví jak dál, rozum je v koncích; nemá žádné plány ani racionální vyhlídky; ale přesto, často z nepochopitelných důvodů zůstává otevřený, plný očekávání. A tehdy se to stane. ZÁZRAK. Vzpomeňte si na své oblíbené pohádky a ověřte si, že je to tak. Zkrátka stačí vydržet tlak okolností a zůstat otevřený a pak, v tu zcela přesnou chvíli, projít. Zázrak je přechodové místo k čarovnému nepředvídatelnému rozšíření možností.
Nechte se inspirovat pohádkami. Zůstaňte věrni svým snům a zkuste to. Není to vůbec těžké, jak by se mohlo zdát, naopak lehké - pro člověka, jen ne pro jeho rozum. Nechat vstoupit neznámé, nekontrolovatelné, čarovné. Zkrátka naše realita se může posouvat vpřed buď na základě rozumu a zkušenosti anebo, jak o tom vyprávějí pohádky, přes zázraky. Je na vás, co si vyberete. Já si už vybrala a vybrala jsem si dobře :-)
Tuto zprávu věnuji všem, kteří ve skrytu duše nepřestali doufat, že celá naše Zem je kouzelný létající koberec a mé milé smutné Alžbětce.
Vaše šamanka Markéta Švarcová, www.pristav69.cz
|
