Jednou z nich je spiritualita transcendence - tázání se po vznešených vizích, univerzálních morálních principech a osvobození od mnoha omezení lidského života. Ovšem i strom, zvíře, potok nebo lesní hájek, to vše může být v ohnisku spirituální pozornosti.
Spiritualita místa může být vyznačena zdí, kresbou na zemi nebo hromadou kamenů. Když na starých bojištích umísťujeme historické památníky nebo pamětní desky na domech, kde se narodili naši předkové, konáme ryzí spirituální akt. Uctíváme zvláštního ducha, který je spojen s tímto místem.
Rodina je také místem a zdrojem spirituality. Fotografie nebo různé upomínky mohou připomínat někdejší členy rodiny. Obřady rodinných shromáždění, návštěvy, vyprávění příběhů, prohlížení fotografií, nahrávky vzpomínek stárnoucích příbuzných mohou být duchovními úkony, které sytí duši.
Polyteistická náboženství, která vidí bohy a bohyně všude, jsou užitečnými průvodci pro nalezení duchovních hodnot ve světě. Ovšemže nemusíte být polyteistou, abyste získali tuto duchovní citlivost. V renesanční Itálii hledali vůdčí myslitelé, kteří byli ve své křestanské zbožnosti upřímní a monoteističí, v řeckém polyteismu inspiraci pro větší hloubku spirituality.
Mohli bychom se například poučit, jak Řekové uctívali Artemis. Byla bohyní lesa, samoty, sebeovládání, rodících žen a mladých dívek. Když čteme její příběhy nebo se zastavíme před jejími obrazy a plastikami, můžeme se naučit něčemu z tajemství přírody. Může nás inspirovat ke zkoumání rostlinné a živočišné říše nebo nám pomůže vyhledat ústraní a samotu, kterou Artemis ochraňuje. Víme-li, že existuje bohyně, která se přísně chrání před dotěrností a násilím, může nám pomoci sytit tohoto ducha v našich životech a ocenit ho u druhých.
Polyteismus nás tedy vede k tomu, abychom spiritualitu nacházeli tam, kde ji nejméně očekáváme. Příkladem může být i bohyně Afrodita. Odhaluje nám, že sex je zdrojem hlubokých tajemství duše a skutečně posvátná věc a může být jednou ze základních zkušeností při utváření duše. Krása, tělo, smyslovost, kosmetika, zdobení, oděvy a šperky - tedy věci, které jsme si zvykli pokládat za profánní módu - získávají náboženský význam v obřadech a příbězích o Afroditě.
Jsme-li schopni vzdát se v duchovním životě různých fundamentalistických postojů, jako sklonu ke zjednodušenému moralizování, pevně daným interpretacím příběhů a komunity, které si příliš necení individuálního myšlení, pak objevíme mnoho způsobů duchovní existence.
Jsou způsoby, jak být duchovním člověkem, aniž je to v rozporu s tím, po čem touží duše, tělo, individualita, představivost a vynalézavost. Můžeme také zjistit, že všechny emoce, lidské činnosti a všechny sféry života mají hluboké kořeny v tajemstvích duše, a proto jsou svaté.
Uvedeno ve spolupráci se serverem
www.doktorka.cz |
