|
| |
FILOZOFIE |
Biblická tradice křesťanských vánoc |
| Sofie Danae |
| zobrazení: 2180 | známka: 1 | komentářů: 0 | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Přestože narození Ježíše Krista je
snad nejvýznamnější událostí pro všechny křesťany a Bible
ji popisuje hned čtyřikrát - tak, jak ji zachytili slavní
apoštolové, pro provedení věrohodné rekonstrukce se historici
mohou opírat pouze o pár střípků a mnoho dohadů, pověstí a
mýtů.
Jáchym z Nazareta v Galileji a Anna z Betléma
byli dobří a spravedliví lidé, jejich manželství však dlouho
bylo bezdětné. Bůh se však nad nimi smiloval a seslal anděla,
který jim oznámil, že se jim narodí dcera. Měli jí dát jméno
Maria a zasvětit ji od dětství službě boží, neboť "...jako
se narodila neplodné matce, tak sama zázračně porodí Syna
Nejvyššího, jehož jméno bude Ježíš a skrze něhož se dostane
spasení všem národům."
Maria byla vychovávána v jeruzalémském
chrámu, kde odmalička rozmlouvala s anděly. Když dospěla,
veleknězi chrámu se zjevil anděl a přikázal mu, aby dal svolat
všechny svobodné muže Davidova rodu a aby každý z nich položil
na oltář ratolest. "...Jedna z těchto ratolestí rozkvete a
ten, komu patří, vezme si Marii za manželku."
Stalo se, že rozkvetla ratolest, náležející
Josefovi, tesaři z Betléma. Větvička pocházela z dávného rajského
stromu a podle legendy si ji předávali patriarchové, až se
nakonec ocitla u Josefa; když pak na oltáři vykvetla, sestoupil
na ni z nebe Duch svatý v podobě holubice.
Ještě před svatbou za Marií přišel samotný
archanděl Gabriel, který ji pozdravil: "Buď zdráva, milosti
plná! Pán s tebou! Požehnaná jsi mezi ženami!" a dodal: "Neboj
se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a
porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude
synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a on
bude kralovat nad potomstvem Jakubovým na věky a jeho království
nebude u konce... Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě
moc Nejvyššího; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno
Syn boží."
A pak byla v lůně Panny počata bytost,
jenž byl Syn člověka, Bůh Syn, věčné Slovo, skrze něž bylo
všechno učiněno.
Když byli Josef a Maria oddáni, Josef byl
překvapen, když zjistil, že jeho manželka čeká dítě. Ve spánku
se mu však zjevil anděl a uklidnil ho, neboť mu prozradil
jaké dítě se Marii narodí. Těsně před Ježíšovým narozením
opustili manželé Nazaret a odešli do Betléma. Protože kvůli
sčítání lidi, které v městě zrovna probíhalo, nebylo v hospodě
místo na přespání, uchýlili se do nedaleké jeskyně.
Přesně o půlnoci došlo k události, která
je pro křesťany časovým mezníkem, od něhož se počítají roky
jednak zpět ke stvoření světa, jednak dopředu ke dni posledního
soudu, přičemž vstup do věčnosti je vždy v té chvíli, která
odděluje minulost a budoucnost. Panna porodila dítě, v němž
se setkává čas s věčností.
Podle tradice celá příroda ve chvíli Kristova
narození zmlkla, jako by se zastavil čas, a ono zvláštní a
náhlé ticho, doprovázející boží vtělení, zažilo všechno tvorstvo.
V Římě se rozpadl kamenný chrám "věčného míru", o němž Apollónova
věštba předpověděla, že bude stát až do dne, kdy panna porodí
dítě. A dělo se i mnoho jiných "podivných událostí" - z jedné
římské fontány začal téci olej, v Cades náhle rozkvetla vinná
réva a urodila hrozny, o půlnoci začal kohout kokrhat. Andělé
sestoupili na zem a vydávali poblíž jeskyně takovou záři,
že se noc proměnila v den. A anděl zvěstoval betlémským pastýřům,
kteří tam hlídali svá stáda: "Nebojte se, zvěstuji vám radost
velikou, která bude všemu lidu. Narodil se vám dnes Spasitel,
to jest Kristus Pán, v městě Davidově."
Pak následovala návštěva tří králů u nemluvněte.
Jejich původ není podle tradic úplně zřejmý, důležité je,
že to jsou vždy pohané a výkvět lidské moudrosti a důstojnosti,
zatímco pastýři představují Židy a prosté venkovany. Obě skupiny
symbolizují poctu lidstva vtělenému Bohu. Dary tří králů se
obyčejně chápou jako hold Kristu králi (zlato), projev úcty
k Bohu (kadidlo) a předzvěst utrpení a smrti (myrtha používaná
k balzámování těla).
Zvěst o Ježíšově narození se dostala až
k Herodovi a ten ze strachu, že ho velký Král králů připraví
o trůn, dal vyvraždit v Betlémě všechny chlapce do dvou let.
To už však manželé i s malým Ježíškem byli na cestě do Egypta...
Stejně tak jako panují polemiky ohledně
roku úmrtí Spasitele, tak i kolem jeho narození je mnoho nejasností.
Zmatek je i v církevním kalendáři, zejména proto, že slavnost
vánoc (25. prosince) byla oddělena až ve čtvrtém století od
slavnosti Zjevení Páně (6. ledna), připomínající návštěvu
Tří králů. Památka vyvraždění neviňátek, která by měla správně
následovat až po Třech králích, je už 28. prosince. Narození
Páně bylo s konečnou platností stanoveno na 25. prosince kvůli
nezbytné symbolice, spojující narození Krista jakožto Slunce
spravedlnosti s pohanskými Brumaliemi, oslavujícími zrození
nepřemožitelného slunce.
A tak spíše než historickými fakty se raději
řiďme svým srdcem. Ono snad ani není tak důležité jak a kdy
přesně, ale že vůbec k oné slavné události došlo. Vzdejme
proto své nejpokornější díky a oslavme tyto sváteční dny,
jež vnímáme jako Svátky pokoje, klidu a míru, se svými nejbližšími.
Věnujme myšlenku těm, na kom nám záleží a modlitbičku ke stvořiteli
za ty, jimž se klidu ani míru na tomto světě nedostává...
Použitá literatura: Mýtus a rituál
v křesťanství, Alan W. Watts, vydalo nakl. Pragma 1995
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (0) |
| K článku zatím nebyl vložen žádný komentář |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
|
