Často se potkáváme takto :"Dobrý
den, jak se máte?" "Dobrý dobrý, áále..." Mávneme rukou a
odcházíme každý na jinou světovou stranu, aniž jsme se potkali.
Někdy se potkáme takto :"Dobré poledne,
copak s vámi bylo, dlouho jsme se neviděli?""To víte, byla
jsem na lepším." Navzájem tu svitne zájem, potěšení /"vida
někdo mě tu postrádal"/ a zase jdeme po svém.
To jsme se už trošičku potkali a maloučko
hezky potkali. Může se však stát, že se potkáme a hle, "Ecce
Homo! Ejhle člověk, pan Homolka! "Vnímám, jak mu září oči,
kráčí jako junák a v tu chvíli cítí, že jsem taky "ejhle člověk"
a tak mi poví, z čeho má radost neboť mi chce také kousek
dát.
Nebo se stane, že jiný pan Homolka mi vkročí
do všech mých smyslů, hlavně do duše a je tu ustaraný uzlíček
bytí, schoulený a celý přitlačený ke kočičím hlavám nebo k
asfaltu nebo k čemukoliv co je někde na dně. Pak je na mně,
abych nedbala na nic a našla škvírku, kterou bych trošku prosvítila
sluncem zauzlíčkované bytí pana Homolky. Všimněte si, že většinou
tu škvírku najdeme a pak oba víme, že jsme se potkali.
Nu ano, potkat se, tak říkajíc " z duše
do duše" je opravdu hezká chvilka. Čím delší, tím hezčí. Nejhezčí
na tom je, že takto se můžeme potkávat úplně se vším živým
i neživým okolo nás.
Představte si takové, třeba krátké, setkání
se šťavnatou voňavou trávou, divukrásnou kytkou /každá je
divukrásná/, velebným nebo laškovným stromem, legračně poťouchlým
keřem, užvatlanou fontánou nebo symfonickou řekou.
Snad, abych už přestala, protože by to
byly Himalaje listů papíru, kdybych si umanula vypsat všechna
opravdová setkání s přírodou. A to jsem opomněla třeba "Ahoj"
s veselým psem, hubatým vrabčákem nebo hloubavým kaprem; nebo
což takhle si vyměnit přání krásného dne s básnivou sochou,
něžně šeptajícím obrazem, broukajícím domem, mrkající čistou
upravenou ulicí a se vším co na první pohled nedýchá, nedrbe
se za uchem a nepochutnává si na zmrzlině?
Věřte, nevěřte, umět se " z duše do duše"
setkat se vším, co nám podaruje planeta Země, než se otočí
jedenkrát od východu Slunce k západu, je velice pro nás užitečné
konání. Každé takové setkání je gejzír síly, potěšení a osvobozujícího
prozření,že je na tom světě ještě někdo, něco mimo mne a moje
urputné starosti, strasti a nepohody.
Přeju Vám dobrý slunný den, ať je jak je
na nebi a na zemi.
|
