Jistě pro mnohé z Vás hravě zvládnutelná otázka. Ale pokud půjdeme do detailů, dokážete říct, co to vlastně je? Je to část mozku, nebo je to duše, či určitý stav psychiky, který můžeme i nemusíme prožít?
Předně se zkusme zorientovat v podobných termínech, protože ty často mají stejný význam, ale může to vypadat, že vyjadřují něco jiného. Podobné znějící jsou vědomí, nevědomí, nadvědomí, bezvědomí, případně individuální a kolektivní vědomí atd. atd. Pro pořádek si vyřaďme slovo bezvědomí - to je celkem nezaměnitelný výraz "klasické" medicíny, vyjádřit jej též můžeme slovy ztráta vědomí, upadnout do bezvědomí. Je to stav, kdy základní životní funkce (srdce, dýchání) pracují, ale člověk není při vědomí - je ve stavu podobnému spánku.
Ostatní výrazy si pro náš účel zjednodušíme, sjednotíme, i když se to zřejmě nemusí líbit buď lékařům nebo naopak lidem, kteří pracují s duchovními pohledy na tyto věci.
Obě dvě skupiny se totiž ve výkladu těchto pojmů možná liší z principu věci. Významy slov nevědomí, podvědomí a nadvědomí jsou totožné. Liší se jejich výklad, to znamená čím opravdu jsou a co obsahují, ale s klidem je můžeme mezi sebou zaměňovat a nic se nestane. Stejně tak v literatuře, kde na ně narazíme, se může lišit jejich obsah (výklad), ale pojmy jsou si totožné. Výklad se bude opět pravděpodobně lišit do dvou největších okruhů - klasické medicíny a alternativním názorům lidí, kteří se zabývají duchovnem, náboženstvím, spiritualismem.
Vědomí, tedy běžné vědomí, je normální stav mysli, který nijak nevybočuje z normálu. Pojmenovává tak činnost myšlení, čtení, řeči, ale i spánku - i to je běžné vědomí, byť je jakoby nám nepřístupné. Do snů už se ale mohou promítat projekce jiných stavů než je běžné vědomí, tzv. jiných změněných stavů vědomí. Hranice mezi (běžným) vědomím a zvláštním (změněnými) stavy vědomí nemusí být nijak ostrá a nemusí jí člověk ani zaznamenat. Změněné stavy vědomí se mohou kromě jejich cíleného vyvolání (je spousta nástrojů, jak je vyvolat) objevit u kohokoliv i zcela spontánně. Větší předpoklady k projekci jiných stavů vědomí má člověk v mládí (okolo puberty) a nebo kdykoliv při silných emočních zážitcích (ať pozitivních nebo negativních) - např. smrt blízkého, anebo při déletrvajícím utrpení či extázi. Změněné stavy vědomí si určitě zaslouží mimořádně velkou samostatnou kapitolu, ale vraťme se teď k vědomí, resp. podvědomí. Víme tedy, že existuje běžné vědomí, jehož podoba se může částečně nebo úplně razantně měnit do podoby jiného, nám neznámého stavu vědomí (tzv. změněné stavy vědomí).
Teď pojďme k podvědomí (nebo tedy nevědomí, nadvědomí). Podvědomí je označení, které se používá nejčastěji pro jakýsi druh vědomí, který uniká našemu logickému myšlení. Logicky jej nikdy pochopit nemůžeme, protože logické není. Pokud se o podvědomí dá něco říct, tak že je poctivé a intuitivní, emoční. Neznamená to, že když jej logicky nevnímáme, neumíme rozlišit, že je podvědomí méně významné než vědomí. S klidem si jej můžeme představit stejně velké, stejně důležité. Krásně lze jejich význam ilustrovat na školení anatomii mozku. Mozek se skládá ze dvou polokoulí, tzv. hemisfér. Každá hemisféra pracuje jinak, oblasti buněk zodpovědné za řeč nebo logické myšlení jsou uloženy jinde než oblasti zodpovědné za vnímání barev. Zjednodušeně se dá říci, že logika, řeč, krátkodobá paměť sídlí v levé polovině mozku a věci vnímání, pocitů, dlouhodobá paměť apod. sídlí v pravé polovině mozku. Proto se uvádí, že levá hemisféra je logická a pravá je pocitová. Proto se uvádí, že podvědomí je uloženo v levé polovině a vědomí v pravé polovině mozku. Tento zjednodušený výklad nám bude určitě stačit.
K tomu, aby byl člověk duševně zdravý, duchovně vyspělý, šťastný, doslova láskyplný je nezbytným předpokladem, aby využíval rovnoměrně - lidově aby vždy byly v souladu cit a rozum. Potíže současného světa až na malé výjimky (a je to vývoj staletí, možná tisíciletí), že nedostatečně "využívá" právě podvědomí (levou hemisféru). Odklonem přírody (industrializace společnosti) ztratil stálý kontakt se světem pocitů, barev, vnímání apod. Podobně stres z přemíry informací ho nutí logicky a suše myslet, analyzovat bez ohledu na city, vnímání. Moderní doba silně potlačuje emoce. Tento trend doba na logice, materialismu a opomíjení (vědomé i nevědomé) citů a emocí není šťastný . Příkladů a důkazů bychom našli dost, ale uvedu jeden za všechny. Od 2. poloviny našeho století se začaly diagnostikovat LMD - lehké mozkové dysfunkce. Jsou to "drobné" poruchy mozkové činnosti , které se vyznačují nesoustředěností, nezvládnutou aktivitou, ale i úzkostmi,strachem apod. Podle většiny alternativních názorů nejde o nic jiného, než o důsledek potlačení nebo zanedbání práce s city, emocemi apod. Vědomí a podvědomí můžeme chápat jako dvě kola, a výsledkem jejichž průseče jsou jiné, změněné stavy vědomí.
|
