Místnost číslo 101. V areálu univerzity byla jedna budova, kterou jsem každodenně míjel když jsem navštěvoval různé přednášky. Jistým způsobem mi byla velmi známá a když jsem kolem ní procházel, tak jsem měl vždycky divný pocit v žaludku. Na druhé straně jsem si byl však jistý, že jsem v ní logicky nemohl být ani jednou, protože v té budově jsem neměl ani jednu přednášku nebo cvičení. Přesto se mi u této budovy vždycky vybavila vzpomínka na místnost číslo 101. Dokonce jsem znal i přesnou cestu k této místnosti i když jsem v budově nikdy nebyl.
Jednoho dne jsem se rozhodl, že to prozkoumám podrobněji. Budova byla velmi moderní. Hned jak jsem vkročil jsem věděl, kam mám jít. Prošel jsem po jednom mostíku, zabočil jsem doprava a vydal jsem se dolů po schodech - úplně dolů do suterénu. Tak jsem zase zabočil doprava. Ocitl jsem se v malé hale, kde byly jen dvoje dveře. Jedny napravo a druhé nalevo. Na každých byla jmenovka, která se dala vyměňovat. Právě tyto dveře napravo měly vést ke zmiňované místnosti 101. Tam však byla cedulka "Potřeby pro školníka".
Tak jsem se otočil ke dveřím nalevo, jestli tam náhodou nebude číslo 102. Jmenovka na těchto dveřích byla prázdná. Ještě jsem vyzkoušel, jestli se dveře náhodou nedají otevřít, ale byly zamčené. Po tomto pokuse jsem odešel z budovy. Každý další den jsem procházel okolo této budovy a vždy jsem měl ten zvláštní pocit v žaludku. Už jsem si byl téměř jistý, že tu budovu jsem musel předtím navštěvovat. Proto jsem tam zase jednou zašel.
Opět jsem tam našel dveře s cedulkou "Potřeby pro školníka". Opět jsem vyzkoušel, jestli nejsou náhodou odemčené. Pak jsem zase opustil budovu. Když jsem tam zašel potřetí, byl jsem už opravdu zmatený. Nevěděl jsem, co si mám o tom všem myslet. Opět jsem tam našel dveře s cedulkou "Potřeby pro školníka". Tak jsem se otočil a chtěl jsem odejít. Na půl cesty jsem si však vzpomněl, že jsem ještě nevyzkoušel, jestli jsou ty dveře zamčené. Tak jsem se vrátil, stlačil kliku a dveře se otevřely. Z nějakého důvodu jsem byl velice nervózní a vystrašený. Dokonce jsem se bál vkročit do této místnosti.
Tak jsem jen trochu pootevřel dveře, ale byla tam úplná tma. Natáhl jsem se po vypínači. Zjistil jsem, že místnost je velmi malá (zhruba 2 x 3 metry). Rozhlédl jsem se okolo a první, čeho jsem si všiml bylo, že ta místnost byla absolutně čistá a sterilní. Nebyly tam žádné poličky, knihy, papíry, nic. Byly tam pouze dvě věci. Jedna velká zdravotnická postel jaká bývá v ordinacích, nebo u maséra. Byla celá černá. Další věc byl malý šedý kovový stůl s jednou dřevěnou židlí. Na stole nebyly žádné papíry, poznámky, knihy, prostě nic.
Už jsem chtěl odejít, když jsem si všiml, že ten stůl má jednu zásuvku. Tak jsem ji otevřel a jediná věc v zásuvce byla železná jmenovka na dveře. Obrátil jsem ji a na ní bylo číslo 101. Tehdy se mi na okamžik zastavilo srdce a oblil mě studený pot. Takový strach jsem ještě neměl. Zásuvku jsem zasunul, dveře zavřel a jediné co jsem si opravdu přál bylo zmizet odtud, a to co nejrychleji.
Když se s odstupem času pokouším dát všechny tyto informace dokupy, vychází mi z toho následující příběh. Po mé návštěvě u děkana mě museli nějakým způsobem zhypnotizovat a přikázat, abych šel v určitou dobu do místnosti číslo 101. Tam jsem chodil zhruba jednou týdně. Chodil jsem tam úplně automaticky - bez toho, abych o tom věděl. Byl to nějaký druh hypnózy, programování, vymývání mozku, nebo něčeho podobného. Po určité době se mi začaly objevovat neurčité vzpomínky. Bylo to jako blesk. Objevily se a hned zmizely. Bylo to jako 5vteřinová část 10minutového filmu. Pamatuji se jak jsem v té místnosti ležel na posteli. Byly tam nějací lidé se kterými jsem si povídal o mém využívání Silvovy metody. Přikázali mi, abych se koncentroval a dostal se na svou nejnižší frekvenci. Pak začala jejich práce. Začali mi implementovat různé myšlenkové pochody, vzpomínky a zkoumali jak na ně reaguji.
Silvovu metodu používám následovně. Zavřu oči, relaxuji. S každým dalším nádechem jsem stále uvolněnější. Židle, na které sedím je stále měkčí a já se do ní úplně ponořuji až mě úplně obklopuje. Cítím se maximálně v pohodě a v bezpečí. Mé tělo je úplně uvolněné. Představuji si, jak stojím na břehu oceánu. Nebe je modré a oceán modrozelený. To od slunce. Je nádherný den. Představuji si, jak se uvolním ze svého hrubohmotného těla a letím do výšky. Otočím se zpět a mé tělo stále stojí na břehu. Jako však letím výš a výš, mé tělo je stále menší a menší. Nakonec ho už vůbec nevidím. Všude okolo je už jen nebe a pode mnou oceán. Rovnou přede mnou je velký oblak, na kterém něco je. Když přiletím blíž, zjistím, že je to výtah. Přistanu na oblaku a je to krásný pocit. Jako by se mě dotýkalo peří. Oblak je pevný jako skála. Všechno se odehrává v mé mysli a proto i oblak může být pevný jako skála. V mé mysli je možné všechno a mohu si vymyslet všechno. Jediné limity jsou v mé představivosti. Vkročím tedy do výtahu. Je tu jediné červené tlačítko a tak ho stisknu. Dveře se zavřou a já začnu klesat. Jak se rozhlížím, zjistím, že výtah je vyrobený ze šedé oceli. Nemá žádnou střechu.
Sestupuji čím dál rychleji. Když se znovu podívám nahoru, vidím, že šachta hýří barvami - od oranžové přes černou a bílou až po stříbrnou. Najednou vidím velké číslo 10 nakreslené na jedné straně. Jedeme stále rychleji a rychleji. Pak přijde 9. Dostávám se stále hlouběji a hlouběji do své mysli - centra vesmíru. Následuje 8, 7. Cítím se stále více uvolněný. 6, 5 - začínám cítit skutečnou moc své mysli. 4, 3, 2 - výtah automaticky zpomaluje až se ocitnu v přízemí - 1. Dveře se otevřou a já vystupuji na bílou plošinu. Je zhruba 2 metry široká a 2 metry dlouhá. Všude okolo je úplná tma.
Když se přiblížím ke kraji - vidím jen velkou černou díru. Je tam nějaký vír, který všechno vsaje dovnitř. Skočím do díry. Padám jako při volném pádu. Když se podívám nahoru - vidím tu plošinu jako se stále zmenšuje až mi nakonec úplně zmizí z očí. Vůbec se nebojím. Všechno okolo sviští. Okolo mě se mihnou nějaké hodiny, auta, lidé které znám. Potom vidím velké neonové světlo. Je na něm číslo 1500. Padám stále rychleji a hlouběji do své mysli 1400, 1300, 1200. Když se dostanu k 100, automaticky zpomalím a přistanu. Všude je absolutní tma a já nic nevidím. Podlaha je jako z polštáře. Na levé straně vidím jakési dveře z modrého neonového světla. Za nimi je obrovská namodralá místnost. To je má místnost. Mé speciální místo. Absolutní střed mé mysli a absolutní střed vesmíru. Když se nacházím na tomto místě, dokáži udělat úplně všechno a nic mi nemůže ublížit.
Místnost je vysoká zhruba 6 metrů a celá září modrým neónem. Cítím se v ní jako kdybych byl pod tzv. "černým světlem". Všechno bílé září, dokonce i mé zuby. Cítím se absolutně zdravý a odpočatý. Nikdy a nikde jsem se necítil lépe než v této místnosti. Stěny jsou vykládané drahokamy, mám tam zavěšené různé obrazy, sochy atd. Napravo se nachází vesmírný přístroj. Pomocí tohoto přístroje může má mysl cestovat po celém vesmíru. Nalevo jsou opět dveře na stadion. Přijdu k nim a otevřít je. Za nimi se nachází obrovský podzemní stadión. Je neuvěřitelně velký. Když na něm hraji, dokážu všechno. Můžu střelit tolik gólů, kolik chci. Můžu mít tolik touchdownů, kolik jen chci. A všichni mě tu znají a oslavují. Po chvíli se vrátím zpět do hlavní místnosti. Nalevo ode mě se nachází ta nejdůležitější věc. Jsou tu dveře do další místnosti.
Tato místnost pro změnu září červeně. Za dveřmi se nachází má LÉČITELSKÁ MÍSTNOST. Ve středu je velká fontána. Pokud jsem v této místnosti, každé mé zranění svítí červeně. Takže pokud mám nějaké problémy s kolenem - tak má sytě červenou barvu a já hned mohu diagnostikovat, že si musím vyléčit červeně svítící část těla. V tomto případě koleno. Vyléčím ho velmi jednoduše. Stačí, když ho ponořím do své fontány. Ve fontáně se nachází živá voda, která má magicky zelenou barvu. Tato voda dokáže vyléčit každé mé zranění během krátké chvilky. Pokud mám vážnější zranění, tak se celý ponořím do své fontánky a celý proces můžu ještě zintenzivnit pokud použiji "flashlight" (světelný záblesk). Je to vlastně speciální kužel světla, který nasměruji na své zranění a tím urychluji celý proces léčení.
Uvedeno ve spolupráci se serverem www.matrix-2001.cz
|
