Věřím, že každý z nás v životě má šanci potkat svou druhou ztracenou polovinu, partnera své duše, svou velkou lásku. Píše se o tom v pohádkách, bájích, zpívá se o ní ve stovce jazyků, a když nás to potká, máme pocit, že nikdo jiný na celé planetě to nezažil a porozumět nám může jen On/Ona. Jedno zda nám je patnáct nebo osmdesát, když to přijde, roztáváme jak ledovce na pólu, jsme výbušní jak sopka ve Švédsku a mozek se nám odebral na dlouhou dovolenou, my ho teď totiž dlouho nebudeme potřebovat. Ovládají nás city i emoce staré jako lidstvo samo. Jestli jsme předtím měli nějaké zásady, co se týče nových známostí, můžeme jim s klidem zamávat, právě se odebírají do „věčných lovišť“ ano tam, co mrtví náčelníci. Ale co teď? Jak to poznám? Jak zjistím zda on/ona je ten pravý, ta pravá? Je to ono? Otázka se stává zapeklitější zvlášť, pokud už doma jednoho pravého/jednu pravou máte. Čím jste starší chytřejší a zkušenější, tím větší intenzity Vaše pochybnosti mají. Mám se tomu poddat? Mám do toho jít? Stojí to za to? Co když…? Co kdyby…? Miliardy myšlenek se zoufale honí hlavou v marné snaze najít odpověď.
Co teď? Nádech výdech, nádech výdech, čtěte dál. Jak poznat, že je to ten/ta pravý/á? Buší Vám srdce, jen co na objekt své lásky pomyslíte? Usmíváte se jen při představě, že se máte vidět? Usmíváte se jako pitomci (vážně to tak v zrcadle vypadá), když se vidíte? Píšete nebo voláte si ve stejný moment? Můžete za sebe dokončit větu? Cítíte, jak se Váš vysněný protějšek cítí i když s ním právě nejste? Dokážete předpovídat jeho/její reakci, jak rosničky počasí? Máte pocit, že se znáte spoustu let? Pokud jste odpověděli ano, na minimálně tři otázky, velmi pravděpodobně je to on/ona. Měli jste se potkat, vesmír to pro Vás naplánoval dříve než-li jste se narodili. Dost možná jste se znali již v minulých životech.
Přesto se bojíte? Máte za sebou řadu zklamání a bojíte se dalšího? Pochybujete? Proč? Protože to bude bolet? Bolet to bude stejně, ať do toho půjdete, či nikoliv. A bude to bolet strašně, to vám slibuji. Bude to bolet tak, jako by Vás rvali na kusy, pálili žhavým železem, budete se v té bolesti topit, ale bude to krásné.
Jděte do toho po hlavě! Nemyslete na následky, stejně přijdou, ale to co zažijete, Vám už nikdy nikdo nevezme. Buďte sobci! Myslete na sebe, protože nikdo jiný to pro Vás neudělá, dopřejte si jednou ten luxus. Nepřestávejte věřit v lásku - ne teď. Seberte odvahu a postavte se tomu čelem! Vyhoďte zbytečné příručky o tom, jak hrát hru zvanou láska s rozmyslem, stejně to nezvládnete. Milujte naplno! Buďte sebou! Nikdo neumí milovat jako Vy! To pro Vaši jedinečnost, máte tuhle příležitost, využijte jí do poslední vteřiny!
Stojí to za to? Vážně se na to ptáte? Bolest, když to nevyjde podle Vašich snů je veliká, ale stejně jí vyvážila i jediná chvilka štěstí, které jste s ní/m zažili. Žijte! Milujte! Zkuste to! Není na světě nic smutnějšího, než zmařená příležitost prožít velikou lásku. Není nic nešťastnějšího, než si za pár let říct, měl/a jsem a nemoci to dohnat. Láska je světlo ve tmě. Každá zkušenost má svou cenu. Každá láska je dar od věčnosti. Tak šup, běžte za ní/m, než Vám zmizí v čase. Šli jste do toho naplno a nevyšlo to? Připadá Vám, že svět se roztříštil na miliardu mikročástic a Vám nezbyla jediná? Cítíte jen obrovskou bolest a prázdnotu? A přeci - stálo to za to! Nebojte se, čas se vrací. Láska neumírá, neztratí se ze světa, nemůže zmizet, je nesmrtelná, jako Vaše duše. Zase se objeví. Má tisíce podob a už teď se pro Vás zase rodí. Toto jsou jen porodní bolesti. Vydržte!
Vy co máte to roztomilé kmitání v podbřišku - hurá na to! Vy co zažíváte krásný vztah -užívejte naplno! No a Vy, co máte pocit, že jste zůstali na světě sami - dýchejte a poslouchejte! Slyšíte to bušení v hrudníku? To je láska, Vaše srdce už jí slyší přicházet…
Vaše Zuzana
|
Vrací se
