V životě, se nám dějí různé situace, které jak se říká, nám ten život pěkně znepříjemňují. Častokrát pak říkáme: „Je to osud.“ Ale já si myslím, že je to trochu jinak.
Malé miminko když se narodí, má jen jeden jediný záměr a tím je žít. První, co na tomto světě většina z nás naštěstí pozná, je nádherná objímající maminčina náruč, která dává jistotu, bezpečí a obrovský příval lásky. Takový bývá začátek našeho života. Všichni se z nás radují, pečují o nás, všude nás vychvalují a říkají, jak jsme úžasní a naše tělo i duše jen vzkvétá. Nikdo neřeší, co děláme správně a co ne, všichni respektují naší identitu. Ale od doby, kdy začneme dělat první krůčky se situace změní, vstupujeme do koloběhu posuzování nás samých. Začínáme přebírat pohled na svět od našich rodičů a vlastně od všech, co nám říkají, co a jak máme dělat. Pak přijde školka, škola ale situace se nemění. Spíš k horšímu. Věčné snažení být dost dobrý, řádně pochválen a pochopen. Ale i když na to kašleme, tak stejně soutěžíme alespoň o první místo vyvrhele. Naše dospělost je už nastavená na soutěživost docela. Lepší práce, větší plat, dražší auto, chytřejší a krásnější děti a nakonec i to, kdo má z partnerů pravdu atd. Soutěž nás pohltí a my se vezeme na lodi, která nás ke štěstí rozhodně nedoveze!
Soutěživost a posuzování toho, co je správné a co ne, nám přinášejí nesmírná zranění naší duše a úniky před sebou samým. Naše duše však ví své. Ona je totiž tím pravým ukazatelem dobrého života a protože jí to patří, tak nás neustále, bohužel většinou marně, upozorňuje, na náš prvotní záměr a tím je ,,žít.‘‘ Žít v respektování naší identity, v souznění se sebou samým. A jak se naučíme tomuto souznění se svou duší? Začněme respektovat ty druhé! To je nutný krok k otevření našeho srdce. Když to uděláme, ke svému překvapení brzy zjistíme, že se naše srdce naplňuje energií, které mi lidé říkáme ,, Láska‘‘. Láska umí ze všech sil podporovat to živé v nás. Vstoupíme tak do záměru ,,Žít‘‘ a ne jenom přežít a dožít se dne, kdy si pro nás přijde Smrt. Tehdy si pak s hrůzou uvědomíme, že putujeme do míst, kde není ani naše práce, barák, konto, děti, ale ani tělo a nic z toho, co tady na té krásné Zemi máme. To co žijeme v přítomnosti nás naplní energií pro budoucnost a záleží jen na nás, jakou energii do sebe načerpáme. Pokud budeme čerpat energii lásky, naše žití nebude mít konce, jako nemá konec věčnost.
Váš šaman Pavel - Zlatý střed
|
