Není snad jiný pohanský svátek, který by se tolik lišil od svého původního významu. Mnozí z vás i letos vyjdou se svými dětmi, hrdými na pestré lampionky, do průvodů s českou dechovkou a zamíří k hranicím dřeva, aby přihlíželi slavnostnímu ohni. Původní význam posledního dubnového dne, byl ale trochu jiný než se jen pobavit s přáteli a uvítat nadcházející měsíc lásky.
Končí duben, příroda se již probudila, barvy se vrátily do našeho života. Pozemské bytosti, lidé, zvířata i ptáci už zesílili přítomností slunce a tepla a přispěním síly mladičkých výhonů kouzelných bylin. Vše je silné, mladé, bujné a veselé. Životní síla se vrací a chce se projevit. Rodí se lidé ve znamení Býka, přátelští, pevní. Je tu čas nového plození, následování zemitého instinktu zachovat krev, potomstvo, rod.
Na znamení ukončení temné části roku v domech Keltů v předvečer Beltaine uhasínají ohně, aby se znovu rozhořely až následujícího slavného večera. To se budou ze zimního odpočinku vracet do světa víly, elfové, najády, trolové a spříznění duchové. Aby si člověk zachoval jejich náklonnost, je nutné jejich příchod náležitě uctít! Druidové a kněžky u ohňů se klaní živlům, obětují jídlo a zvářata, někdy i Zeleného krále, člověka který byl vybrán vládnout loňského roku. Před jeho rituální smrtí se losuje panna, kterou Zelený král učiní ženou. Pokud dívka otěhotní, bude dobrý rok. Krev obětovaného krále se smísí s vínem a celý klan se přípitkem královskou krví stává pevným a soudržným. Druid losem runových kamenů určí nového vládce a propuká bujné veselí.
A Keltové slavit opravdu uměli! Podává se maso mladých ovcí a selat, sladké pečivo, medovina a nápoj, který dává radost a chuť bezuzdně slavit - pivo. Spodní čakry jsou nabité energií až k prasknutí, zpívá se, tančí, muži se předvádějí v odvážných a ještě odvážnějších kouscích. Včera cudné dívky přestávají klopit víčka a oči jim jen září. Z té divoké krve se v zimě narodí silné, pevné a hrdé děti, tvrdí Kozorozi. Oheň uhasíná a druidové se tichounce vracejí do lesů k menhirům - svým svatyním. Kdo první přemůže únavu z vyčerpávající noci, vstane a omyje si tvář rosou z květů šípkové růže, ten bude dvanáct měsíců nejvíc milován.
Myslím že je štěstí, že se v našich krajích krev keltských praotců smísila se stopami tolika etnik a národů jež ze všech směrů táhly naší domovinou. Zejména přísada slovanské holubičí povahy se zřejmě podepsala na tom, že současným Zeleným králům již nehrozí proříznutí hrdla. Ale zase - už tady není ta keltská soudržnost pijáků vladařské krve.
Přeju vám i sobě krásné Čarodejnice. A až zapálíte letošní ohně, vzpomeňte si prosím na původní význam svátku Beltain, na jeho věčnou slávu a moc, a nezapomeňte mu na zdraví připít medovinou!
Tak SKOOL a veselý a plodný BELTAIN.
Vaše Noor
|
