Pouze pro starší a pokročilé hloubavé, minulé, současné i budoucí vzteklouny.
Když jsem ještě jako mladá dívka viděla tříletého chlapečka válet se vzteky, na zádech za denního provozu na ulici, ručičkami a nožičkami třepotajícího za nezúčastněného dohledu jeho matky a babičky, měla jsem chuť udělat jediné. Nasekat mu na zadek. Zastavit ho. Omráčit ho. Kdybyste mě viděli vzteky doma přešlapovat jako tygra v kleci, nikomu bych nedoporučovala, aby se pokoušel o to samé. Zastavit mě. Nebo přerušit mé konání. Nemuselo by to s vámi dopadnout dobře. Už vás některé slyším. „Co to tady ta ženská nešťastná zase mele? Když mám vztek, tak se vyřvu a vztek je pryč. A mám klid!" Můžu vás uklidnit. Když jsem totiž měla naposledy pořádný vztek, pouze jsem ve své vlastní mysli oběhla několikrát celou zeměkouli! Takový jsem už udělala pokrok. Při zpracovávání silné a vzteklé energie. Nejdřív jsem to vzala přes Greenwichský poledník. Zvolila jsem jako startovací bod Greenwichskou hvězdárnu. Anglie je pro mě synonymum rozvážnosti a solidnosti. Ale vůbec mě to nezpomalilo ani nezklidnilo. Navíc mě po cestě ještě víc rozhicoval ostrov El Hiero na Kanárských ostrovech.
Vztek může být nějaká dřívější zatavená bolest v těle. Vzniká z pocitů nepochopení. Někdo vám možná bránil ve vašem původním přirozeném projevu. Nebo vás nějakým způsobem omezoval. Neměl čas se s vámi mazat. Dětský vztek se tak zapouzdřil. Dítě se na oko po dobrém nebo po zlém přizpůsobilo "silnějšímu a zkušenějšímu dospělejšímu okolí." A teprve v dospělém věku zapouzdřený vztek – Džina, můžeme vypustit ven. Ale rozhodně vztek nikdy sám od sebe nezmizí. Po zlém ne. Zůstává s námi po celý život jako náš učitel. A jako dospělí můžeme své vlastní děti buď transformovat opět pomocí svého vlastního vzteku a předávat jim tak jejich vlastního Džina anebo se od svého vzteku můžeme něco dozvědět a naučit. A dětem tak dát do vínku učitele jiného. Můj vztek je skřítek nebo trpaslík. Je to ďáblík, kterého živí má vzteklá energie. Proto se neustále snaží přiživit se, když se nechám vyvést z rovnováhy, rozčílím se, nebo se zkrátka vytáčím do vývrtky. Protože pouze za těchto podmínek on může existovat. Čím víc věcí, lidí a situací mě vytáčí, tím víc on prosperuje. Blázínek naivní. Netuší, kolik jsem se toho o něm i o sobě za ta léta dozvěděla. Už s ním nebojuji. Nezápasím ani sama se sebou. Nevztekám se na jiné. Začínám být připravená žít si konečně podle svých vlastních pravidel. Vztek totiž nelze ovládnout. Pouze potlačit nebo pochopit a rozpustit. Některé zkušenosti se nedají předat. Ale já doufám, že jsem vám ten vztek vylíčila v takových barvách, že ho dokážete rozlišit od zarputilosti a zlobivosti. Vztek mají totiž lidé hodní, kterým nebylo dovoleno projevovat vlastní pocity. A oni teď neumí a nemají srdce říkat těm druhým něco, co je nepotěší. A tak až potkáte vzteklouna a on na vás vybouchne jako přetlakovanej papiňák, zkuste mu to odpustit. Přeji mír všem vzteklounům.
P. S. Pokud se budeš snažit změnit jiné, změní oni tebe.
|
