Vliv a působení planet. Kolik zmatků a zbytečných dohadů, zejména
v laických řadách, kolem podobných výroků vzniklo. "Jak mohou
nějaké planety v našem životě něco způsobit a ovlivnit?" Kroutí
výsměšně hlavou odpůrci astrologie a poukazují na jeden ze
sporných termínů tradiční astrologie: Ta o vlivu planet hovoří
často.
Moderní pojetí se tomu vzpírá: Hvězdy
pouze ukazují směr, ale nenutí; tak nějak zní formule vystihující
astrologickou představu o planetách pohybujících se zvěrokruhem.
Humanistická astrologie jde ještě dále. Planety se zde nechápou
jako tělesa vysílající jakékoli přístrojově měřitelné astro-fyzikální
vlivy, ale pouze a výlučně coby symboly. Jejich postavení
v horoskopu tak dává určitou symbolickou mapu, na základě
které může astrolog rozpoznávat strukturu psychiky konkrétního
člověka. Srovnání běhu nebeských cyklů a životních cyklů na
Zemi pak umožňuje to, v čem spočívá výlučnost astrologie:
Sledovat niterné změny vnitřního vývoje a jejich odraz ve
vnějších událostech a okolnostech.
Stále tu jde o práci se symboly.
Symboly, poněkud zjednodušeně řečeno, ukazují určitým směrem,
ale nevypovídají nic o konkrétních příhodách. Ty se rodí až
v hlavách astrologů, ale je lépe, když si konkrétní významy
nachází každý klient sám. Astrolog je pouze tím, kdo mu je
pomáhá nalézt. Symbol může mít hned několik, a dokonce mnoho
významů, ale ten, který je pro dotyčného klienta v danou chvíli
tím pravým a nejpotřebnějším, zná jen a jen on sám. Takhle
nějak probíhá astrologická konzultace - alespoň já sám podobným
způsobem pracuji.
O vlivu planet se tu nehovoří. A přece!
Jsou oba, klient i astrolog, prosti všech vnějších vlivů?
Na jeden z nich, který se, pokud vím, nebere mezi astrology
v úvahu, upozorňuje americký psychoterapeut Thomas Moore.
Připomíná, že Slunce a Luna na obloze mají vliv na naše nálady
a emoce. "Zatažený den zajisté ovlivní naše rozpoložení jinak
než den prozářený Sluncem," podotýká Moore. Jeho postřeh nás
přivádí od astronomických tabulek, kalkulaček a počítačů znovu
tam, kde se patrně zrodily počátky astrologie. Do přírody,
pod nebeskou klenbu a noční oblohu, která člověka odpradávna
uchvacovala svým tajemstvím. Z nebe přicházelo veškeré požehnání
i veškeré neštěstí. Člověk byl vydán napospas podnebí a počasí,
a nemohl je nijak ovlivnit. Postupně si dával do souvislostí
střídání dne a noci s východem a západem Slunce, měnící se
tvář Luny s během času a objevoval tak souvislosti s koloběhem
vesmíru a lidským životem. Pro člověka byla kdysi obloha obrázkovou
knihou, a ne početnicí, jako je tomu dnes.
Jak podotýká Moore, astrologickou vnímavost
si můžeme vypěstovat tím, že budeme věnovat důkladnou pozornost
nebeským jevům, proměnám Luny, pozici Slunce a uspořádání
hvězd. Přírodní svět podněcuje naši představivost a astrologie
je formou imaginace, která vyvěrá z přírody. Stejně jako má
horoskop čtyři kvadranty a psýché disponuje čtyřmi jungovskými
funkcemi, má také astrolog k dispozici mnohem víc, než rozum
k výpočtu horoskopu a intuici k jeho výkladu. Vnímání, aby
viděl a slyšel člověka, kterému horoskop vykládá. A city,
aby se dokázal do jeho situace vcítit. Při kontaktu s klientem
je empatie nezbytná. "Když se lidé cítí špatně, chtějí vědět,
že astrolog dovede rozpoznat jejich neštěstí a pomoci jim
pochopit jeho podstatu," říká výrazná představitelka psychologické
astrologie Liz Greenová. Nejeden z nás se v životě setkal
s astrologem či psychologem, kterému právě tato - pro práci
s lidmi nezbytná - schopnost naprosto chyběla. Zlehčování,
arogance a cynismus mohou v duši nešťastného člověka zanechat
mnohdy celoživotní šrámy, které se jen těžko zacelují. Nemluvě
o tom, že po špatné zkušenosti se dotyčný často uzavře do
sebe s přesvědčením, že nemá cenu se svým problémem někam
chodit, "protože mu stejně nikdo nepomůže".
Vnímat roční období, fáze Luny, pouť Slunce
a planet oblohou je základním předpokladem pro astrologickou
práci, pro studium astrologie vůbec. Nechat na sebe působit
podoby a proměny matky přírody, vnímat její moudrost, a být
součástí onoho velkého koloběhu nás dříve či později přivede
okamžiku, kdy začneme žít v souladu s vesmírem a sami se sebou.
Začneme se pak odpovídajícím způsobem chovat k sobě i k druhým.
I k astrologii. A nebudeme ji snižovat na ubohé blábolení
o věcech a lidech, kterým jsme nikdy v životě nestanuli tváří
v tvář.
|
