Dvanáct znamení Zvěrokruhu. Dvanáct
sfér, dvanáct území těsně k sobě přiléhajících, zároveň však
oddělených stroze stanovenými hranicemi… Představme si je
nyní jako pomeranč, jako božský, slunečný plod. Pomeranč o
dvanácti dílcích, Zvěrokruh v trojrozměrné podobě. Představme
si, kterak pojídáme dílek za dílkem, prožíváme jedno období
za druhým, až do konce… Každé z jednotlivých znamení zaujímá
určitý vztah k této skutečnosti, vztah, který je charakterizován
jeho umístěním ve Zvěrokruhu, jeho umístěním ve frontě na
pozření:
Beran je pozřen jako první, nemá tedy
čas na dlouhé váhání, na přetvářku a braní ohledů - snad se
ani nestačí něčeho zaleknout, snad proto tak málo strachu
a tendence vrhnout se vždy jako první do těch nejnebezpečnějších
situací…
Býk již zná lítost a emoce, již zahlédl
smrt ve své blízkosti, vnímá ji však jako ztrátu formy, na
kterou si teprve zvyká, jako ztrátu oblíbené hračky… Má již
trochu času na vytváření konkrétních hodnot, stihne však jen
načrtnout obrysy, zanechává po sobě jen stopy v písku, které
brzo spláchnou vlny příboje…
Blíženec pozoroval značně protichůdné
reakce svých předchůdců a pokouší se najít svůj přístup, hledá
způsob, jak pochopit skutečnost blížícího se pozření, zkouší
popsat své pocity, avšak nemá čas proniknout do hloubky…
Rak nalézá záchranu v zanechání potomstva,
v úniku do paralelních světů, vnímá počínání svých předchůdců
jako chaotické, zkouší tedy metodu "mrtvého brouka" a doufá,
že bude ušetřen, nepovšimnut…
Lev zachycuje celou epizodu, kterou
mohl prozatím pozorovat, jako zábavnou historii, která se
ho zdánlivě netýká - cítí se býti natolik vydělen, snad se
dokonce i považuje za tvůrce toho všeho… Únik hledá v zábavě,
v tvůrčí realizaci - tak zesiluje sebevědomí, vědomí jedinečnosti
a nedotknutelnosti…
Panna - poslední dílek první poloviny
pomeranče… Stejně tak i nevinná Panna-princezna zůstává o
samotě se strašným drakem, či se svým vyvoleným ženichem.
Vnímá prázdnotu svého dosavadního života a doufá v plnost
před sebou. Vztah k faktu požírání se začíná měnit - vždyť
je to někdy dokonce příjemné, v každém případě je možné si
zvyknout…
Váhy začínají další polovinu, další
"poločas" - harmonie je narušena, nastává boj za její udržení
za každou cenu - snad tehdy, když si udržíme určité zvyky
a budeme dodržovat určitá pravidla, snad tehdy nebudeme pozřeni…
Snad je možné se s Požíračem nějak domluvit…
Štír již pochopil, že domluvy nepomohou
- zbavuje se všeho zbytečného a pouští se do boje, do zoufalého
boje, jehož marnost si nechce připustit... Než čekat,než pomalu
a zdlouhavě potupně umírat, to raději celý proces urychlit,
přiblížit se k Požírači co nejblíže, vyzvat ho na souboj…
Střelec hledá únik ve filozofických
teoriích, hledá způsob záchrany a spásy těch, kdo již byli
pozřeni, kombinuje jejich přístupy, využívá odkaz, který po
sobě zanechali a vytváří ideální programy a postupy, kterak
se pozření vyhnout…
Kozoroh se již na nikoho nechce spoléhat,
poučen příkladem svého předchůdce, pokouší se sám uniknout,
sám se vydává vstříc jícnu Požírače, sám šplhá vzhůru, sám
si vytváří svůj vlastní náhrobek. Jeho skeptický vztah ke
všem teoriím a duchovním ideálům je příznačný a není divu
- vždyť mohl na vlastní oči zblízka pozorovat, kterak i oni
byli bez prodlení pozřeni…
Vodnář pod heslem "Po mně potopa"
boří vše, co je nějak spojeno s jeho lidskou minulostí, zdánlivě
tak dává najevo svou lhostejnost k blížícímu se konci. Zároveň
však doufá, že bude-li sám ničit a bořit, přiblíží se podobě
hrozivého Požírače, dostane se mu milosti a prominutí údělu…
Ryby zůstávají nakonec v naprosté
izolaci, již nemají s kým se poradit, komu předat své dojmy,
komu vyprávět o svých zaručeně fungujících způsobech, kterak
se vyhnout pozření… Snad proto čekají mlčky a vnímají skutečnost
nezbytnosti konce jako skutečné vysvobození… Tak dlouho pozorovaly
pokusy ostatních, tak dlouho jim poskytovaly útěchu beze slov,
že jim pro sebe nic nezbylo - jen smíření a mlhavé, rozmazané
pochopení, které nelze vyjádřit slovy…
Ano, každý z Dvanácti má svůj přístup,
každý z Dvanácti má své metody a techniky, každý z Dvanácti
má své iluzorní představy, každý z Dvanácti má své zdánlivě
spásné jistoty… Každý z dvanácti je ovlivněn faktem svého
zrození v konkrétním prostoru a čase a proto podléhá určitým
vibracím, které považuje za své, se kterými se ztotožňuje…
Proto se obává smrti, proto se obává času, který je pro něj
všemocným záhadným činitelem…
|
