Proč jsme se ocitli v hmotě?

V životě často posuzujeme vlastnosti, pracujeme s nimi. Málokdy si uvědomíme, že třeba vlastnost světla by neexistovala bez tmy, bílou bychom nemohli vnímat bez existence černé, přítomnost barvy bez její nepřítomnosti, dobro bez přítomnosti opaku, nehmotné bez zkušenosti s hmotným. Také jednotu lze vnímat, pokud existuje rozdělení, individualizace.

Když se soustředíme na Slunce jako řekněme soubor ohnivých elementů, vnímáme je jako celek. Podobně univerzální vědomí - kolektivní vědomí existuje jako celek, ale projevuje se právě v částech, které se svobodně realizují.

Co kdyby zatoužil jeden světelný bod poznat, že opravdu září? V množině Slunce, kde všechny body září, nemůže poznat svoji kvalitu. Ledaže by byl přenesen někam, kde je vůkol něho tma a kde může kvalitu svého působení poznat. Podobně univerzální vědomí, chce-li rozpoznat, čím opravdu je, musí vytvořit podmínky, ve kterých to lze zjistit. Světýlko je posláno do tmy, aby si uvědomilo, že svítí, a duch lidský vydělený z kolektivního vědomí, je poslán do hmoty, aby se tam o svých vlastnostech dozvěděl a uvědomil se. Až projde řadou jednotlivých realizací podle toho, co chce právě vyjádřit, dojde k pochopení, přestane záviset na hmotném světě i svém hmotném těle, radostně a s grácií bude opouštět toto tělo poté, co se opotřebovalo, a poté, co vyjádřil dokonale svou představu o tom, kdo v konkrétním životě je.

Po dlouhé řadě životů souzní s principy procesu, kterým je život sám, a splyne s kolektivním vědomím. Ale bytí je proces, nic není stálé, ani nirvána nemůže být sama o sobě naprosto konečným a konstantním jevem. Proto se děje znovu individualizace, znovu jsou vytvořeny podmínky pro hmotnou existenci ducha v těle. Evoluce je věčná, i nirvána se mění.

Podruhé nevstoupíš do "stejné" řeky. Ani v nirváně, ani v hmotných realizacích. A můžeš vybrat, že si ponecháš identitu svého já s korálky předchozích životů, nebo že vytvoříš já nové. I tam je potřeba, aby existovalo obojí. Aby mohly "být" duše "staré", existují i nové - mladé. Mladé jsou pak vždy starými podporovány, je jim pomáháno. Nikdy nejsme bez pomoci. Proto tlučme na dveře a bude nám otevřeno.