Jdi do toho naplno I.

Existují lidé, kteří si náramně užívají svojí touhu po lásce: sténají, pláčou, čekají, fantazírují, píší a čtou poezii, malují obrazy, skládají hudbu - všechny možné náhražky. Skutečná žena je nebezpečná. Skutečná žena vypadá jako múza jen zdálky. Přijď blíž, a je z ní SKUTEČNÁ žena. Není to žádná víla, není to fikce. Bude nutné počítat s její reálností. A když se k tobě žena přiblíží, nebude jen skutečná, ale také tebe snese z tvých slonovinových věží dolů na zem.

Ve všech kulturách světa je žena zobrazována jako země a muž jako nebe. Žena je silně svázána se zemí, gravitace ji přitahuje k zemi. Je pozemštější než muž, praktičtější, pragmatičtější než muž. Proto se nevyskytují skvělé básnířky, nenajdete vynikající malířky nebo skladatelky, ne. Ony tolik nelétají v oblacích. Uchopují zemi, pronikají do země svými kořeny a stojí v ní jako silné stromy.

Muž je spíše jako pták. Když se ožení, žena ho také přivede na zem, do praktického světa. Básnici se žení neradi. Chtějí být pořád zamilovaní, nechtějí být ze své touhy po lásce vyléčeni.

Lidé se zamilovávají do vdaných žen - to je kompromis, je to trik. Mohou pak věřit, že jsou zamilovaní, ale mohou se také lásce vyhnout.

Z lásky máme veliký strach, protože láska je výzva, velká výzva. Budeš muset růst. Nemůžeš zůstat dětinský a nedospělý. Budeš se muset poprat s realitou života. Tvoji takzvaní velcí básníci jsou skoro vždy velice dětinští a nedospělí a žijí v pohádkové zemi dětství. Nevědí, co je to skutečnost, nedovolí skutečnosti, aby pronikla do jejich snů.

Žena je zaručenou ničitelkou fikcí. Není fiktivní, je to fakt, pravda. Takže pokud chceš věřit, že jsi zamilovaný a zároveň se chceš lásce vyhnout, je dobré a bezpečné zamilovat se do vdané ženy, do ženatého muže. To je velice klamné, je to podvod, podvod sebe sama.

Ženy se také bojí zamilovat se do svobodných mužů, protože se svobodným mužem nebo svobodnou ženou je nutné se angažovat - zapojit se na dvacet čtyři hodin. S vdanou ženou není to zapojení tak velké. Můžete si ukrást pár polibků, můžete se setkat někde v temném zákoutí - a pořád se bát, že přijde manžel, že vás někdo uvidí. Je to vždycky polovičaté, vždycky ve spěchu, a nikdy se nedozvíš, jaká ta žena je ve svém čtyřiadvacetihodinovém životě. Poznáš jen její namalovanou tvář, poznáš jen její vystupování, ne její pravdivost.

Když žena vyjde z domu a jde nakupovat, není to tatáž žena. Je to skoro jiná osoba. Je teď řízena režií, je herečkou. Ženy jsou skvělé herečky. Doma nevypadají tak krásně. Venku jsou najednou strašně krásné, veselé, zábavné, potěšené. Stávají se chichotajícími se holčičkami zamilovanými do života. Tvář se jim změní, začne zářit. Změní se jejich oči, makeup, vystupování.

Když vidíte ženu na pláži nebo v nákupním středisku, vidíte úplně jiný druh reality. Žít se ženou 24 hodin denně je velice pozemské - musí být. Když ženu skutečně milujete, chcete znát její skutečnou podobu, ne fikci, protože láska může existovat pouze ke skutečnosti. A láska je dostatečně schopná poznat realitu a přitom ji stále milovat, poznat všechny nedostatky a přitom ji stále milovat. Láska je obrovská síla. Když jste s člověkem 24 hodin denně, s mužem nebo s ženou, poznáte všechny nedostatky: všechno, co je dobré a také to špatné, všechno krásné a také ošklivé, všechno, co připomíná paprsky světla, a všechno, co je jako temná noc. Poznáte celou osobu. Láska je dost silná na to, aby druhého milovala, i když ví o všech nedostatcích, omezeních, slabostech, ke kterým je lidská bytost náchylná.