Sebepoznání s tarotem

Tarot je starobylá karetní hra, která je dnes zcela novým způsobem znovuobjevována. Kdo ji vůbec nezná, udělá si nejlepší představu o tom, jak vykládání Tarotu funguje, přirovná-li si ji k výkladu snů. V Tarotu taháme karty, na kterých dostáváme obrazy a symboly, s nimiž pak pracujeme podobným způsobem jako s obrazy a symboly ze svých snů.

Tarot je "magií okamžiku". Žije ze setkání s náhodou, ve které hraje okamžik jakožto časový moment velkou roli. Z podstaty věci vyplývá, že jde o osobní vnímání, o způsob pohledu a dotyk událostí týkající se každého z nás, což také máme slovem okamžik ve smyslu zření a s tím spojeného poznání na mysli.

Kouzlo Tarotu má (minimálně) tři hlavní zdroje: 1) ze setkání s kulturními a osobními vzory; 2) ze setkávání s "náhodou"; 3) z evidentního prožívání (zřejmosti) vlastního způsobu pohledu.

Se vzory či vodítky se setkáváme na všech sedmdesáti osmi kartách. Zejména dvaadvacet takzvaných "Velkých karet" je pro nás výzvou, abychom se vypořádali se základní životní orientací a představami o tom, čemu věříme. "Velké karty" představují velká zastavení života. Setkáváme se tam s láskou, smrtí i ďáblem.

Tarot působí blahodárně a užitečně právě v dnešní době, kdy se mnohdy bortí a je zpochybňována základní životní orientace. Díky němu totiž můžeme přezkoumat své vlastní představy o lásce, smrti i ďáblu. Dostane se nám doslova náhledu, co pro nás znamenají obecně i aktuálně v momentě vykládání karet.

Zjistíte, že "Velekněz", "Blázen", ale i "Poustevník" symbolizují síly ve vás samých. A jakmile jednou zjistíte, že například "Poustevník" neznamená jen opuštěnost, ale i schopnost spolehnout se sám na sebe, probudí se ve vás zvědavost a touha odkrýt "Poustevníkovo" tajemství a jeho hlubší poselství. Co znamená jeho hvězda, jaký má význam svítící diamant v jeho svítilně a jak vlastně rozhoduje mezi opuštěností a spolehlivostí? A máme tu "Císaře" ("Vládce") a "Císařovnu" ("Vládkyni") - archetypy (praobrazy, kolektivní vzory) Velké matky a Velkého otce. Zde máte možnost prohloubit a ujasnit si osobní prožitky a představy s mužskou a ženskou rolí, zkušenosti s obrazem matky a otce.

Výklad Tarotu i dnes znamená školu samostatné orientace v životě. Tarot vás nezavazuje k žádnému určitému názoru na svět. Právě naopak, jde o to, abyste dokázali rozvíjet vlastní pohled na velké i malé otázky života.

Vzhledem k tomu, že se v Tarotu setkáváme s určitými vodítky a vzory, hodí se tarotové karty dobře k různým formám meditace a rozvíjení vědomí. Jako zvláštní moment napětí k tomu však při vykládání karet přistupuje ještě "náhoda" - otázka, která karta teď bude tažena. Když potom kartu odhalíme, dostaví se již zmíněné "kouzlo okamžiku", a dialog mezi obrazem a jeho pozorovatelem může začít. Napřed se podíváte, kterou kartu jste vytáhli, zároveň však také, co vidíte na obrázku a jaké je v něm obsaženo poselství.

Při samostatném vykládání karet ovšem samo odkrytí karty kýženou odpověď ještě nepřináší. Odpověď je jasná teprve jako výsledek dialogu, osobní výměny názorů. Čím je interpretace suverénnější a otevřenější, tím pro svou osobu získáváme větší svobodu a prostor mezi odkrytím karty a určitým poselstvím, zhuštěným v mnohotvárné symbolice konkrétního obrazu. To, co nám "náhoda" přinese, se stává podnětem, výzvou, abychom se produktivně vyrovnali sami se sebou.

Nyní již vidíme, o jakou duchovní a kulturní tradici se dnešní vykládání Tarotu opírá: ač je to pro mnohé překvapením, není to věštění; v Tarotu se setkáváme s vlivy z umění a vědy, díky nimž se učíme zacházet s "náhodou" produktivně a tvořivě.

Pň věštění byly a jsou významy jednotlivých karet víceméně pevně dány a tyto významy platily a platí pro každého muže a ženu bez ohledu na místo či čas. Ale tarotové karty obsahují obrazy. A ty nelze vyjádřit jedním či dvěma hesly, aniž by se něco podstatného neztratilo. Obrazy a symboly mají vždy též osobní a situační složku.

Tarot je chápán jako zrcadlo. Sám pojem "zrcadlo" předpokládá, že vždy spolurozhoduje těž osobní způsob pohledu. A právě v tom spočívá rozdíl mezi předpovídáním a technikou orákula na jedné straně a vykládáním tarotových karet a třeba výkladem snů na straně druhé. Předpovídání či orákula koneckonců neznají pojem individua. Jejich výklady jsou jako z jednoho receptáře a není v nich místo pro "hvězdu", pro rozvíjení individuální pravdy, protože je to pravda, jež vždy zůstává alespoň zčásti nepoznána.

Představme si následující situaci:
Vidíte ulici před svým domem. Každý den po ní přejde spousta lidí. Je to ulice, skutečně existuje a je stejně přístupná každému. Ale každý člověk také prožívá a vidí tuto ulici jiným způsobem. Anatomické zvláštnosti vidění - výška pohledu, úhel pohledu, síla zraku, ohnisko atd. - vedou ke zcela odlišným obrazům jedné a téže ulice.

O zbytek se postarají životní zkušenosti a rozpoložení. Starý člověk vidí tuto ulici jinak než mladý, žena jinak než muž, veselý člověk jinak než ten, kdo je rozhněván apod.

Osobní obraz u každého ještě doplňují individuální zájmy: kdo chce ulicí co nejrychleji projet, vidí ji jinak než ten, kdo v ní bydlí; domácí.jinak než návštěvník z daleka atd. Zkrátka, je to pořád jedna a tatáž ulice. Existuje a pro všechny, kdo ji vidí a znají představuje společný bod, na nějž se lze odvolat. Až potud není zdaleka relativní. Zároveň je však ulice pojem, za nímž se skrývá "mnoho ulic".

Potřebujeme mnoho zkušeností se sebou samými i s jinými, abychom těchto "mnoho ulic" viděli. Potom však teprve vystoupí do popředí to, co je nám vlastní.

Všechny karty můžeme chápat jako obrázkovou hádanku, která nejen že připouští různý výklad, ale může a přímo musí být různě vnímána. Zde právě začíná rozcvička duše a na Tarotu se učíme hledat ve velkých událostech i maličkostech každodenního života svůj vlastní pohled, obraz sobě vlastních zájmů a významů.