"V člověku jakoby se promítala celá příroda ve svém miliardy let dlouhém vývoji. Člověk obsahuje desítky a stovky miliónů let staré vrstvy. Dříme v nás zkušenost prvků, nerostů, a minerálů. Hluboko zasuty v našem prožívání jsou citlivost a touhy rostlin. V jeskyních našeho podvědomí se živíme zvířecími pudy a instinkty. Každý evoluční skok znamená získání nové kvality, ale také ztrátu, obětování něčeho minulého. Aby se pták mohl vznést, musel se vzdát své hmotnosti. Cesta vzhůru je vždy naplněna oběťmi. To je cesta duchovního zrání, cesta od nerostů k rostlinám, od rostlin k živočichům, od živočichů k člověku. Zdá se, že homeopatické léky nám přinášejí koncentrát této životní zkušenosti, přenášejí nás přes propasti věků. Každá látka získaná z minerálů, rostlin a živočichů, každý z těchto stovek a tisíců léků, které nám darovala příroda, má svoji základní polaritu, představuje prvotní princip, zachytává základní problém své úrovně bytí."
MUDr. Vladimír Petroci
Homeopatie, toto úžasné dědictví přírody a usilovné práce celé řady lékařů - homeopatů, se nám nabízí jako jedna z možností jak pečovat o své zdraví a jak v sobě probouzet potlačené ozdravné procesy, které jsou ukryty v každém z nás.
Homeopatie je lékařská metoda, která užívá zákona podobnosti, tedy poznatku, že látka, která je schopna vyvolávat nějaký příznak - nemoc, má schopnost tento příznak také léčit. Každý z homeopatických léků stimuluje přirozený mechanismus organismu a usměrňuje jeho často uchýlené reakce (jako např. alergie či potlačenou imunitu). Princip homeopatické léčby byl znám již před tisíciletími. Už řecký lékař Hippokrates používal ve 4. století před n.l. léky s podobnými účinky k léčbě nemocí. Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755 - 1843).
Při homeopatické léčbě není snahou potlačovat nějaký příznak, ale povzbudit vlastní sebeobranné mechanismy nemocného tak, aby příznak ( tedy nemoc) vymizel přirozenou cestou. Tento způsob pochopitelně vyžaduje na jedné straně vysoce erudovaný a zodpovědný přístup lékaře, který zná limity homeopatie, a jakmile je překročena možnost aktivovat vlastní sebeobranné pochody v organismu pacienta, zvolí odlišný způsob terapie ( např. předepsání antibiotik). Na druhé straně však vyžaduje aktivní přístup nemocného pacienta založený na převzetí spoluzodpovědnosti za své zdraví, na pozorování svých vlastních reakcí v průběhu léčby. Homeopatie je terapie individuální. Respektuje to, co je v každé bytosti jedinečné. I proto je nezbytná dokonalá spolupráce pacienta a lékaře. Cílem homeopatické léčby není odstranění bolesti nebo zmenšení výtoku či sražení horečky jako u klasického léku i když toto vše homeopatie samozřejmě provádí. Dosažitelným cílem je úplné vyléčení nemoci tak, aby byla zcela odstraněna a pacient už nepotřeboval žádnou další léčbu, žádný další příjem léků, ať klasických nebo homeopatických.
Výchozími surovinami pro výrobu homeopatických léků jsou rostliny, živočichové nebo jejich produkty, a látky minerálního původu. Lék se z nich připravuje většinou alkoholovou macerací a následným opakovaným ředěním a dynamizováním, neboli důkladným mechanickým protřepáváním roztoku. Aktivní látka zředěná do výsledné koncentrace se naváže na nosič, kterým je nejčastěji granule z laktosy a sacharosy. Obsah cukru je natolik zanedbatelný, že nemůže ohrozit ani diabetika. Působení homeopatik je nechemické, proto nehrozí vedlejší účinky známé u klasických léků. Homeopatický lék lze předepsat dospělým, dětem i kojencům, mnohdy ani těhotenství není překážkou. Ba právě naopak celou řadu problémů spojených s těhotenstvím, porodem, šestinedělím a kojením je možno odstranit nebo zmírnit homeopatickými léky bez vedlejších účinků.
Při používání homeopatických léků musí být dodrženy následující zásady. Homeopatické léky se užívají dle rady lékaře - homeopata, berou se vždy nejméně čtvrt hodiny před jídlem. Globule nebo granule se nechají zvolna rozpustit pod jazykem. V okamžiku užívání homeopatik je nevhodné požívat kávu, alkohol, tabák, různé aromatické látky a menthol v jakékoliv podobě (mátový čaj, žvýkačky, bonbony). U chronických onemocnění, kterými pacienti trpí měsíce či roky, je potřeba trpělivosti. Nemoc nemůže zmizet za několik dnů, ale homeopatická léčba směřuje k opravdovému vyléčení a ne k pouhému momentálnímu vymizení nějakých dílčích potíží. Z tohoto důvodu bývá i pomalejší.
Homeopatie umožňuje odstranit velké množství potíží, které lidi každodenně trápí, ať už se jedná např. o celoroční alergické rýmy či projevy stresu nebo nervozity. Homeopatika lze použít nejen k léčbě, ale i k prevenci a pole k jejich použití je velmi rozsáhlé. Tam, kde je již tak závažný chorobný proces a nelze klasický lék vysadit, lze homeopatií alespoň zmírnit zátěž způsobenou vedlejšími účinky klasických léků a zlepšit tak kvalitu života pacienta.
Na závěr lze říci, že na homeopatii můžeme pohlížet jako na ekologickou léčbu pro náš organismus. Z podstaty homeopatie vyplývá i její preventivní působení. Dává do chodu ozdravné procesy člověka, hluboko v nás lidech zakódované, mnohdy však potlačené. Tyto ozdravné procesy musí být v případě homeopatické léčby ještě akce schopné. Proto homeopatie nemá možnosti bez hranic, ale zmírněním vedlejších účinků může přispět i ke zkvalitnění léčby klasickými léky a tak zlepšit stav pacienta. A to jak po stránce fyzické tak i psychické, neboť tyto dvě kvality homeopatie neodděluje.
|
