Duševní poruchy

Mučivé problémy, známé jako duševní nemoci nebo psychické poruchy, jsou natolik závažné, že se považují za nemoc, na rozdíl od méně závažných psychických problémů, které ještě umožňují postiženým normálně nebo téměř normálně žít. Dělí se na dvě hlavní skupiny.

První skupinou jsou neurózy, onemocnění většinou méně vážná, kdy si postižení do značné míry svůj problém uvědomují. Jejich reakce na různé situace někdy mívají i fyzické příznaky. Mohou se zdát přehnané a potížím neodpovídající, nicméně postižení neztrácejí dotek s realitou.

Druhou a mnohem více závažnější skupinou jsou psychózy, při nichž pacienti více či méně ztrácejí kontakt s realitou okolního světa, jejich chování  nejen že je přehnané a iracionální, ale oni sami to nepoznají.

Neuróza je stav, kdy se u labilních jedinců ve srovnání s normálním způsobem myšlení a cítění všechno zveličuje tak přehnaně, že jim to znemožňuje normálně žít. Nejběžnější formou je úzkost. Úzkost občas pocítí každý z nás a  zvýšená hladina hormonů, adrenalinu v těle, spolu se zvýšenou vnímavostí a citlivostí, které vyvolává, je přirozenou reakcí na stres.
Neuróza je stav, kdy úzkost vzniká bez přiměřených důvodů, nebo je-li přespříliš silná a trvalá.

Úzkostná neuróza může vést k záchvatům panického strachu s bušením srdce, k dýchavičnosti a k pocitu neodvratné katastrofy. U některých postižených zase vznikají fóbie – např. neodůvodnitelný strach z vycházení ven – agarofobie - , s uzavřených prostor - klaustrofobie - , z výšek atd.

Neurotická deprese je další přehnanou reakcí na stres. Na rozdíl od psychotické deprese, která může vzniknout bez příčiny, neurotická deprese obvykle nějakou příčinu má – i když nemusí být zřejmá. Postižení všechno považují za námahu, nemohou usnout, v průběhu dne se cítí hůř a hůř, mívají zvýšenou nebo sníženou chuť  k jídlu.

Obsesivně kompulzivní   chování je rovněž neuróza. V reakci na stres se pacientova mysl neustále zabývá stejnými myšlenkami a podněty a není schopna se jich zbavit. Nebo pacient pociťuje nutkání k určité formě rituálu, např. si mnohokrát denně myje ruce.

Dalším druhem neurózy je hysterie , přim níž si pacient podvědomě vypěstuje příznaky tělesného postižení, např. ochrnutí paže nebo nohy, a nebo se předvádí neobvyklým chováním, aby na sebe upoutal pozornost nebo se vyhnul nepříjemné situaci. Na rozdíl od simulantů si hysterik není vědom, že jeho tělesné potíže mají ve skutečnosti příčinu v psychice.

Na rozdíl od neuróz vznikají psychózy bez viditelné příčiny, ačkoli se často dají vystopovat výskytem v rodině. Dvě nejčastější psychózy jsou schizofrenie a maniodepresivní stavy.

Lidé trpící psychózou mají pokřivený pohled na svět, schizofrenici trpívají falešnými představami nebo halucinacemi a bývají bezdůvodně podezřívaví. Lidé z maniodepresivním onemocněním zažívají neovladatelné zvraty nálad, od  hluboké deprese až k mánii, stavu nadměrného nadšení a přílišné důvěřivosti spojeného s hyperaktivním a často výstředním chováním.

Většina lidí, považovaných za „ blázny „ jsou ve skutečnosti lidé postižení určitou formou psychózy. Někteří psychotici bohužel neuznají, že jsou nemocní, a úporně odmítají jakékoliv léčení.

Co doporučují terapeuti

Pacientům s psychickými poruchami, zejména méně závažnými neurózami je k dispozici velké množství alternativních terapií.

ARTETERAPIE
Vytváření obrazných představ se může stát prvním důležitým krokem k tomu,. aby se pacient svěřil s obavami plynoucími z neurotického stavu. Léčba uměním často umožní nemocnému vyjádřit skryté pocity způsobem, který lze nazvat snění na papíru. Pacientův výtvor se zachová a hovořit se o něm dá buď ve chvíli kdy vzniká nebo později. Poskytuje hmatatelný doklad o průběhu choroby, což může být užitečné jak pro pacienta, tak pro terapeuta.

Další alternativní metody

Hypnoterapie
Hypnózu původně velmi často využívala psychoanalýza při analyzování skrytých příčin neurotických poruch, a pokud se hypnóza používá správně, je stále velmi cenná.  Posthypnotickou sugesci může terapeut použít k instruování pacienta, jak si může pomoci sám, a  pacient po procitnutí z transu o tom neví.

Taneční pohybová terapie
Cílem terapeutů, kteří používají tento způsob  léčby, je pomáhat pacientům, aby si znovu uvědomili svoje skryté pocity, odhalí v jejich osobnosti zdroje potřebné k vypořádání se s citovými problémy a ( pokud se jedná o léčbu skupinovou ), rozvíjej schopnost navazovat pozitivní, vyhovující a trvalé vzájemné vztahy.

Fytoterapie
Léčba se různí posle stávajícího stavu nemocného, ale nálev z heřmánku, meduňky nebo levandule, vždy napomáhá relaxaci. V některých případech mohou fytoterapeuti navrhnout silnější relaxancia, např. kozlík lékařský, mučenku, šišák nebo prvosenku jarní.

Stejně jako u tělesných nemocí řídí se i léčba nemocí duševních diagnózou. K jejímu ustanovení jsou obvykle nutné znalosti psychiatra, specialisty na dušení choroby  a případně i psychologa ( zabývajícího se lidskou myslí a chováním ).

Součástí psychiatrické léčby je psychoterapie nebo léčba pomocí léků, eventuálně obojí.

Po jistou dobu se na neurózy a lehčí duševní poruchy hojně předepisovaly uklidňující prostředky a tabletky na spaní, pro nebezpečí závislosti dnes jejich obliba klesá. Existují však nenávyková antidepresiva, např.amitritylin a imipramin., které mohou při léčbě deprese pomoci. Také např. Prozac, Seropam, Deprex apod.

Pacient trpící schizofrenní nebo maniodepresivní poruchou potřebuje pomoc zkušeného psychiatra, někdy i hospitalizaci. Pokud nemoc potencionálně ohro6uje pacientův život nebo život někoho dalšího, je nutné umístit takového pacienta v nemocnici i proti jeho vůli. Léčba antipsychotickými léky , např. chlorpromazinem, haloperidolem nebo lihtiem, umožní nemocnému žít celkem normálně, ale lékařské kontroly i léčení mohou být i nadále nutné.

(podle Reader´s Digest)

Ve spolupráci s  www.zdravi4u.cz