Stará japonská pověst vypráví příběh o věčně naštvaném samuraji, který jednou oslovil zenového mistra a požádal jej, aby mu vysvětlil rozdíl mezi nebem a peklem. Mnich mu posměšně odpověděl: „Nejsi nic než neotesaný hrubián a já nemám chuť plýtvat časem odpovídáním na tvoje hloupé otázky.“ Uražený samuraj se rozzuřil, vytrhl meč z pochvy a zvolal: „Mohl bych tě za tvoji drzost zabít!“ A mnich klidně odpověděl: „ Vidíš, tohle je peklo.“ Samuraj pochopil pravdu o tom, co mu mistr vysvětlil o zuřivosti a jak jej dostala do své moci. Omluvil se a poděkoval za vysvětlení. Mnich pouze konstatoval: „ „A tohle je nebe.“ Procitnutí samuraje a uvědomění si svého rozrušení ukazuje rozdíl mezi tím, kdy nás naprosto ovládá emoce a kdy si tuto skutečnost sami uvědomíme.
Sebepoznávání není jen uvědomění si vlastních dobrých vlastností, schopností a nedostatků. Stejně tak sebeovládání není jen ovládnutí výbuchu hněvu nebo naopak radosti. Obojí je proces a jedno ovlivňuje druhé. Sebepoznávání je neustálé uvědomování si vlastních pocitů a to v každé situaci.
Každý jsme jiný a každý přistupujeme jinak k uvědomování si vlastních pocitů. Sebeuvědomělý člověk si průběžně uvědomuje svoje nálady, jeho citový život je poměrně kultivovaný, má více než jiní pozitivní vztah k životu a je duševně zdravý. Pokud se dostane do špatné nálady, nelpí na ní a ustavičně o ní nepřemýšlí. Proto se schopen se z ní poměrně rychle dostat. Jeho vnímavost mu umožňuje lépe zvládat svoje emoce.
Protikladem jsou lidé, kteří žijí v zajetí svých emocí a nevědí si s nimi rady. Jsou roztržití, svoje emoce si většinou neuvědomují, a proto je nedokážou ani s odstupem posoudit. Těžko se špatné nálady zbavují. Často se cítí přemoženi svými city, které nejsou schopni nijak ovládat.
Třetím typem jsou lidé akceptující. Své nálady si uvědomují, ale mají sklon je přijmout a nesnažit se je měnit. Pokud mají dobrou náladu, je vše v pořádku. Pokud se ale dostanou do špatné nálady, a tito lidé k nim mají sklon, zažívají velmi nepříjemné pocity a nastává problém, Často trpí depresemi.
Dá se s tím něco dělat?
Naštěstí ano. Sebepoznávání se dá učit. Psychologové radí, že pokud nás nějaká situace vyvede z rovnováhy, musíme se ptát sami sebe, proč se tak stalo. Pokusit se zjistit, která je nejsilnější emoce, jež nás v tuto chvíli ovládá a rozebrat, jestli jsme naštvaní, smutní, je nám to líto nebo třeba máme strach. Také bychom si měli uvědomit, co cítíme k tomu, kdo tuto situaci způsobil. Nejčastější příčinou konfliktů bývá fakt, že lidé si navzájem přisuzují pohnutky a motivy chování, které ve skutečnosti neexistují.
Jestliže si budeme myslet, že nám někdo schválně neustále ničí život, nikdy s ním nebudeme dobře vycházet. Místo toho, abychom každého podezřívali a čekali nepřítele za každým rohem, měli bychom se snažit najít to, co nás s ostatními spojuje, nikoli rozděluje. Je důležité nejen své emoce poznat, ale také naučit se je ovládat. Schopnost, vyjít s dobrým pocitem z každé situace, je vrchol sebeuvědomění. Jelikož tyto procesy jsou náročné na psychiku i energii, musíme se naučit odpočívat. Nemůžeme být neustále v napětí, zkoumat své pocity a hledat jejich příčiny a východiska. Pravidelně musíme vypnout a dělat, co nás těší, nabít se pozitivní energií.
Motivace
Kromě sebepoznání a sebeovládání je pro úspěšné zvládnutí životních situací důležitá také schopnost sám sebe motivovat. Zapojení emocí do našeho života je nezbytné, jinak bychom nebyli schopni se dlouhodobě soustředit, ztratili bychom motivaci. Naše city nás motivují, abychom zvládli nějakou činnost nebo oblast. Základem úspěchu je emocionální sebeovládání – odkládání odměny nebo potlačování netrpělivosti. Lidé, kteří se dokážou pozitivně motivovat, jsou úspěšní, produktivnější a efektivnější ve všem, do čeho se pustí. Bez motivace stagnují, motivace je základní hybnou silou lidského snažení. Motivaci musíme vždy hledat tam, kde chceme uspět. Pokud nás práce nudí a otravuje, nebudeme v ní úspěšní. Pokud si v ní nedokážeme najít nic, co nás motivuje, musíme si najít jinou, která nás bude bavit.
Sebepoznáním, sebeovládáním a motivací se stáváme asertivnějšími, otevřenějšími a získáváme pozitivnější vztah k životu. Lépe zvládáme stresové situace, nedostáváme se do pocitů sebeobviňování a úzkosti. Zkrátka, náš život se stává bohatším a lepším.
|
