Krása nebeská

Krása, nebo myšlenky o kráse nás doprovázejí téměř celý život. Neustále rozdělujeme věci kolem sebe na krásné a ošklivé. Tak nám velí náš instinkt. To, co lahodí našemu oku, co vnímáme jako příjemné, harmonické a symetrické se nám líbí. Naplňuje nás to pozitivní energií. Ani si přitom neuvědomíme, co všechno náš úsudek ovlivňuje. Je to nejen naše momentální nálada a osobní vkus, ale také společenské konvence doby a kultury. Důkazem je např. ideál ženské krásy. Vzpomeňme si, jak se během doby měnil. Ideál krásy před sto lety byl naprosto odlišný od dnešního. Může to být zavádějící, protože současný model krasavice velmi mnoho mužů považuje za nehezký. Nelíbí se jim přespříliš štíhlé modelky – přistupuje tu další faktor a to je instinkt. Často je jako krásné vnímáno to, co je biologicky výhodné. Toto vnímání je podvědomé. Symetricky rostlý člověk se nám líbí z toho důvodu, že k nám vysílá signál – vyrůstal jsem zdravě, nic můj vývoj nenarušilo, nemám žádné genetické chyby. Dalším příkladem může být reklama na kosmetiku. Firmy, vyrábějící kosmetické přípravky se nám často snaží vnutit představu, že při používání jejich produktů budeme mít hladkou, bezchybnou pleť a to je podle nich ideál krásy. Ve skutečnosti nic takového, jako absolutně hladká tvář bez nejmenší chybičky neexistuje. Nesmíme zapomínat, že na naší tváři se odráží stav naší duše. Zlého člověka nebo člověka s nízkým sebevědomím nikdy nebudeme považovat za krásného. Na druhou stranu o mnohých jsme ochotni říci, že se nám líbí, aniž bychom věděli proč, jelikož to nejsou vyložení krasavci nebo krasavice. Vesměs jsou to lidé s hezkým a pozitivním vztahem k životu a světu kolem. Toto vnímání krásy není ovlivněno žádnými trendy, módou ani odlišností kultur. Je podmíněno biologicky, takoví lidé nám energii nevysávají, ale naopak nám ji dokážou dodat.

Důležitý faktor ve vnímání krásy je také společenský a estetický význam, protože ideály krásy vždy odrážejí i mocenské postavení jedince ve společnosti. Např. opálená pokožka, která byla dříve znakem chudáků, pracujících na poli je dnes známkou jistého vyššího životního standardu. Je-li někdo uprostřed zimy opálený, je to pro nás známka movitosti. Společensko – ekonomické faktory, ovlivňující vnímání krásy jsou velmi zjevné např. u Afroameričanů, kteří si své kudrnaté vlasy nechávají narovnat, nebo asijské ženy, které si nechávají dělat plastické operace očí, aby se přiblížily Západu. Hodnocení člověka podle jeho vzhledu se nazývá lookismus (look = vypadat). Tento úsudek je založen na společensky uznávané normě krásy a přitažlivosti a vede k stereotypizaci a zevšeobecnění při posuzování lidí. Tato stereotypizace je základem tzv. firemní západní kultury, kdy všechny ženy pracující ve firmě musí do zaměstnání chodit v kostýmcích s předepsanou délkou, neutrálních barev a vytvářejí tak armádu šedých kancelářských myšek. Tyto firemní kultury absolutně potlačují styl osobnosti, jako osobitou složku každého jedince.

Posuzování podle vzhledu zakazují některé kultury a náboženství. Ve starověkých a středověkých filozofiích najdeme kritiku takového vnímání světa.

Vnitřní krása je pojem, na základě kterého se lidstvo pyšně domnívá, že je morálně výše než jiné živočišné druhy. Zatímco v biologické říši jsou vnější znaky a feromony tím, co přitahuje partnera, lidé si namýšlejí, že to, co rozhoduje, jsou hodnoty jako laskavost, citlivost, něha nebo dokonce soucit, kreativita a v neposlední řadě inteligence. Ve skutečnosti se ve světě orientujeme stejně jako zvířata. Není ale pravdou, že by vnitřní krása neovlivňovala naše okolí. Ve skutečnosti znaky, ovlivňující vnitřní krásu vyplývají na povrch a prozáří osobnost takového člověka. Toto psychofyzické ovlivňování okolí způsobuje, že takové jedince vnímáme hezčí.

Kromě všech již zmíněných vnímání krásy existuje ještě další – sexuálně podmíněné chování. Co přitahuje muže na ženách a ženy na mužích? Pokud si uvědomíme, jak velmi se měnil ideál ženské krásy, měli bychom si všimnout určitých znaků, které je spojují. Tyto znaky jsou u žen spojeny se známkami plodnosti. Málokterého muže ve skutečnosti přitahují ženy s chlapeckou postavou – maličkými ňadry, úzkými boky a neznatelným pasem. Znakem, který spojuje Věstonickou Venuši, Venuši Milónskou, Marilyn Monroe i superštíhlou modelku Twigy je poměr objemu pasu a boků. Poměr obvodu pasu a boků se u všech těchto žen blíží hodnotě 0,7. To znamená, že objem pasu je 70% objemu boků. Od starověku je tento model považován za krásný a muže přitahuje. Nositelka takových proporcí vysílá do světa signál o vysoké plodnosti.

Obdobně je na tom přitažlivost mužů. Co ve skutečnosti ženy na mužích fyzicky přitahuje? Jsou to znaky vysoké hladiny testosteronu a tedy schopnosti zplodit potomstvo. Mezi tyto znaky patří široká ramena, široká dolní čelist a muži s vyšší hladinou testosteronu nemívají příliš bujnou kštici.  Je ovšem pravdou, že kromě těchto ryze živočišných znaků ženy posuzují společenské postavení a charakterové vlastnosti potenciálního partnera a dokonce je upřednostňují před fyzickou krásou.

Na úsudek o kráse a ošklivosti lidí má také vliv tzv. haló efekt (jednotlivé vlastnosti člověka vytvářejí určitý dojem, který zastíní další vnímání). Např. na pohovoru uchazeč o zaměstnání, který je pěkný a příjemný budí dojem, že bude i pracovitý a bude přinášet dobré výsledky. Haló efekt způsobuje takové domněnky, jako že tlustí lidé jsou dobráčtí a studenti, kteří nosí brýle, jsou pilní ve studiu. Haló efektu podlehneme tehdy, když se soustředíme na určitý velmi výrazně se projevující znak osoby a ten přeceníme. Důsledkem haló efektu je také, že muži posuzují chyby krásných žen mnohem shovívavěji, než stejné chyby žen, které nejsou pěkné. Naproti tomu ženy hodnotí výkony pěkných žen mnohem hůře než výkony těch méně pěkných… a pak že je život jednoduchý.