Historie tarotu

Historikové se pokoušejí objasnit původ tarotu na základě slova "tarot". Někteří se domnívají, že toto slovo pochází ze starého egyptského slova Ta-rosh, které znamená Královská cesta. Jiní jsou přesvědčeni, že jde o anagram latinského slova rota, tj. Kolo. Karty by v takovém případě symbolizovaly koloběh života a smrti. Další prosazují názor, že jde o obměnu hebrejského slova Torah, které znamená zákon, což by mimo jiné naznačovalo i spojení s mystickým systémem kabaly…

Nejstarší ze všech teorií směřuje původ tarotu do Egypta, kolébce všech velkých mystérií. Poprvé ji v 18. století vyslovili okultisté, kteří tehdy tarot znovu objevili.

V Evropě 14. století se už křesťanství stalo hlavním náboženstvím, i když stále přežívaly i jisté formy pohanství, což dokazují tehdejší hrůzná pronásledování kacířů. V té době vznikalo v rámci křesťanství mnoho odnoží, které byly považovány za kacířské a jejichž učení je dnes známo pod souhrnným názvem gnosticismus. V tomto období se poprvé objevil tarot. Slovo "gnostik" je odvozeno od řeckého slova a mezi jeho významy patří slova jako "kouzelník", "čaroděj", nebo také "ten, kdo ví", "moudrý muž" nebo "zasvěcený"

Gnosticismus přejal některé myšlenky z indické, keltské i perské filozofie a přejímal za své i učení egyptských mystérií. Nechal se inspirovat také řeckou filozofií a hebrejským systémem kabaly. Tyto neortodoxní křesťanské sekty byly označovány různými jmény - Valdenští, Katáři, Albigenští, Bogomilové, a existoval i klášterní řád, který byl znám jako Řád rytířů Templářů.

Kolem 2. století po Kristu se stala centrem gnostického učení Alexandrie a koptské křesťanství přejalo hodně ze starých gnostických symbolů tehdejšího období. Z této spleti gnostických kultů se následně vydělovaly okultní vědy západu: alchymie, astrologie a samotný tarot. Karty se tehdy setkalo s velkou oblibou a poptávka po nich naprosto přehlušila náboženskou opozici, která proti nim brojila. A tak již uprostřed 15. století vzkvétalo ve všech větších městech Itálie, Francie, Německa a Belgie mnoho dílen, kde se karty vyráběly.

V roce 1781, osm let před Velkou francouzskou revolucí, přišel francouzský okultista a archeolog A. C. de Gebelin s teorií, že cikánské taroty jsou pozůstatkem starověké egyptské knihy mysticismu. Podle něj si ji Rómové vzali s sebou, když byli vyhnáni ze své rodné země Egypta a od té doby ji střežili. Gebelin vydal devítidílnou knihu pod názvem: The Primitive World Analyzed and Compared to the Modern World (Analýza světa primitivních kultur a jeho srovnání se světem moderním). Tato kniha způsobila, že se tarotové karty staly téměř přes noc základním nástrojem rosekruciánských zasvěcenců a byly považovány za bibli všech opravdových okultistů.

Eliphas Lévi, francouzský rosekruciánský spisovatel a kabalista, inicioval v 18. století opětovné probuzení okultismu. Objevil zřejmé spojení mezi 22 písmeny hebrejské abecedy a kartami Velkých arkán a byl první, kdo jednotlivým karetním barvám přiřadil odpovídající živly.

Tehdy vznikl tajný spolek The Golden Dawn (Zlatý úsvit), který založili tři zkušení učenci. Zabývali se směsicí teozofie, magickou kabalou Eliphase Léviho a egyptskými rosekruciánskými obřady typickými pro 17. a 18. století. Jejich cílem bylo dosažení mystického osvícení a magické moci. Hlavním symbolem, který tato skupina využívala, byl kabalistický piktograf známý jako Strom Života, který má kořeny ve středověké filozofii Židů, zvané Kabala.