Láska - nejmocnější učitelka života

Chtěla bych Vám vyprávět příběh o tom, jak jsem potkala Lásku.
Vše se stalo ve třech dnech. Žila jsem si celkem spokojeně. Sama, rozvedená s dětmi. Nikoho jsem nehledala, nikoho jsem nepotřebovala. Byla jsem odhodlaná vše zvládnout sama. A pak se to stalo. Jeden můj známý mi dělal horoskop a řekl mi: „V tvém životě se objeví mimořádný muž!“ Tomu jsem se ze srdce zasmála. Takový, který by zvládl se mnou žít, se na světě ještě nenarodil. Ale přesto, když jsem přišla domů, o všem jsem přemýšlela. A řekla jsem si, že pokud je opravdu na světě ten, s kterým bych mohla být docela šťastná, jsem ochotna s ním být. Třetí den se objevil. Opravdu mě to vylekalo. Otřáslo to se mnou v samých základech. Můj život se naprosto proměnil. K mému štěstí. Nikdy nepřestanu Lásce děkovat za tuhle proměnu.

Naše moderní kultura žije ve zvláštní iluzi, že má vše nebo alespoň většinu věcí pod kontrolou. Ale jaksi se zapomíná na to, že celý náš život je zmítán různými energiemi, o kterých nemáme většinou ani tušení. A měli bychom mít. Lásku vnímáme především jako vztah dvou bytostí a vůbec si neuvědomujeme, že to, o co tu běží, je hlavně vztah každého z nás k Lásce. K bohyni lidské přirozenosti. Neuvědomujeme si, že tato bohyně, tak jako každá energie, má určitou přirozenost, určité specifické vlastnosti. A ty musíme nejprve poznat a teprve pak můžeme její energii využít ve svůj prospěch. A jaká tedy Láska je? Mocná a strhující, tak jako prudká řeka, která ze srdce vytéká. Není dobrá ani zlá, nedbá na principy lidské morálky ani na domluvené konvence. Má prostě u sebe sílu nás otevřít. Otevřít naše nitro, naši nejcennější svatyni a dát ji světu všanc. Umí rozmělnit na prach naše pochybnosti, naše stará zranění. Pokud ji ovšem necháme…

Ze svého okolí znám, a myslím že vaše zkušenost bohužel není jiná,  jen velmi málo lidí, kteří žijí v opravdu hezkém partnerském vztahu. Proč tomu tak je? Vždyť většina lidí po pravé lásce ze srdce touží? Tak proč k nim nepřichází? Bohužel jen málokdo z nás má dost odvahy na Lásku. Nejsme připravení na její velice blízký a osobní dotyk. Nechceme se nechat dotknout, nechceme se nechat proměnit, otevřít se světu. A pokud ano, jsme ochotni energii Lásky vpustit jen do malé části našeho života. Tady žiju, tady pracuju, tohle jsem zvyklý dělat, tohle mám rád, tohle měnit nehodlám, od pěti do deseti mám čas, tam by se snad vešla. Takže hledáme vlastně někoho, kdo nenaruší naše oblíbené návyky. A takový možná i přijde, ale o velké lásce se pak rozhodně mluvit nedá. Víte, to je jak sen o krásném princi na bílém koni. Já nepochybuji o tom, že takový sen je možné opravdu žít. Ale většinou to tak nebývá. Co by v našem světě princ vlastně dělal. Sedl si na náš gauč k televizi a myl nádobí podle našich představ? To sotva. Očekává, že necháme vše tak jak je, natáhneme k němu svou ruku, posadíme se za něj na bílého koně a odjedeme společně do čistého neznáma. Do naší naprosté osobní proměny.

To, abychom potkali milujícího partnera, vyžaduje od nás poznat pravou povahu energie Lásky. Zvážit jestli ji vůbec chceme a proč. Uvědomit si, že nás mohou potkat i změny, které se nám nemusejí zrovna líbit. A už vůbec se nemusejí líbit okolí, ve kterém žijeme a vlastně celé společnosti. Co s takovými zamilovanými vojáky, zaměstnanci, plátci daní, dětmi nebo rodiči ...? Člověka, který si troufne naplno jet na vlně Lásky, nespoutáš ani nechytíš. Neposlechne tvé moudré rady. Prostě se vymkne kontrole. A proč to vlastně dělá? Žit v dokonalém vztahu plném sdílení, spolupráce a naslouchání je dar, kterému se jen tak něco nevyrovná. Být milován, takový jaký jsem, je nekonečná milost pro všechny naše šrámy, viny a zranění. Láska je neuvěřitelně léčivá.

Pokud se nám už takový zázrak stane a potkáme toho pravého, je jen na nás jestli dokážeme využít energii Lásky na maximum. Vyžaduje to od nás se Lásce znovu a znovu otevírat. Nevynechat ani jediný okamžik a být pozorný. Dovolit si a risknout být stále otevřený, připravený naslouchat a přemýšlet o tom, proč právě takový partner, proč právě to nebo ono říká a dělá. Co nás to učí, k čemu nás to inspiruje … A především důvěřovat, že vše nové nás přišlo změnit ne proto, aby nás to zničilo, ale proto, aby energie Lásky otevřela naši svatyni, naše nejtajnější nitro. A dovolila nám nahlédnout dovnitř a uvidět jak krásní vlastně jsme. Dokonalí ve své celistvosti. Pokud vidí naši krásu ten druhý, můžeme ji uvidět i my sami a s námi i celý svět.

Nikdy nepřestanu děkovat tomu, že ke mně přišla bohyně Láska, políbila mě na čelo a já díky ní sebrala odvahu nesednout na bílého koně za svého prince. Proměnila jsem se tím v ženu, silnou a svobodnou. Díky za ten dar.