Mystický příběh o bájném tantrickém cvičení Mohendžodáro a o současné tantrické józe pro ženy.
Ráda bych se s Vámi podělila o příběh tantrické jógy pro ženy. O jeho vzniku a o tom, jak se k nám cvičení Mohendžodáro-tantrajóga pro ženy dostala. Je to krásný příběh a ať poslouží i Vám.
Mezihra – životní etuda
Vracím se domů jako někdo úplně jiný. Z Evropy odjížděla nejistá slabá dívka a zpátky se vrací sebevědomá žena. Vítáme se s rodinou. Pár dní jim pomáhám na zahrádce. Zažívám jedno bolestné úmrtí v rodině, normálně by mě to vyšinulo, ale teď si připadám stabilní. Stávám se přirozenou oporou celé rodiny. Všichni vyhledávají mou pomoc, útěchu a povzbuzení. Potkávám se s mým bývalým.
Zkouší to na mě, chce si mě znovu získat, ale cítím, že už podruhé nechci vstupovat do téže řeky. Říká, že se do mě podruhé zamiloval. Je mi s ním hezky, i když na mě dotírá. Dokonce je až agresivní. Vzpomínám na to, co mi říkala Amba, otevírám v sobě pocit intimity a přijímám jej jako svého syna. Normálně by mé sexuální odmítnutí u něj vytvořilo problém, nechtěl by mě vidět, zanevřel by na mě. Dneska prý nechápe, jak to, že jsem tak dobří přátelé. Daří se mi z původního mileneckého vztahu vytvořit přátelský vztah. Dokonce mi pomáhá najít mé první zaměstnání.
Zkouším několik konkurzů. Beru to jako hru. Nemám žádná očekávání. Tam, kde je osobní pohovor, dostávám pracovní nabídku. Je neuvěřitelné, jak všichni potřebují ženu, opravdovou ženu, jak se nikomu nedostává ženských vlastností. Jak každý potřebuje přijetí, péči, pozornost, podporu. Stačí se vždy chovat žensky, stačí vytvořit intimní prostor. Všichni zaměstnavatelé, dokonce i ženy, mi nabízejí práci. Je jasné, že by to nefungovalo přes dotazníky, ale jakmile se jedná o osobní setkání, dostávám nabídky. Přesto je všechny odmítám.
Je dost troufalé odmítat pracovní příležitosti, ale zatím mám z čeho žít a můj vnitřní hlas mi říká, že dělám dobře.
Pociťuji, že už nejsou pro mě. Že jen používám svou rozvinutou vnitřní ženu pro získání zaměstnání, ale že o něj vlastně nestojím. Získala bych něco, co vlastně nechci, a necítila bych se v tom dobře. Potřebuji, aby má práce měla smysl, abych se v ní dále rozvíjela. Dostávám informaci o jedné obchodní společnosti.
Vyrábí a distribuují produkty přírodní kosmetiky, potravinové doplňky a doplňky přírodní léčby. Volám tam a domlouvám si pohovor. Přijímá mě docela sympatický muž, majitel firmy. Zaříkávám se, že to nebudu zkoušet jako žena, ale že prostě projevím o práci zájem. Na druhou stranu nemohu potlačit svoji nově nabytou přirozenost.
„My nemáme volné žádné pracovní místo, máte špatnou informaci,“ chce mě odbýt hned na začátku.
„To jste říkal do telefonu,“ odpovídám. „Nechci vás zdržovat, já se neucházím o práci proti vaší vůli. Jenom vám chci sdělit informaci, která by vám mohla být prospěšná.“
„Jakou informaci?“ ptá se zvědavě.
„Předně bych chtěla říci, že se mně zjevně líbí, co děláte. Vnímám to jako poslání. Není to nadnesené, lidé potřebují změnu životního stylu. Co vy děláte, je komerční, proč ne? Ale má to ducha a lidem to pomáhá.“
„Dobře, tak jste mě inteligentně pochválila, co dál?“
„Každá dobrá věc potřebuje podporu, péči a lásku.“
„Co je to za informaci, co jste mi chtěla říci? Ušetřete mě všeobecných pravd.“
„Ta informace je, že já jsem ta péče, podpora i láska,“odpovídám.
„Nerozumím.“
„Podívejte, znám všechny vaše výrobky. Vaše zákaznice jsou ženy, já se na ženy specializuji. Studovala jsem duši ženy, sama jsem ženou.“
„Říkal jsem vám, že máme všechna pracovní místa obsazena,“ utrhuje se na mne.
„Druhá informace je, že mám pro vás výhodnou obchodní nabídku,“ nedávám se odbýt.
„Jakou nabídku?“
„Budu podporovat to nejdůležitější, co ve své firmě máte. Postarám se o to, aby to nejcennější bylo uchováno a posilováno a mělo náležitou péči. Tímto prostým úkonem se vaše firma rozroste.“
„Začínáte mě bavit. A co je podle vás nejsilnější na mé firmě?“
Říká to tak, že není jasné, jestli ho to zajímá nebo ne.
„Než vám to řeknu, tak se vrátím k vaší produkci,“ vyjmenovávám mu všechny jeho produkty a to, jak působí na ženy. „To jsme mluvili o tom, co vaše firma vyrábí a distribuuje. Ale víte, co je nejcennější na vaší firmě?“
„Co tedy?“
„To jste vy sám. Vy, vaše myšlenky, vaše nápady, vaše zdraví. Potřebujete podporu, péči a lásku. Cítím, že vám ji mohu poskytnout. Dejte mi libovolný pracovní post za libovolné peníze a já vás podpořím a budu o vás s láskou pečovat. Zároveň vám důvěřuji, že využijete mých schopností a že je dřív nebo později oceníte. To je moje obchodní nabídka.“
Normálně bych měla pocit, že se mu vnucuji jako děvka, ale z mé strany se nejedná o flirt a koketování, ale o vytvoření pocitu mateřství.
„Takže se přece ucházíte o zaměstnání.“
„Ano.“
„O jaký post?“
„Takový, který budete potřebovat.“
„Žádný nepotřebuji.“
„Do této chvíle jste nepotřeboval, od této chvíle budete potřebovat. Do této chvíle jste neznal moji nabídku. Moje nabídka je myšlená vážně. Je trochu nezvyklá, ano. Já si myslím, že se vaše firma bude rozvíjet a že tomu budu ráda pomáhat. Zároveň chci podporovat vás osobně. Vše ostatní není důležité. Všechno už bylo řečeno. Tady jsou kontakty na mě.“
Rozloučím se a odcházím. Měsíc se nic neděje. Po měsíci dostávám pozvánku na večeři od majitele firmy. Večeře je příjemná, cítím, že má o mě zájem jako o ženu. Uskuteční se několik dalších schůzek. Nenechávám to dojít daleko a využívám příležitosti hovořit pracovně. Po třech měsících nastupuji na post tajemnice a podílím se na velké zakázce. Po roce se stáváme milenci.
Stáváme se milenci jaksi neplánovaně, v době, kdy už plánuji odchod. Celou dobu cvičím všech šest ásan Mohendžodára. Cestuji také na Srí Lanku, kde se potkávám se šamanskou zkušeností. Čím dál tím víc v sobě cítím šamanku. Je to něco hlubokého ve mně, prastarého, nějaká zvláštní schopnost, která se ve mně rodí. Žiji nějakou dobu v buddhistickém klášteře a mnoho hodin denně usedám do vipassány, do hluboké tiché meditace.
V meditaci nacházím hluboký klid a přitom pozornost do přítomného okamžiku. Meditace znamená vědomé a šťastné spočinutí do sebe. Všechno, co ruší, je meditací smazáno a člověk je naplno v sobě. Myslím si, že stav meditace je něco velice důležitého pro člověka. Příliš jsem zvyklí zapojovat hlavu. Je příliš mnoho informací, které načerpáváme, jsme přesyceni vším možným. V meditaci se můžeme všeho zbavit, nic nemusíme dělat, jenom prostě jsme, bez jakýchkoliv plánů, názorů, diskusí, ambicí. Meditace je stav bez usilování. Je to něco jako setrvání v mateřském lůně, ale s daleko větším vědomím. Ujíždím ze Srí Lanky zavčas, o den utíkám před vlnou tsunami. V Evropě mám své kořeny. Nechávám však zaměstnání a začínám se plně věnovat seminářům pro ženy. Otevírám několik ženských skupin a začínám s nimi cvičit první asánu Mohendžodára.
Stojí to hodně úsilí a trpělivosti, než začnou skupiny fungovat a zpočátku je to velmi prodělečné. Cítím, že první tři ásany se všemi cvičeními jsou něco jako první stupeň Mohendžodára. Druhé tři ásany budou něco jako druhý stupeň. Uvědomuji si, že mi stále chybí tři ásany. Volám po dlouhé době Ambě a ta zase mluví o osudovosti a koincidencích.
Říká, že s Mohendžodárem jsou samé osudové náhody, že s Mohendžodárem se vždycky stane něco zvláštního. Na konci její dlouhé filipiky se dovídám, že je právě na cestě do Evropy. Prostě to tak ucítila a vyjela za mnou na návštěvu.
Je to jako krásná pohádka pro bohaté, co se rozhodli vrazit peníze a čas do duchovna.
Ale proč bych zrovna já nemohla být bohatá, proč bychom se o pohádku nemohli alespoň pokusit.
|
