Mystický příběh o bájném tantrickém cvičení Mohendžodáro a o současné tantrické józe pro ženy.
Ráda bych se s Vámi podělila o příběh tantrické jógy pro ženy. O jeho vzniku a o tom, jak se k nám cvičení Mohendžodáro-tantrajóga pro ženy dostala. Je to krásný příběh a ať poslouží i Vám.
Šestá pozice
Jsem potěšena. Cítím, že mám novou roli. Nemusím být jenom pasivní účastník, ale mohu pro ostatní něco udělat. V hotelu na mě čeká lístek na vlak. Nemusím se ani o něj starat. Chápu, jak je to hezké žít v komunitě na sebe naladěných lidí. Každý může pro ostatní něco udělat. Je to příležitost, jak být něčím užitečná. Beru svěřený úkol velmi vážně.
V Bombaji čekám několik hodin na vlak do Goa. V kině dávají zrovna bollywoodský film Guru. Je to o indickém mladíkovi, který vycestoval do Ameriky. Aby se uživil, stal se sexuálním guruem. Je to komedie a moc se bavím. Je to docela pravdivé setkání východu a západu. Každý kluk v Indii má něco jako spirituální talent a celý západ je často sexuálně potlačený. Spiritualita a sexuální uvolnění by mohla být opravdu třaskavá rozbuška.
V Goa jsem další den v poledne. Goa je zvláštní svět. Původní portugalská kolonie zde zanechala veliké stopy. Je tu mnoho křesťanských chrámů, obyvatelé Goa rádi pijí portské – je to sladké víno, které se někdy míchá s brandy. Portugalští námořníci na dlouhých plavbách z domoviny takto původně chránili své víno před zkažením. Goa má svou vlastní produkci. Nechávám se zavést rikšou do jižní části Goa. Tady je více klidu a méně turistů. Žijí zde různé komunity, je zde jógový ašram, malebné hotýlky a mnoho plážových restaurací, které jsou v noci plné světel. Pláže jsou přes den klidné.
V zasuté části pláže objednávám nocleh pro dvacet žen do prostých proutěných chýší. Telefonicky se spojuji s Ambou. Říká, že přijede s ženami za týden. Mám změnit objednávku a zablokovat nocleh o týden později. Moc se mi to nelíbí, ale dělám tak, jak říká. Celý týden každé ráno a každý večer cvičím pět ásan Mohendžodára. Je to Nebeský okruh. Cítím, jak Nebeský okruh zastupuje něco ve mně, nějakou známou část mého života. Rozumím tomu, že to není jenom cvičení. Že za každou pozicí se skrývá mnohem více. Jinak se koupu, pojídám ovoce a nakupuji na trhu. Je to pro mě hezké a nové. Jsem sama se sebou. Další týden opět telefonuji s Ambou. Přijede zítra a sama. Mám zrušit všechny rezervace. Jsem z toho úplně pryč. Takový vztek ze zbytečné práce jsem už dlouho nezažila. Drží mě to až do příjezdu Amby. Sedíme v restauraci a snažíme se to vyříkat.
„Nemohu si pomoci, ale opravdu mě to zaskočilo. Jedu sama do Goa, do úplně neznámých míst a všechno je to úplně zbytečné,“ stěžuji si vzrušeně.
„Omlouvám se ti, ale jsou věci, které neovlivním.“
„Myslela jsem, že budeme cvičit Mohendžodáro,“ naléhám.
„Cvičila jsi Mohendžodáro.“
„Já vím, ale sama.“
„To je přece výborné, nepotřebuješ berličku. Můžeš cvičit a nejsi fixována na ostatní.“ Amba umí všechny situace otočit.
„Já vím, ale představovala jsem si to jinak. Chtěla jsem být se skupinou žen, chtěla jsem být pro ně užitečná, chtěla jsem, aby mě měly rády.“
„Vidíš, kolik máš zbytečných motivů. Uč se přijímat věci tak, jak se dějí. Zítra budeš mít dobrou příležitost, budeme cvičit ásanu Odevzdání.“
Další týdny cvičíme ásanu Odevzdání. Je to už šestá ásana. Skláníme se před nekonečným oceánem. Odevzdávám se mu, sobě a osudu. Postupně vnitřní pnutí utichá. Amba mi další den říká něco důležitého.
„Myslím, že už jsi dostatečně prázdná, aby ses dozvěděla něco hlubšího.“ Jsem opravdu odevzdaná, cítím se žensky. Cítím, že přijímám všechno, co Amba říká. Vzniká mezi námi důvěrný vztah. Důvěra a odevzdání otevírá hlubší kontakt a taky hlubší úroveň Mohendžodára.
„Co budeš dělat až budeš umět všechny asány?“
„Budu je cvičit a udržovat,“ spontánně odpovídám.
„To nestačí.“
„Proč? Chtěla bych tuto tradici udržovat.“
„Každá tradice se musí vyvíjet. Musíš procítit obsah, esenci, vnitřní řád. Je dobré dodržovat formu tradice, ale není to nutné vždy. Víš, kdy se musí forma změnit?“
„Asi když má být tradice přenesena někam jinam.“
„Ano, když přeneseš Mohendžodáro do Evropy, cvičení zůstane, ale musíš porozumět především těm ženám, které budou Mohendžodáro cvičit.“
„Já?“ jsem udivena.
„Ano, ty. Chceš se dále rozvíjet?“
„Určitě.“
„Od určité chvíle se nemůžeš rozvíjet pouze v roli žáka. Role žáka je určena pouze pro základní stupeň poznání.“
„Když budu pravidelně cvičit, budu se rozvíjet,“ kontruji s nepochopením.
„Budeš se udržovat. Mohendžodáro ti pomůže přinášet energii do tvého života, transformuje tě, budeš více ženou, budeš sebevědomá, intimní, vnitřní. To jsou veliké věci, ale není to všechno.“
„Co ještě?“ ptám se zvědavě.
„Největší poznání o sobě, ale i o druhých získáš, když budeš mít roli učitele. Když ty budeš tantrická kněžka, která se bude starat o své společenství žen.“
„Já žádné společenství nemám.“
„Budeš mít ve své vlasti, když budeš chtít. Všechno se to kolem tebe prostě stane. Jenom tomu trochu pomůžeš. Chceš?“
„Ano, chci. Ale copak mohu být já ta, která nese tradici?“
„Ano, proč ne.“
„Já jsem Evropanka.“
„Já jsem Indka. V čem je rozdíl?“
„Je to tvoje země, je to tvoje kultura.“
„Podívej, Mohendžodáro bylo v době, kdy Indie jako stát neexistovala. Ani tu nebylo naše náboženství, dokonce naše védská kultura vznikla později. Neboj se, jsi stejně tak vhodná jako já.“
„Já vím, ale kdyby Mohendžodáro učila Indka, tak by to bylo lepší.“
„Jenom pro falešný pocit exotiky. Ne. Ty jsi pro své lidi vhodnější. Musíš porozumět tomu, co je živá tradice. Živá tradice není to, když otrocky přijímáš vše od svých mistrů a učitelů. Živá tradice znamená, že máš úctu ke svým mistrům, kde svým předkům, ke svým předchůdcům. Živá tradice znamená, že máš s nimi hluboký kontakt. Předáváš naše společné dílo. Ty máš kontakt s celou posloupností a linií.“
„Jak to?“
„Znáš mě. Já jsem se učila u svého mistra, ona u svého. Já jsem teď živá tradice, ty budeš zítra.“
„Co to znamená?“
„To znamená, že máš mistrovské právo dílo udržovat, rozvíjet a měnit jeho formu. Je to společné dílo, které je svým obsahem stejné a svou formou pluje dějinami. Reaguje na způsob života lidí.“
„To znamená, že se cvičení mění,“ říkám s obavou.
„Určitě. To, co dnes učíme jako devět ásan, bylo součástí rozsáhlejšího komplexu cvičení. Nikdo ti nemůže zaručit, že cvičení bude stejné pět tisíc let.“
„To mně trochu vadí. Myslela jsem, že cvičím něco, co bylo před pěti tisíci lety.“
„Cvičíš, ale mění se čas od času trochu forma. Živá tradice znamená vhodnou změnu. Vše, co žije, se mění.“
„Jaký mám potom důvod Mohendžodáro cvičit?“
„Důvod je v účinku, v obsahu, který je za formou.“
„Jak poznám, že je to potřeba změnit?“
„Jakmile budeš znát vnější formu Mohendžodára, všech devět ásan, budeš v půli cesty. Jakmile pocítíš vnitřní řád cvičení, všechny aspekty ženy, budeš připravena a staneš se mistrem, tantrickou kněžkou. Neuděláš chybu, prostě budeš plynout s energií.“
„Kdy se naučím ostatní tři asány?“
„Až doma.“
Ráno Amba mizí a nechává mi lístek se vzkazem, že se potkáme u nás v Evropě. Kdy a kde Amba neřeší. Už si zvykám na typickou asijskou bezčasovost a bezprostorovost. To vše je smíšeno s přirozeným mystickým jednáním. Vše je osudové, samé koincidence, všechno se děje, protože se to má dít. Chápu, že se musím odevzdat osudu. Mám-li Ambu ještě potkat, stane se tak. Opouštím Goa a mířím do Evropy.
|
