Mystický příběh o bájném tantrickém cvičení Mohendžodáro a o současné tantrické józe pro ženy.
Ráda bych se s Vámi podělila o příběh tantrické jógy pro ženy. O jeho vzniku a o tom, jak se k nám cvičení Mohendžodáro-tantrajóga pro ženy dostala. Je to krásný příběh a ať poslouží i Vám.
Pátá pozice
Amba nám řekla, že původně chtěla cvičit čtvrtou ásanu, ale bude plynout s naší energií a otevře pátou – Tajemství života. Dalšího dne ráno dvanáct žen nasedá na pronajaté lodě a míří na druhou stranu řeky Gangy. Na druhé straně nikdo nebydlí. Podle hinduistické tradice je to odvrácená strana světa. Při plavbě na druhou stranu se jedna indická žena rozklepává a dostává malý hysterický záchvat. Křičí, že ji nikdo na břeh nedostane, že je tam smrt. Amba ji ukonejší.
„Nemyslete si, že jste odvážnější nebo vědomější než je tato žena. Pro vás druhá strana Gangy nic neznamená. Nemáte v sobě s čím bojovat. Pro vás je to jako jiné místo řeky. O druhé straně Gangy jste slyšely poprvé před měsícem. Tato žena má v sobě hluboce zakořeněn mýtus. Vidíte, toto je síla kolektivního kulturního programování. Všichni v nějaké podobě věříme, že druhá strana řeky Gangy je strana odvrácená. Na tomhle příkladě můžete vidět, jak mohou být silné tradice. Bohužel, generace žen jsou touto stejnou kulturou vedeny k popření svého ženství.
Nemylte se, vždycky budu Indka, vždycky budu hájit naši kulturu. Jenom ukazuji, v čem je pro nás ženy těžká, v čem nás popírá. Každá z nás se s tím musí individuálně vyrovnávat. Čím je kultura starší a tradičnější, tím je to těžší. Naše civilizace je pět tisíc let stará a je těžké najít novou formu.“
Vysedáme z lodi a celý den cvičíme pátou ásanu – Tajemství života.
Večer nasedáme zpátky do lodi a vracíme se.
„Vidíte“, řekla Amba, „žijeme. Žena je silnější než smrt, žena je dárkyní života.“ Pociťuji už delší dobu potřebu si opět promluvit s Ambou. Pozvala jsem ji na náš oblíbený indický čaj. „Včera jsem se vrátila k druhé asáně. Cítím, že to tu končí. Je to pravda?“ ptám se zvědavě. „Ano, chtěla bych tady trénink ukončit.“
„Proč vlastně Mohendžodáro děláme pokaždé na jiném místě?“
„Není to nutné. Normálně ženy cvičí ásany tam, kde žijí. Ale ty jsi mimořádný případ. Ty jsi opustila svou rodnou zemi a potuluješ se úplně na jiném kontinentě. Z toho je jasné, že usiluješ o jinou roli. Jsi dobrodruh. Jsi ta, která věci přináší.“
Dobrodruh, to zní dost pejorativně.
„To jsme nemohly cvičit v Puně?“
„Ale ano, mohly. Ale už jsem to měla takto domluveno. Podívej, každý člověk má svůj osud. Každá žena si přinese do Indie svůj osobní motiv. Některé ženy ztratily své kořeny a hledají je v Indii. To je trochu pošetilé. Jiné ženy jsou na rozcestí svého života a utíkají před svým osudem, utíkají před svou zodpovědností. Ta je ale stejně dožene. Některé ženy prostě potřebují vydechnout.“
„Jak to souvisí s tím, kde cvičíme Mohendžodáro?“ ptám se zvědavě.
„I místa mají svůj osud. Puna je dobré místo pro nové příležitosti. Je tam trochu rebelský Oshův ašram, je to moderní místo, je to moderní město. Puna, to je nový začátek. Varanásí, to je naopak hluboká tradice.
Vzala bych tě do města Mohendžodáro, ale je to v Pakistánu, kde vládne islám, který ženám přeje ještě méně než hinduisté. Ženy jsou nábožensky svobodné. My aspoň máme ženské bohy a ženské aspekty bohů.
Naše náboženství je pestré, je to mnoho různorodých sekt a kultů. Některé jsou otevřeny ženám a ženy mají svoji duchovní roli.
Symbolicky je žena opravdu rovnoprávná. Mohendžodáro, to jsou teď historické vykopávky. Není tam život. Mohendžodáru vládla Velká matka. Bylo to tantrické město. Tato kultura byla árijskými nájezdníky přetavena a přenesena do míst kolem řeky Gangy. Puna byla dobrá pro dvě ásany. Varanásí má hloubku a kořeny, proto jsme cvičily tři asány. Je to pět asán, Nebeský okruh. Pokud jej budeš pečlivě cvičit, bude tě rozvíjet. Je to energetické dynamo.
Otevíráš v sobě a prohlubuješ pět aspektů ženy a zároveň pět aspektů svého života. Každá ásana by mohla být samostatná bohyně, která by zastupovala tento aspekt. Kdybychom byli tradiční hinduisté, dali bychom každé ásaně název ženské bohyně. Ke každé bychom se modlili, každá by měla svůj posvátný den v roce. Každá by měla svůj rituál, dokonce každé bohyni by bylo zaslíbeno jedno město. Dělali bychom náboženské poutě z jednoho města do druhého. Ale není to možné. Tantra není státem uznávaná.
Tantra ve své čisté podobě osvobozuje ženy, a to by hinduisté nepřipustili. Mohlo by se jim to vymknout z rukou. Svobodnou a vědomou ženu by nemohli kontrolovat, to by rozbilo totálně tradici. Víš to, že naše tradice má pro vdovy ten nejtěžší úděl? Jakmile ti zemře manžel, tak se předpokládá, že jsi umřela s ním. Dřív dokonce žena byla zaživa rituálně spálena s manželovými ostatky. Dnes se neupaluje, ale vdova to má i tak velmi těžké. Všichni jí dávají najevo, jak je zbytečná. Já jsem také vdova a nemám se kam vrátit.“
„To je škoda, že tu nejsou bohyně pro jednotlivé ásany,“ prožívám náš rozhovor.
„Není to škoda, každá doba potřebuje nové formy. Mohendžodáro je cvičení, které v tobě všechny důležité ženské aspekty probudí. Nepotřebuješ chodit do chrámu. Tvé ženské tělo je chrám. V tobě se zrodí bohyně. Každá žena bude bohyně. To je to, čeho se všechny tradiční směry bojí. Že žena za svého života bude bohyní. Oni jsou ochotni se klanět modlám, mrtvým ženám a oslavovat je. Proto nemají rádi tantru. Tantra říká, že tělo je božské.
Tantra říká, že v každém člověku se božský aspekt může zrodit. Cvič Mohendžodáro a budeš božská. Tantra je úcta k životu, láska k životu. Tradiční náboženské směry však velebí život po smrti. Rezignují na tento život, a tím ženu vážou do okovů. Žena daruje život, žena žije životem. Cvič Mohendžodáro a obnoví se úcta k životu.
„My už odjíždíme z Varanásí?“ ptám se.
„Ty odjíždíš. Zítra.“
„Kam pojedu?“
„Goa, bývalá portugalská kolonie. Budeš se koupat v moři, cvičit Nebeský okruh z Mohendžodára a zajistíš ubytování pro dvacet žen. Já tam za tebou přijedu.“
|
