Jaký je smysl ákášických záznamů ?
Jednoduše řečeno – jejich posláním je, abychom nezapomněli svoji minulost a mohli se z ní poučit. Napomáhají tak našemu duchovnímu a duševnímu růstu. Cayce – Bůh je ve své podstatě láska a ve vesmíru panuje řád a pořádek. Každý z nás byl nejdříve stvořen jako nehmotná duše, aby se stal společníkem stvořitele. . V souladu s písmem – „ byli jsme stvořeni k „ obrazu Božímu „ ( Genesis 1: 27 )a ve svém přirozeném stavu jsme proto nehmotnými dušemi.
- Život nezačal v momentě našeho narození, předtím jsme w existovali jako duše
- Bůh každému z nás poskytl příležitost k sebevyjádření – abychom se tzv. našli
- Vzhledem k tomu, že jsme byli stvořeni k jeho obrazu , teprve naše vlastní rozhodnutí, naše vlastní zážitky a skutky vedou k tomu, abychom se od druhých odlišili a vytvořili si tam svoji vlastní individualitu
Poté, co jsme svoji jinakost objevili, se znovu snažíme ( přesně řečeno ti osvícenější z nás ) znovu k Němu vrátit a stát se jeho společníky a spolutvůrci.
Z Cayceova pohledu jsou naše těla pouze dočasným příbytkem duše a stejně tak, jako se majitel zbaví svého automobilu zjistí-li, že není schopen vykonávat svoji funkci, tak i my odkládáme svoje těla, přestanou-li nám sloužit. Nejsme těla s dušemi, ale duchovní bytosti, jenž se z jistých důvodů momentálně nacházejí v tělech. Je-li tomu skutečně tak a jsme-li skutečně ve své podstatě duchovními bytostmi, můžeme se zeptat: „ Co tady potom děláme „ ? Cayce říká, že se zde učíme.
Duše nejenom poznává svoji vlastní identitu, ale uvědomuje si, jak jistá rozhodnutí vedou k jistým výsledkům. Postupně nabývané zkušenosti se časem stávají moudrostí. Moudrost vede k soucítění s ostatními bytostmi a konečným výsledkem se dříve nebo později stane láska. V tomto okamžiku si je duše vědoma nejen své vlastní identity, ale i svého skutečného vztahu vůči Bohu. Duše si uvědomuje, že její primární esence je stejná jako primární esence Boha – je jí LÁSKA.
Z výkladů vyplývá, že náš život sice probíhá v souladu s karmickým zákonem příčiny a následku, ale vlivy z minulosti netvoří základ k fatalistickému procesu, naše minulost spíše poskytuje rámec jistých potenciálů a možností. Všechny tyto možnosti jsou obsaženy v ákášických záznamech. , Daná rozhodnutí, činy a svobodná vůle určí podobu našeho života. Cayce nepokládal za nanejvýše důležité čím bytost v minulosti byla kdysi nebo co dělala, ale to, jak se chová v tomto životě, na tomto místě, přímo nyní:
„..to, že se ( z výkladů ) dozvíte, že jste byla pohřbena pod jabloní v zahradě vaší babičky, z nás neudělá lepšího občana či matku.! Podstatné však je, abyste si uvědomila, že vzhledem k tomu, že jste se k druhým nechovala tak, jak byste měla, jste později trpěla a že nyní to můžete napravit tím, že vaše chování bude v souladu s vaším ideálem – to má cenu ! „
O jedné mladé ženě bylo řečeno, že si ze své minulosti přinesla vrozené hudební nadání a že tento talent v sobě může probudit pomocí meditací a naladění se:
„ Neboť, když se člověk naladí na to, co dosáhnul, dokonce i jen na moment, pak pozná, co znal v minulosti „,
Iva Hédlová podle Edgara Cayce – Tajemství kroniky Akáše
|
