Dohoda druhá: Neberte si nic osobně!

Abychom mohli svobodně dýchat a žít plným životem, je nutné si uvědomit, že nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Potkám-li vás na ulici a řeknu: "Hej, ty seš ale blbej," aniž bych vás znala, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: "Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?"

Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímkoliv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla. To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost. Braní věcí osobně je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká "nás". V průběhu naší výchovy - našeho ochočování - se učíme brát všechno osobně. Myslíme si, že jsme za všechno zodpovědní. My, my, vždycky my!

Ale nic, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám. Dělají to kvůli sobě. Všichni lidé žijí ve vlastních snech, ve vlastní mysli; nacházejí se ve zcela odlišném světě, než je ten, v němž žijeme my. Když si vezmeme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět.

I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného. To, co říkají, co dělají a názory, které vyjadřují, je v souladu s dohodami v jejich mysli. Jejich názory pocházejí z naprogramování, kterého se jim dostalo v průběhu ochočování.

Vyjádří-li někdo před námi svůj názor a řekne: "Hele, zdá se mi, že jsi přibral," neberme to osobně, protože je pravdou, že se ten člověk zabývá vlastními pocity a názory. Pokouší se nám poslat jed a budeme-li to brát osobně, pak se k nám jed dostane a stane se naším. Pojímání věcí osobně z nás učiní snadnou kořist těchto predátorů. Mohou snadno upoutat naši pozornost jedním nepatrným názorem a pak do nás cpát jakýkoliv jed. A protože si to bereme osobně, skočíme jim na to.

Spolkneme všechno jejich emocionální svinstvo, a to se pak stane naším svinstvem. Pokud to však nebereme osobně, jsme imunní i uprostřed pekla. Imunita vůči jedu uprostřed pekla je darem této dohody.

Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Z něčeho nepatrného uděláme velkou aféru, protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí. Ale naše názory - cokoliv cítíme a děláme - jsou jen projekcí našeho osobního snu, odrazem našich vlastních dohod. A tyto názory s námi nemají nic společného.

Někdy si myslíte, že vás někdo urazil nebo ranil. Ale to, co vám někdo řekl, není tím, co vás zranilo; máte rány, které se někdo dotkl tím, co řekl. Vytváříte si v mysli celý obraz nebo film a v tomto filmu jste režiséry, producenty a herci zároveň. Každý jiný je jen vedlejším hercem nebo herečkou ve vašem filmu. Způsob, jakým vidíte tento film, je v souladu s dohodami, které jste uzavřeli se životem. Vaše hledisko je pro vás něčím osobním. Není to ničí pravda, jen vaše. Když se na někoho rozzlobíte, jen se zabýváte sami sebou. Ten někdo je jen záminkou, abyste se mohli rozzlobit. A rozzlobíte se, protože se něčeho obáváte, máte z něčeho strach.

Kdybyste žili bez strachu, kdybyste milovali, nezbylo by pro negativní emoce žádné místo. Když se cítíte dobře, je dobré všechno okolo vás. Když je vše kolem vás báječné, činí vás vše šťastným. Milovali byste vše okolo sebe, protože byste milovali sami sebe. Protože se máte rádi takoví, jací jste. Protože jste sami se sebou spokojeni. Protože jste šťastní se svým životem. Jste spokojeni s filmem, který vytváříte, spokojení se svými dohodami se životem. Jste klidní a šťastní. Žijete v požehnaném stavu, v němž je všechno báječné a krásné. V tomto požehnaném stavu milujete vše, co vnímáte.

Neberme si nic osobně, protože bychom tím trpěli kvůli něčemu, co za to nestojí. Lidé mají na utrpení v různých rovinách a stupních návyk a navzájem se v něm udržují. Lidé souhlasí s tím, že si budou navzájem pomáhat v tom, aby trpěli. Máme-li potřebu být uráženi, snadno najdeme lidi, kteří nás budou urážet. A jestli budeme ve společnosti lidí, kteří potřebují trpět, něco v nás způsobí, že je budeme urážet. Jejich návyk na utrpení není ničím jiným než dohodou, která se každý den obnovuje.

Ať půjdeme kamkoliv, nalezneme všude lidi, kteří nám budou lhát. Neočekávejme od lidí, že nám budou říkat pravdu, protože sami sobě také lžou. Musíme důvěřovat sami sobě a vybrat si, zda budeme či nebudeme věřit tomu, co nám někdo říká.

Když skutečně uvidíme jiné lidi takové, jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zranit nic z toho, co říkají nebo dělají. I když nám lžou, je to v pořádku. Lžou nám, protože mají strach. Mají strach z toho, abychom neobjevili, že nejsou dokonalí.

Neberme si nic osobně a můžeme putovat po světě s otevřeným srdcem a nikdo nám neublíží. Můžeme říci "Miluji vás," aniž bychom museli mít strach, že se nám vysmějí nebo nás odmítnou. Můžeme požádat o cokoliv, co si vybereme, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžeme si dovolit řídit se vždy svým srdcem.