Většinou chybí vitaminy B3 (PP), B6, B12, z minerálů hořčík, fosfor, zinek, selen, někdy ještě vápník a jód.
Zjistil jsem a ověřil v praxi, že některé vitaminy a minerály je nutné užívat v určitých časech, jinak opět procházejí trávicí soustavou bez užitku. Časy jsou uvedeny v tabulce vitaminů a minerálů v příloze. Tuto tabulku vyplňuji svým klientům při základní diagnóze.
Fosfor je důležitý minerál, kterým lze do oslabených orgánů rychle dodat energii. Dodáváme-li ho kvůli oslabení trávicí soustavy (játra, střeva), je nutné jej požívat mezi 7. a 8. hodinou. Pokud ho bereme pro nedostatek energie v CNS, aplikujeme ho mezi 11. a 12. hodinou.
Proto jsou uvedené časy orientační a doplňujeme je individuálně, a to tak, že musí odpovídat času, kdy postižený orgán "pracuje" (mimo žláz, protože v těchto případech se léky, vitaminy a minerály doplňují o 8 hodin dříve - tyto látky se totiž ke žlázám dostanou až za uvedenou dobu). K tomuto "zpoždění" dochází i proto, že se musí aplikovat slinnými žlázami, ne ze žaludku.
Kde časy uvedeny nejsou, není čas aplikace rozhodující. Zjistil jsem, že vápník naše tělo většinou přijímá jen s hořčíkem, popř. ještě s vitaminem C mezi 13. až 24. hodinou.
Ověřil jsem si, že při úplném "zablokování" máme ráno 50 procent energie, večer již jen 5 až 20 procent. V organismu při takovémto "zablokování" dochází k tomu, že jedna polovina těla má jen 5 procent energie, druhá polovina 45 procent energie.
Strana, která má jen 5 procent energie, je proto téměř nefunkční a stává se, že v této polovině vzniká rakovina, cysty, písek či kameny v ledvinách, arytmie srdce, duševní poruchy, zhoršují se průběhy již stávajících nemocí, vznikají nové atd.
V mnoha případech jsem si ověřil, že již jen při "odblokování" a doplnění chybějících látek v těle se nemoci přestanou projevovat. Šlo i o závažná onemocnění jako roztroušenou sklerózu, epilepsii, alergie a jiné.
Tyto stavy jsem si potvrdil při spolupráci s homeopatem, který je schopen výše uvedené "změřit" speciálním přístrojem.
Zažil jsem zvláštní případ, kdy přístroj "selhal". Rodiče přivezli nepohyblivé desetileté dítě, které bylo údajně při narození poškozeno mozkovou obrnou. Lékař přístrojem "měřil" dítěti množství energie a zjistil jí dostatek, a proto usoudil, že by mělo být v pořádku, s výjimkou CNS, kde energie chyběla.
Já jsem však zjistil něco jiného - že dítě je plně "zablokované" již od embryonálních dob života a má jen polovinu energie ráno a večer téměř žádnou.
Vysvětlení bylo jednoduché. Dítě "nabila" matka, když ho celou cestu, sto deset kilometrů, držela v náručí. Za dvě hodiny bylo dítě bez energie, což bylo naším přístrojem měřitelné.
Díky takovým případům jsem dospěl k názoru, že nemá smysl se nechat "dobíjet" od léčitelů, protože energie se v nás neudrží, dokud se organismus akupresurou "neodblokuje"!
Vhodnějšími náhradními zdroji energie jsou většinou voda a stromy. Možnost nechat se "nabíjet" lidmi volíme až v krajních případech, kdy jsme upoutáni na lůžko a nemáme jinou možnost.
Při "dobíjení" lidmi musíme nejprve zjistit, kterou částí těla energii přijímáme ( ruka, hlava, páteř) a kterou rukou nám je dotyčný schopen energii dodat. Pokud někdo energii dává pravou rukou, nemocný přijímá levou, "dobíjení" nelze aplikovat opačně, protože bychom mohli docílit opaku.
Zejména u nemocných dětí je třeba zjišťovat, jsou-li rodiče zdraví a mají dostatek energie, či jsou "zablokovaná". Z praxe znám dost případů, kdy u stále nemocného dítěte, jehož lékařské testy byly v pořádku, byl příčinou problému nedostatek energie u rodičů. Ti odebírali dítěti tolik energie, že dětský imunitní systém tak oslabili, že dítě samo bylo unavené a podléhalo všem nemocím.
Větším problémem může být, když se "zablokované" matce narodí dítě, protože to se narodí rovněž "zablokované" vůči přijímání energií, některých vitaminů a minerálů. Takové dítě se pak nevyvíjí dobře, zejména jeho oslabené orgány - a ty jsou při narození víceméně oslabené u každého. U "zablokovaného" novorozeněte však daleko více a při krizi pak vznikají problémy. Pokud se dítě včas neodblokuje, nemusí se již nevyvinutý orgán nikdy zcela zregenerovat, zvláště jde-li o CNS.
Měl jsem několik případů přibližně dvouletých dětí, jež nemluvily, nechodily. Po dvou jednoduchých akupresurách a doplnění chybějících látek se jejich stav rychle zlepšil.
Mám ověřeno, že pokud klesne schopnost přijímat energii pod hranici 8 procent, není již člověku pomoci. To však platí jen v případě, že je splněna ještě další podmínka - že i psychika klesne pod 8 procent.
I psychický stav lze měřit. Jakmile "jsme na tom špatně"- pod 8 procent, dochází k apatii. Organismus pak není schopen se "zregenerovat" a "otevřít se" vůči přijímání energií. Proto mezi nejúčinnější způsoby léčení (a někdy jsou jedinou možností) patří umělé dobíjení energií až do okamžiku, kdy organismu začne stačit množství energie získané z klasických zdrojů.
Jsem přesvědčen, že do určité doby (dva až osm let) je možné poškozené buňky zregenerovat. Lékaři neznají důvody, proč například u poškozených nervových buněk míchy při úrazu nedojde k obnovení jejich činnosti přesto, že míšní kanál se vrátí do původní polohy a mícha "není skříplá".
Pokouším se u některých ochrnutých lidí docílit obnovení činnosti míšních nervů a buněk metodami popsanými v této knize. Myslím si, že důvodem je právě při úrazu "zablokovaný" organismus, a v důsledku toho nejsou tyto buňky vyživovány důležitými látkami. V případech, kdy mícha není přerušená, je šance na vylepšení hybností.
Nejrychlejší je léčba lehkých duševních poruch. Stačí obě akupresury, doplnění většinou jen vitamínů B3 (PP), B6, B12, z minerálů hořčíku, fosforu, zinku, selenu - a do čtyř týdnů je stav dobrý. Horší je se v dobrém stavu udržet, než se do něj dostat - viz proti - stresová opatření.
Mimo jiné jsem takto, v tomto případě jen radou po telefonu, pomohl i jedné slečně z Vídně. Za měsíc se na mě přijela podívat i s matkou, protože to pro ně bylo téměř neuvěřitelné. Tato dívka totiž osm let doma ležela pod tlumícími léky, neschopna jakékoli činnosti. Přijely s žádostí, abych jí pomohl určit správnou práci.
U duševních chorob bývá po jejich vyléčení jeden velký problém. Vyléčení po "procitnutí" do životní reality zjišťují, že možná bylo jednodušší být apatičtí a realitu nevnímat. Proto někdy rádi "sklouznou" do původního pohodlného stylu života s chemickými tlumícími léky, kdy se jich skutečný život netýká.
|
