Čemu mě naučil let na Měsíc II.

Jak to vlastně začalo...
Létat vysoko a rychle bylo mým snem už v době, kdy jsem byl malý chlapec. Sen se mi splnil. Stal jsem se zkušebním pilotem, lámal jsem světové rekordy ve výšce i rychlosti. Byl jsem na to velmi hrdý. Létal jsem raději než jedl a spal. Asi jsem byl příliš pyšný, protože jednoho rána jsem havaroval s jedním studentem v lehkém letadle.

Letadlo nevybuchlo, byli jsme však vážně zraněni - já jsem měl zlomené obě nohy, čelisti, vyražené zuby, otřes mozku, mnohočetné rány. Když jsem procitl z bezvědomí, lékaři mi řekli, že už zřejmě nikdy nebudu létat. V tu chvíli můj život ztratil smysl. Tehdy jsem si vzpomněl na Boha, na to, že jsem žil vlastně jen pro sebe a po svém. Prosil jsem ho za odpuštění a uzdravení. A Bůh mne vyslyšel. Nejen že mi nohu nemuseli amputovat, ale po dvou letech jsem mohl opět létat. Nad mé očekávání jsem byl vybrán i pro kosmický program.

Má člověk létat do vesmíru?
Lidé se často ptají: má člověk vůbec létat do vesmíru? Myslím, že Bůh, náš Stvořitel, připravil pro nás nádhernou modrou planetu, která je vlastně velkou kosmickou lodí. Má svůj atmosférický systém, svůj zdroj tepla a světla. Je přesně tak daleko od Slunce, jak je právě k životu třeba. Všichni jsme vlastně kosmickými bytostmi. Jsem přesvědčen, že Bůh nás ustanovil k tomu, abychom veškeré jeho dílo - Zemi i vesmír - moudře užívali, také jako zvídavé bytosti je objevovali a zkoumali.

Lidé často říkají, že věda a víra si protiřečí. Pro mne však věda znamená odhalování Božích zákonů na Zemi i ve vesmíru. Vědecké bádání jenom potvrzuje, že v kosmu vládne Boží řád a inteligence. Proto vědec potřebuje víru v Boha, aby měl moudrost nejenom při výzkumu, ale i při využití vědeckých poznatků ve prospěch lidstva. Mnozí špičkoví vědci na celém světě jsou věřící. Také většina z nás astronautů na Měsíci byla věřících.

Zázračné přistání
Když modul přistál na Měsíci, zůstal značně nakloněn. Přistáli jsme na hraně malého kráteru. Poněkud nás to znepokojilo, ale ukázalo se, že to byla naše záchrana. Řídící středisko v Houstonu nás po přistání upozornilo, že ztrácíme vodu. Zjistili jsme netěsnost v nádrži.

Voda unikala do nejnižšího rohu modulu - naštěstí právě tam nebylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul dosedl jinak, voda by stékala do jiného kouta, kde byla řada elektrických zařízení. Došlo by ke zkratu, což by vyřadilo přístroje. Naše výprava by ztroskotala. Byl by to náš konec.