Někdy si při své práci připadám jako dobyvatel. Jako dobyvatel území, která kdysi patřívala mým klientům a přátelům a nyní je osídlila jakási stvoření či kreatury, které očividně úspěšné brání rozvoji čehokoli v jejich sousedství. Ba co víc. Svou činností vlastně ohrožují systémy, které fungovaly po mnoho let v procesu zachování života a existence na světě. Ne, opravdu se nebavíme o novém filmu. Stále jsme na úrovni každodenního života každého z nás.
Jedná se o naše vnitřní kritiky. O hlasy, které manipulují s naším strachem a říkají nám: „Ty to nedokážeš. To nezvládneš.“ nebo „Tohle přeci nemůžu udělat. Jak by se pak na mě všichni ostatní dívali.“ Obzvláště vypečené a urputné bývají takové naše myšlenky, které se týkají viny a odpuštění. Jimi okupovaná území pomáhám dobývat s opravdovou chutí, protože bývají často zabírána na dlouhý čas a někteří z nás je již nikdy nemusí získat zpět. A přitom to kdysi v naší mysli bývaly krajiny, kde kvetly a voněly stromy, zpívali ptáci a takřka jistě tam tekly nádherné čisté řeky, ve kterých byla radost se koupat. Mluvím o územích, která byla plná lásky. Tato území jsou nyní zabrána myšlenkami, jež trefně pojmenoval jeden z jejich největších vymítačů Rick Carson „gremlini“.
Někdy bývají takové myšlenky, tito gremlini, nazývání „ochránci“. Představte si například mladého středoškoláka, který jde do tanečních. Ze všeho nejvíc se bojí odmítnutí (jen si vzpomeňme na to, jak jsme se cítili v pubertě). Takže jeho vnitřní kritik má jedinou misi, ochránit ho před odmítnutím. Nedovolí mu se ani pokusit o to, aby chlapec vyzval dívku k tanci. Gremlin tak splní svůj úkol, zabrání odmítnutí. Ale co hrdina našeho příběhu, jak ten se cítí?
Stejně, jako se učíme číst, psát a osvojovat si veškeré znalosti a dovednosti, můžeme se naučit pracovat i s těmito našimi myšlenkami. Dokázat pracovat s myslí na úrovni gremlinů, nejen pohybujících se myšlenek, je jednou z největších výzev a její zvládnutí umožňuje opravdu získat zpět obrovská území nás samotných uvnitř sebe.
V úvodu je třeba ale pochopit jednu velice důležitou věc. Jakkoli se tyhle opravdu vypečené myšlenky, gremlini, jeví skutečně jako něco, co bychom měli odhodit okamžitě po přečtení prvních řádků tohoto článku, tak jednoduché to zase nebude. V první řadě potřebujeme pochopit, že gremlini, jakkoli skřetovité si je představujeme, jsou součástí naší mysli. A čím je mysl? V ideálním případě je to velmi dobrý nástroj, podobně třeba jako naše tělo. Nemůžeme ji jen tak zahodit, vysunout šuplík a vysypat ho. Funguje to stejně, jako když něco nevhodného sníte a poté můžete už jen tlumit antacidem účinky překyselení žaludku, i zde můžete po konzumaci gremliní činnosti pouze tlumit následky. Takže co s tím?
Byron Katie se ve své práci zmiňuje o tom, že myšlenky jsou vlastně tokem informací odnikud nikam. Doslova přicházejí odnikud a zase odcházejí nikam. Skutečné problémy nastávají, nenecháme-li je v poklidu odejít. Doslova říká, že myšlenky nám ubližují až v momentě, kdy se k nim připoutáme. Většina z nás splývá se svými myšlenkami poměrně často aniž bychom si to uvědomovali. Jak často se svými myšlenkami splýváme, jak často se s nimi ztotožňujeme? Vzpomínám si na některé zkušenosti z předchozích zaměstnání. Občas to při výměně názorů vypadalo jako natřásání peří gremliních náčelníků. Nositelé myšlenek se svými názory natolik splynuli, až to vypadalo, jako by neexistovalo nic jiného, než území zabraná jejich gremliny lačnícími zcela evidentně po dalších enklávách.
A zde jistě pozornému čtenáři neunikne drobná nápověda. Představíte-li si takovouto výměnu názorů z pohledu zasvěceného pozorovatele, zřejmě dojdete dřív či později k té samé otázce: Proč to dělají? Proč živí ten spor? A jsme u jádra. Gremlin má moc, dáme-li mu pozornost a vyživujeme-li jej energií naší mysli. A rozhodně nepředpokládejte, že tohoto chlapíka jen tak nasytíte. Jen mu zkuste podat prst. V praxi se pak potýkáte s pocitem, že vám něco doslova užírá energii a sílu. Aby ne. Vyživujete-li ne jednoho, ale víc takovýchto kreatur ve své hlavě, stojí vás to opravdu značné množství vašich vlastních sil.
Takže teď už víme, že se našich vnitřních kritiků jen tak nezbavíme, protože jsou naší součástí. Na druhou stranu, začneme-li je živit, připravujeme se o vlastní energii. Skutečné umění je tedy rozpoznání gremlinů, jejich hlasů a momentů, kdy k nám začnou promlouvat. Když si něco takového uvědomíte, je dobré si v duchu či nahlas říct něco na způsob: „Uf, tohle je ale opravdu nechutný gremlin!“ nebo „Ty jsi ale pěkně vykutálený skřet!“ Najděte si svou vlastní větu, kterou ho označíte. Když to uděláte, máte z poloviny vyhráno. Právě se vám totiž podařila jedna z nejúžasnějších věcí, získali jste odstup – tedy prostor – mezi svými myšlenkami a sebou samotnými. A v tu chvíli také pocítíte, jak je to osvobozující.
Možná si to uvědomíte až v momentě, když už budete plně zabráni do řeči se svým gremlinem. Velice neplodný dialog, že ano? Uvědomili jste si to? Už jste ho rozpoznali? Mám tím na mysli, zda jste poznali myšlenku, která je gremlinem, a dokážete ji oddělit od myšlenek, které jsou skutečné přínosné pro řešení daného problému? To je báječné, odstupte a podívejte se na něj, co vám to tu vlastně vykládá?
Nediskutujte. Podle Ricka Carsona má mnoho klientů tyto myšlenky za jakousi formu svého „vnitřního dítěte“, které vyžaduje neustálé ujišťování, péči a laskavé zacházení, protože mu bylo ublíženo. Ne. Gremlin není vaším vnitřním dítětem. Je to hromádka lží a pokřivených názorů, které ve skutečnosti oslabují a zastrašují vaše opravdové vnitřní dítě, které chce růst a rozvíjet se. Neustále kritizují naše aktivity, rozhodnutí a pocity, označují je za špatné a hloupé. A přitom mohou být prostě třeba jen poněkud neefektivní. Proto s nimi nediskutujte. Vůbec se nezaplétejte a neživte je. Odstupte a nechte je ztichnout.
Gremlini také pracují s oblastmi v naší mysli, kde jsme velmi zranitelní. Jednou z technik, kterou je možné zjistit, ve které oblasti nás zraňují, je technika následujících otázek. Zeptejte se sami sebe: Jsem hladový? Naštvaný? Osamělý? Unavený? Název této techniky je H.A.L.T. (z anglického originálu Hungry? Angry? Lonely? Tired?) a vlastně nám říká, že nacházíme-li se v některém z těchto stavů, je třeba se zastavit. To opravdu není vhodná doba na to bilancovat celý život. Nejprve je třeba vyřešit jednu z těchto klíčových potřeb a orientovat se na řešení aktuálního problému. Tak přestaneme vést vnitřní dialogy o tom, co jsme udělali či neudělali dobře. A náš vnitřní kritik zmlkne.
Když už umíme identifikovat, jak vypadá konverzace s naším gremlinem, a umíme z ní vystoupit, je třeba nahlas si říct: Tohle pro mě není pravda! Co je tedy pravda? Odpovězte si tvrzením, které sami za sebe nejen považujete, ale i fyzicky uvnitř svého těla cítíte za pravdivé, tak jak jen to jde. A dobře vnímejte své tělo. Řekne vám mnohem víc, než vaše myšlenky. Cítíte-li rozpor, pokuste se naslouchat svému tělu a pochopit, co vám naznačuje. Odpovědi vašeho těla nemusejí přijít hned. Ale určitě se objeví. A mnohé vám napoví, budete-li jim pečlivě naslouchat a respektovat sami sebe.
Takže teď už máme před sebou poslední krok. Víme jak gremliny poznat, jak se s nimi nezaplétat a jak přijít na to, co skutečně dokážeme a jaké máme možnosti. Je tu však ještě jedno velice příjemné cvičení, které nám napomáhá znovu dobýt prostor našich srdcí a duší, který byl doposud okupován myšlenkami našich vnitřních kritiků. Vezměte mlčícího gremlina a použijte svou nejsilnější fantazii na jeho zneškodnění. Zavřete ho do klece. Napište jeho jméno na kus papíru a vyhoďte ho z okýnka jedoucího auta či z kanceláře po tom, co papír roztrháte na maličké kousíčky. Máte krb? Nechte ho vylítnout komínem. Nebo ho rituálně spalte v popelníku na balkóně a zapijte to nějakým báječným vínem.
Právě jste dobyli jste část svého prostoru a fyzicky jste osvobodili stovky a tisíce svých buněk, které úpěly pod vlivem nadvlády myšlenek, které se vtělili do napětí vašeho těla a možná se projevovaly i jako další pravidelně se objevující zdravotní obtíže. Tyhle všechny buňky se jsou už teď plné zdraví a energie. A jak se cítíte vy? Užívejte si a uvědomte si, že štěstí tohoto přítomného okamžiku může být trvalou součástí vašeho života. Teď už víte jak na to.
|
