Mytologie
Jsem mezi lidmi velmi vážený strom. Bohužel díky civilizaci jsem silně ohrožený. Již ve starých spisech Edd lidé psali, že lidstvo bylo stvořeno ze dvou dřev, z jasanu muž a z jilmu žena (obecně vy lidé říkáte, její jméno Emila je odvozeno z Almya což je jilm). V severských kultůrách nás uctíváte jako jednoho z Varträd - strážce domu a dvora, ale také branou mezi světem lidí a přírodních andělů. Již staří francouzy pod námy konaly důležitá jednání (setkání) a prováděli výklad práva. Již ve starých spisech o nás píšete, že u Gisoru (na hranici s Normandií) francouští králové pod mohutnou korunou jednoho z nás pořádali setkání s knížaty Normandie. Náš druh byl natolik veliký, že dokázal ochránit obě strany při setkáních.
Bohužel později došlo k jeho pokácení na příkaz krále Filipa Augusta, který tím chtěl zpřetrhat vazby s anglickou rodinou Plantegenetů. Ale bohužel nebyl jediným kdo se snažil o naše vymícení, nás, kteří jsme zprostředkovateli věcí a branou mezi nebem a zemí. Lidé se snažili různými zákony zničit prastaré neodeznívající uctívání jilmů. Král Sasů Edgar v 10. století vydal nařízení, aby se každý duchovní snažil o rozkvět křesťanství a zakazoval uctívání stromů, věštění, osudná znamení, a další iluze (dle jeho názoru), které byly prováděny pod ochranou naší koruny. Naštěstí se věci měnili velmi pomalu. Asi 300 let byl jeden z nás u Richmondu v Anglii známý jako Královnin jilm. Našeho druha vysadila královna Elisabeta.
Rolníci nás používali ke krmení zvěře a v jejich rolnickém kalendáři jsme určoval doby setí.
Řekové a Římané nás vysazovali na hřbitovech. Ve staré Anglii z našeho dřeva byly tradičně vyráběny rakve. Dnes se lidé můžou pouze domnívat proč tomu tak bylo. Ale vždy jsme byly branou a strážcem, lidé nás kdysi chápali jako symbol ochrany a brány na cestu do nového světa.
V řecké mytologii byly tři sestry , které střežily zlatá jablka. Herakles jim tato jablka ukradl a tři setry byly proměněny ve vrbu, topol a jilm. V dalším mýtů Orfeus oplakával smrt své milované Eurydiké při hře na lyru. Z lyry se linuly zvuky, z kterých kolem něho vyrostl jilmoví háj. Všechny zvířata a rostliny lesa se kolem něho shromáždila očarovaná jeho hudbou.
Především v západních kulturách jsme symbolem brány do světa pohádek. Často stojíme na rozcestích odkud se dostanete do říše pohádek a proto se nám lidově začalo říkat elfý strom (především v Německu a Anglii).
Jako duše stromu jsme ovlivněni silami Merkuru, které jsou symbolem komunikace výměny, ale i cesty. Na což nám ukazuje i starobylé využití při výrobě kol, lodí, rakví či vodního potrubí. Vše znázorňuje transport, výměnu a cestu. Pomáháme lidem s propojením jiných říší a to říší přírodních andělů. Jedná se o cestu komunikace a předávání vědění mezi říšemi. Pokud jste připraveni přijmout, že ve hmotném světě se zobrazuje stav duše, pak si nemůžete nevšimnout, že postupné odumírání našich bratrů souvisí s koncem připravenosti lidí ctít přírodní andělé a ostatní bytosti z jiných světů a komunikaci s nimi. Podle dávné tradice v Devonu (Anglie) znamenalo opadávání našich listů mimo roční období, příchod zvířecího moru. Bohužel mi dnes neustále vymíráme stejně jako lidé, kteří chodili pod větve našich dědů naslouchat jiným bytostem. Co k tomu říct. Jenom lidé prosím zamyslete se a začněte měnit svůj náhled na tyto nádherné velikány. Pokud uvidíte jilm zastavte se pod ním a zaposlouchejte se.
|
Rado se stalo
