Publikace je zaměřena na tzv. keltský stromový horoskop. Záměrně uvádím tak zvaný. V dostupných publikacích můžeme najít Stromový kalendář a keltský stromový horoskop. Musím však uvést, že se jedná pouze o domněnky a přesné znění nelze zrekonstruovat, protože keltové, vlastně jejich kněží - druidové, své poznatky a učení nezapisovali ( bylo však nalezeno pár útržků, z kterých je zřejmé, že existovaly stromové kalendáře a horoskopy), ale sdělovali si je ústně s generace na generaci (druidové byly v učení 2O let). Neznamená to však, že keltové neznali písmo. Pouze své vědění nezapisovali na svitky papyru nebo kůry a dokonce je ani netesali do kamene. Jejich záměrem byl rozvoj ducha a věřili, že pokud by zanechali písemně své vědění tak by se z něho stalo dogma. (Vždyť ani přírodu a její děje nelze popsat jediným svitkem papyru. Zákonitosti přírody se neustále vyvíjejí.) Tím by bylo zabráněno rozvoji ducha jednotlivce, ale stalo by se z toho kolektivní vědění.
Ach jak byly moudří a ponechali prostor každému jedinci k samostatnému rozvoji ducha, nezkreslenému psanými poučkami. Myslím si, že si byly vědomi potenciálu lidské mysli, která dokáže zneužít víry ku prospěchu určité skupiny lidí. Což jsme už několikrát v dějinách lidstva zaznamenali. Navíc je třeba si uvědomit, že keltové jako všechny přírodní národy žili mimo centrální náboženství. Žili místně, což v překladu znamená, že neměli pouze jeden střed světa, jednu horu světa, prostě nic se nenacházelo na jednom místě. Vše bylo vypozorováno z bezprostředního okolí. Celé jejich myšlení a spiritualita se odvíjela od okolní přírody a jejich zákonitostí. Které se časově navzájem lišili, stejně jako skladba rostlin a stromů. Abychom pochopili spiritualitu přírodních národů, jakým bezesporu keltové byly, nezbývá nám než na chvíli odložit naše zkostnatělé myšlení.
Na tuto spiritualitu a myšlení nemůžeme pohlížet naučenými schématy myšlení, které je nakaženo přísnou kategorizací antiky, abstrakcí středověké scholastiky a výkladem vědeckého materializmu. To nás vedlo přemýšlet v pevných a vzájemně se vylučujících kategoriích. Spiritualita a myšlení přírodních národů je volnější, vyplývající ze zákonitostí a pozorování okolní přírody a nelze je vyjádřit v jednom svitku, nebo chcete-li v pevně sepsaných dogmatech. Náboženství keltů je odvíjeno od bezprostředního dění přírody a zakládá se na mystickém hledisku a schopnosti extáze. Příroda se neustále mění a nelze ji vyjádřit v jedné knize nebo svatém písmu.
Stejné je to i s náboženstvím a uctívání bohů. Existovalo mnoho božstev, v jejich očích byla řeka, hora, strom, skála posvátné. V pátrání po božstvech starých keltů nalezneme přes tisíc jmen, aniž by byly jakkoliv škatulkovány nebo měly dokonce jakoukoliv funkci. Dokonce každý keltský kmen nebo chcete-li každá vesnice měla vlastní pojmenování pro jednotlivé bohy. A navíc z respektu před magickou mocí bohů nepoužívali jejich pravá jména. Vždy bohy chovali v úctě a používali různá přirovnání např. bohu hromu říkali starý brachu nebo bohyni smrti velká královna. Za všechny jména lze uvést velkou bohyni Morrigan, která usedala na prsa spících jako noční můra. V podobě černého havrana kroužila na bitevním poli. Měla u keltů mnoho jmen. Babd - havran, Macha - bohyně lovců hlav, Nemein - panika, její strašné výkřiky dohánějí bojovníky k šílenství. Můžeme ji vydět ne jenom jako havrana, ale i jako jednonohou rudou kobylu, vlčici, úhoře, bezrohou krávu, krásnou rudovlasou ženu nebo jednookého starce. Není jenom krvelačnou bohyní války, ale spíše ztělesněním ženského zla. Přesto, že je samostatnou osobou, zároveň je aspektem pramatky jménem Ana nebo Danu - můžeme ji spatřit jako bílou světelnou panu, starou babici, dobráckou selku, nevěstu černého boha podsvětí, horu, řeku, zvíře nebo strom.
Stejné nebo podobné je to i s ostatními keltskými bohy nebo spíš s bohy přírodních národů. V mnohotvárných zákonitostech života je skutečnost pouze jednou s možností. Vše je vlastně proměnné a nic není pevného nebo stálého. Tyto skutečnosti však v tuto chvíli ve vašich očí překračují rozum, který se snaží vše zjednodušovat a hledá logický pořádek. Jednoznačným protikladem je jasně definovaný systém řeckých nebo římských božstev a jednoznačně křesťanství. Keltští bohové a duchové prostě nectí žádné kategorie a pravidla. Prostě kdo chce porozumět keltskému pohledu na bohy, by měl být úzce spojený s přírodou, schopný upustit od naučených pouček a dogmat. Jednoduše by měl být schopen nechat volně proudit myšlenky svým tělem a duchem.
Nyní se jistě ptáte, proč píši o bozích a spiritualitě keltů. Je nutné si uvědomit jejich myšlení a pohled na svět. Stejné je to prostě i s časem a rázem se ocitáme v další kapitole.
Keltské vnímání času
Tak jako nenalezneme jednotný keltský stát nebo náboženství, nenajdeme ani jednotný keltský kalendář. I přesto, že na konci 19. století byly ve francouzském Coligny nalezeny kousky keltského kalendáře z 1. století našeho letopočtu, který znázorňuje v devatenáctiletém cyklu synodický rytmus Měsíce v souladu s ekliptikou. V historii keltů existovalo mnoho jiných systémů rozdělení času. Keltský čas nebyl jednotný. Mohl se natahovat, proběhnout rychle nebo prostě plynout.
Keltové chápaly čas jako kruh. Keltský čas se skládal kruhu uvnitř kruhů (uvnitř kruhu roku kroužily kruhy měsíců, v nich kruhy dnů a hodin). Úplně jiné vnímání času, na které jsme zvyklí (odtikávání jednotlivých okamžiků v nekonečné přímce). Jejich měsíc začínal vždy novoluním, den večerním soumrakem a rok temným listopadem. Tento způsob vyjadřoval keltské přesvědčení, že život proniká z temných hlubin země ven na světlo přítomnosti. (Stejné jako narození dítěte, které přichází z tmavého lůna matky, rašení semen rostlin z černé země.)
Keltské hodiny nebyly přesně odtikávány sekundami, ale byly proměnné. Vždy se řídily přírodními zákonitostmi. Další den vždy začínal při západu slunce. Vyjádřeno přesně v okamžiku kdy let vlaštovek ustupoval letu netopýrů. Díky tomu byly v zimě noční hodiny daleko delší než hodiny denní a v létě tomu bylo naopak (na rozdíl od nás kdy známe 12 hodin dopoledních a 12 hodin popoledních). Vlastní den měl osm hodin znázorněných osmiramenným kolem, které bylo přirovnáno ke kolovratu na němž bohyně osudu spřádala osud. Osm ramen znázorňovalo západ a východ slunce, poledne a půlnoc a dalších čtyř mezi nimi ležících bodů. Hodina nebyla jednotlivá neutrální míra, ale každá měla vlastní kvalitu a svého boha.
Stejným způsobem je uspořádán i keltský měsíc. Má dva čtrnáctidenní týdny (forthnight). První týden začínal vždy novolunním a končil úplňkem. První forthnight následoval druhý, končící dalším novoluním.
Keltský rok byl rozdělen jako osmiramenné kolo kolovratu, tvořené čtyřmi hlavními body (v keltské Británií označován jako albans). A to oběma slunovraty a rovnodennostmi. Body označují hlavní svátky v keltském roce. Důležitější však byly "křížové čtvrtinové dny", které leží mezi těmito body. Původně byly přiděleny měsíčnímu cyklu a tím se staly pohyblivé. Oslavy probíhaly za úplňku: ženského měsíce - únor, měsíce rozkoše - květen, měsíce žní - srpen a měsíce válek - listopad. Až příchodem římanů a jejich vnímáním času došlo ke stanovení přesného kalendářního dne 1. února, 1. května, 1. srpna, 1. listopadu. (Škoda, že díky římskému vnímání času došlo k narušení keltské kultury a vnímání času. Došlo opět ke zjednodušení vnímání logiky a oddělení se od koloběhu přírody a jejich zákonitostí). Nyní si představme kolo kolovratu.
Uvnitř najdeme osm ramen. Čtyři ramena patří slunci a čtyři patří měsíci. Nyní když jsme pojmenovali ramena nám zbyl prostor mezi rameny. Keltové tento prostor vnímali jako říše, kterým vládli určití bohové. Bohové jim dávali určité zákonitosti a kvality. Dny na konci a na začátku jednotlivých období tvořily hranice mezi říšemi. Na tyto dny připadaly slavnosti, které uvádím níže. Nalezneme zde i dny, které tvoří přechod mezi jednotlivými obdobími. Tyto dny se rovnaly území nikoho, kde nevládl pořádek ani zákon (dle našeho chápání času), žádný z vladařů nemohl uplatňovat svou svrchovanost. Hlavně v období "křížových čtvrtinových dnů - slavnosti čarodějnic" vládl chaos a extáze. Nadpřirozené bytosti navštěvují svět lidí a lidé zase svět nadpřirozených bytostí (za pomocí transu a extáze). Nyní je čas si představit osm časových období, která rozdělovala keltský rok.
|
