Jidášova pochmurná postava po všechna staletí zaměstnávala fantazii mnoha básníků, malířů a svoji roli má i v lidových zvycích.
A na řeckém ostrově Korfu byli ještě nedávno lidé přesvědčeni, že Jidáš tam měl kdysi dům a že místní židé jsou jeho potomky.
Jménem Jidáš je například v Německu zakázáno ze zákona křtít děti.
Jidáš Iškariotský je oratorium Františka Xavera Brixiho, jež vytvořil k velikonočnímu Velkému pátku. V originální skladbě českého mistra 18. století (na původní text dnes již neznámého autora) k postavě Jidáše promlouvají v duchu barokní poetiky tři alegorické postavy - Spravedlnost, Smrt a Naděje.
Francouzský básník Dante umístil Jidáše do nejhlubších míst pekla, středověké obrazy ho znázorňují s nápadně židovskými rysy a nezbytným měšcem, dokládajícím jeho úplatnost a lakotu.
Nedobře dopadl Jidáš i v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde je to zlostný a zklamaný muž, nemluvě o filmu Mela Gibsona Umučení Ježíše Krista, kde potupně hyne mezi červy a hmyzem.
Evangelium podle Jidáše
Starověký 62 stránkový rukopis na papyru byl objeven v egyptském al Minjá v padesátých či šedesátých letech dvacátého století. Pak se krátce ocitl ve Švýcarsku a dalších dvacet let ležel v trezoru v USA. Teprve koncem devadesátých let byl zjištěn jeho obsah a v roce 2001 jej zakoupila švýcarská nadace Maecenas, která v současnosti připravila jeho překlad. Text psaný v dialektu koptštiny vyjde v německé, anglické a francouzské verzi.
O dokumentu, který již před téměř dvěma tisíci lety zasel spory mezi první křesťany, se vědělo že existuje. Text je sice starý, ale ne z doby Jidášova života. Text v koptštině, tedy jazyku, který užívali egyptští křesťané, je datován do třetího nebo čtvrtého století našeho letopočtu a je kopií staršího dokumentu. Pravděpodobně se jedná o apokryfní evangelium, o němž již v roce 180 n.l. psal lyonský biskup Irenaeus, který přiřkl text kainistům - gnostické sektě, která se bouřila proti křesťanské ortodoxii. Biskup je obvinil z chválení Jidáše, kterého považovali za nositele skrytého mystéria. Apoštol Jidáš je podle tradice Ježíšův žák, který ho zradil - avšak podle tohoto spisu to prý bylo jinak. Ačkoli obsah evangelia vydavatelé zatím přísně tají, z některých náznaků vyplývá, že neortodoxní text učedníka hájí a tvrdí, že zrada byla součástí Božího plánu, protože bez ní by nemohlo dojít ke vzkříšení a vykoupení lidstva. Nicméně nad skutečným autorem rukopisu se vznáší hluboké tajemství. Nikdo nemůže tvrdit, že jej napsal osobně Jidáš, vždyť existuje hodně evangelií z druhého, třetího a čtvrtého století, která se připisují různým apoštolům a také jejich informace o I. století nejsou vždy pravdivé. Proto experti na staré náboženské texty předpovídají, že rukopis neposkytne žádné nové autentické informace.
Monsignor Walter Brandmüller, předseda papežské komise pro historické vědy, dementoval zprávu, že Svatý stolec chce rehabilitovat Jidáše. Pravděpodobně celá záležitost souvisí s publikací apokryfního Evangelia Jidášova. Monsignor Brandmüller k tomu řekl, že apokryfní evangelia patří do zvláštního literárního žánru; jde spíše o jakýsi náboženský román, ne o dokumentární zdroj. Jeho objev označil za velmi zajímavý pro poznání starokřesťanské literatury. K tvrzení, že by objev textu mohl zlepšit vztahy mezi křesťany a Židy, monsignor Brandmüller řekl, že takový dialog úspěšně pokračuje na jiné bázi, například jako byla papežova návštěva synagogy v Kolíně a setkání s římským rabínem.
Čeští teologové a biblisté, stejně jako odborníci na celém světě, očekávají vydání Evangelia podle Jidáše se zvědavostí. Vydání knihy je doprovázeno mezinárodní publicitou zajištěnou časopisem National Geographic. Pod názvem Secrets of Judas (Jidášova tajemství) má být v prodeji na Velikonoce 2006 a popisuje prý hlavně klikaté osudy rukopisu. Spekuluje se, že zveřejnění textu je načasováno na premiéru filmu Kód mistra Leonarda, který líčí snahu křesťanů zakrýt manželství Ježíše a Máří Magdaleny.
Zájemcům o toto téma doporučuji
- Reinhold Bernhardt a kol.: Kdo jsi, Jidáši? (Návrat domů Praha 2004) - Sbírka krátkých textů a esejů se zabývá osudem a symbolickým významem evangelijní postavy Kristova učedníka - Jidáše Iškariotského. Autoři se zamýšlejí nad historickou věrohodností příběhu Jidáše a analyzují, jak a proč se tento Ježíšův učedník stal v církevní tradici, v náboženství, v literatuře i ve výtvarném umění symbolem zrady, lidské podlosti, zákeřnosti a chamtivosti. Hledají obraz Jidáše, který má všeobecné lidské, psychologické, sociální a etické rysy.
- Rudolf Ströbinger: Hosté poslední večeře: Osudy 12 apoštolů (BASTEI-MOBA, Brno 1997) - Životní příběhy dvanácti apoštolů, účastníků Poslední večeře Páně. Autor se snaží reportážní formou vyprávět osudy apoštolů, ke kterým je přiřazen i apoštol Pavel a jeho nejbližší druh, evangelista Lukáš. Nejedná se o historickou či teologickou práci, ale o vyprávění, které se zakládá na historických faktech a je proloženo citacemi z různých pramenů.
- Pinchas Lapide: Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí? ( Brno 1995) - Autor se pokouší vnést jasno do tzv. židovské viny na osudu Ježíše Krista.
- Jakub de Voragine: Legenda aurea, Vyšehrad Praha 1998
- Gerhard Kroll: Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství
- Zrazení Krista (Judas) - filmové historické drama USA 2004. Jidáš Iškariotský je vzdorovitý drobný obchodník s vínem. Nelíbí se mu, jak římští utlačovatelé zacházejí s jeho lidem. Jidáš chce radikální změnu. Když slyší zvěst o Mesiáši, vycítí, že přišel ten správný čas. Vyhledá Ježíše z Nazaretu, tichým hlasem promlouvajícího proroka, který káže o lásce, uzdravuje nemocné a umí utišit bolest. Jidáš se přidá ke skupině učedníků a najednou je naplněn úctou k Ježíši. Ale brzy nastává rozčarování. Zatímco Ježíš používá duchovní moc a odmítá násilí, Jidáš uvažuje racionálně. Tento rozpor ideálů a Jidášova vzrůstající žárlivost vyústí vinou okolností ve spiknutí. Jak si velekněží a zákonící přejí, Jidáš musí dokončit skutek zrady. Ježíšův osud je zpečetěn polibkem.
Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz
|
