|
| |
FILOZOFIE |
Malé (Novoroční) zamyšlení nad duchovností našeho národa |
| Josef Otruba |
| zobrazení: 3868 | známka: 1 | komentářů: 4 | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Tak jsem se nedávno zamyslil nad tím, proč vlastně dávám své životní zkušenosti na internet. Není to - slušně řečeno, zbytečným mrháním energie a času? Nebo hrubě vyjádřeno slovy bible "házení perel sviním?".
Když jsem zaslal svůj první příspěvek k uveřejnění, tak jsem to udělal s přesvědčením že si mnoho mladých lidí po jeho přečtení udělá "jasno v hlavě" a pokud mi přímo nepoděkuje, tak bude alespoň mlčet. Za mých mladých let bývalo naprosto normální, že si mladí lidé vážili zkušeností starší generace. I když se jim rada jako celek nezamlouvala, vybrali si z ní zdravé jádro a většinou za dobře míněnou pomoc poděkovali. Mylně jsem si myslil, že lidé kteří navštěvují internetové stránky s duchovním či ezoterním obsahem jsou poučeni alespoň o základních pravidlech nejen duchovního života, ale také toho běžného hmotného.
Každý z nás žije hlavně v hmotném těle. Cítíme hlad, či žízeň, ale také bolest. A to nejen bolest fyzickou. Duše bolí také! Když jsem před několika desítkami let začínal cvičit jógu tak nám instruktor kladl na srdce že nejen cvičením těla (ásanami), ale hlavně cvičením své duše se staneme lepšími a připravenějšími na přechod do Nového věku. Na rozdíl od všeobecně známého věku Vodnáře hovořil o tzv. Dwaparajuga, která je nyní a skončí v r.4100n.l. Podle svámího Joganandy v r.1700 skončil věk Kalijugy. Zlatý věk Satjajuga má být až od r.7700n.l. To však není podstatné. Kalendářů máme mnoho a ještě více termínů, které s větší nebo menší přesností předpověděli různí proroci. Důležité je to, co jsem se naučil v józe.
Jedno z mnoha jogínských doporučení se jmenuje "Varovat se Virtakas" což volně přeloženo znamená "Vyvarovat se takových činností mysli, které jsou ničivé pro naši osobnost." Jako bod 1. je uvedeno Zraňování a urážení druhých. A to lze udělat hlavně slovem! V dalších doporučeních se klade důraz na skromnost, nehromadit majetek atp. Jestli to nedodržují čtenáři denního tisku, není důležité. Myslil jsem si však, že návštěvníci "duchovních" stránek to dodržují.
Aby jsme se trošičku přiblížili Bohu, mněli bychom dodržovat alespoň jedno z desatera: "Miluj bližního svého, jako sebe samého!" Proč je tedy kolem nás stále tolik zla, když se údajně blíží duchovní věk Vodnáře? K zlepšení své duše se dostaneme jedině prostřednictvím svého hmotného života na této Zemi. A co děláme pro blaho svých bližních? Meditujeme? Opisujeme cizí nepochopené myšlenky a vydáváme je za vlastní? Doporučujeme různé nebezpečné "duchovní" praktiky se kterými nemáme sami dlouholeté zkušenosti?
Snažil jsem se uveřejnit skutečné příběhy z mého života. Zkušenosti s psychicky zničenými lidmi, kteří se bez cizí kontroly pustili do navazování kontaktů s anděly, mimozemšťany, či praktikovali magii bez jakékoli předchozí znalosti o ní. Zážitky s lidmi, kteří pro své okolí neudělali zhola nic, jen se sobecky věnovali meditacím. Málem jsem za to sklidil posměch. Alespoň doufám, že lidé kteří se mnou nesouhlasili jsou nejméně o jednu generaci starší a tedy zkušenější nežli já.
Nechť se dívám kolem sebe co nejpozorněji, nevidím za posledních 50let žádné zlepšení v mezilidských vztazích, natož pak že bych cítil nějaké "produchovnění." Vynechám-li ozbrojené konflikty ve světě a dívám se jen po nejbližším okolí, je mi do pláče. Za posledních 10let bylo jen v našem městě tolik vražd a sebevražd, že je to nejméně desateronásobek předchozího půlstoletí. Od dob kdy Baťa stavěl zaměstnancům byty a komunisté paneláky, neudělal novodobý režim pro dělníky nic. Jen exekutoři zbavili hodně lidí střechy nad hlavou. Krade se ale stejně. Žádný nárust jsem nezaznamenal. Ovšem dříve se kradlo z hladu jídlo, nebo za komunistů zboží které nebylo na trhu. Nyní se kradou miliony korun, starožitnosti z kostelů a dokonce i auta invalidním důchodcům.Místní mladík, který začal cestovat astrálem, byl poslán svými rodiči do psychiatrické léčebny a jeho strýc-vysoký duchovní hodnostář mu doporučil aby bral silnější léky.
To jsem vyjmenoval jen část toho, co vidím kolem sebe v nejbližším okolí bydliště. Kdo má čas, sleduje zprávy. Většina je jich negativních. Ty pozitivní jsou také, ale je jich poskrovnu. Chválím lidi, kteří adoptují děti na dálku a věnují se charitativní činnosti. - Ale tudy také cesta nevede! Pokud nezajistíme lidem práci aby si mohli sami vydělat, milodary to nenapraví! Proč posílat do Afriky jídlo, když tam můžeme postavit fabriku? Ale to jsem trochu odbočil.
Rád bych se zde zmínil o Indii, kde žije hodně duchovních lidí. Zde žil i mahátma Gándí, který dokázal pouze svým skromným životem a příkladem zbavit svou zemi cizí nadvlády. Také meditoval. Ale hlavně se angažoval veřejně a politicky! Kdyby byl nevšímavý ke svému okolí a nedělal nic pro ostatní spoluobčany, dodnes by byla tato země anglickou kolonií. Zářný příklad toho, že meditace svět nezmění!
Indové mají velké množství různých poučných příběhů. Zde je jeden z nich: " Jak je v Indii zvykem, po krajině putoval mnich, meditoval a žil jako vegetarián. Jednou odpočíval pod korunou stromu, kde chtěl chvíli meditovat. Stále jej však rušil zpěv ptáka v jeho koruně. Mnich se nazlobil a přál si, aby pták zahynul. Ten mu okamžitě padnul mrtev k nohám. Posílen tímto zážitkem zašel do vesnice, kde podle zvyku zabušil na nejbližší dveře domu a žádal ženu která mu přišla otevřít o jídlo. Žena mu však řekla že musí počkat. Má ochrnutého manžela, kterého musí první nakrmit. Dále mu sdělila, že když dokázal myšlenkou zabít ptáka tak jej to neopravňuje k tomu, aby upřednostnil sebe před nemocným člověkem. Mnich se podivil jak to, že žena ví co se mu přihodilo. Poklonil se před ní a řekl jí, že je asi na daleko vyšší duchovní úrovni nežli on sám. Ta se jen zasmála a odvětila: Copak já, ale náš řezník, který zabíjí pro nás zvířata pro maso, ten je daleko duchovnější! Zatím co ty jsi meditacemi posiloval své ego, které ti zabraňuje vidět život kolem sebe, láska k druhým lidem osvobozuje duši, aniž by ses musel jinak namáhat. Pak je ti přidané i vše ostatní!"
Chceme-li se dožít lepšího života v hmotných tělech, měli bychom se stále učit od zkušenějších a snažit se zdokonalovat. Skromnost a láska k jiným lidem je základem. Byl bych nerad, aby si někdo myslel že se cítím být nějakým učitelem nebo neomylným kazatelem. Naopak! Každý z nás má jen část pravdy a musí se stále učit! Chtěl jsem jen přispět svými životními zkušenostmi k tomu, aby si čtenáři mohli zasadit malý kamínek do mozaiky o znalosti života, který je bohužel stále dvojpolární a kolísá mezi relativním dobrem a relativním zlem. Nikdo nemůže žít celý život v nějakém "sjednocení" nebo "jednotě." Až vás např. rozbolí zub, nebo vám zemře někdo, koho jste milovali tak poznáte jak hodně se máme všichni ještě učit!
Nyní uvažuji: Mám psát dále? Mimo kritických slov jsem do dnešního dne obdržel již také dva děkovné e-maily za své články.
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (2) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 8.1.2008 06:43 |
zlatuska45 |
Omluva. |
odpovědět |
| 23.8.2008 12:49 |
pavelkopecky |
Muj nazor |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
